19.3.2024 | Svátek má Josef


ZÁBAVA: Zpráva o průběhu deratizace v městečku M.

28.3.2016

Naše městečko udělalo za posledních 25 let opravdový skok kupředu. Avšak jak už to tak bývá, na všem se najdou nějaké ty chybičky. Ani nám se nevyhnuly. Od dob, co jsme my komunisté byli svrženi námi demokraty, sice městečko prohlédlo, ale také se nám tu přemnožili škůdci. Každé ráno kazili náladu úředníkům spěchajícím do městských úřadů snažící se parazité, kteří se všelijak hemžili kolem svých obchůdků a firmiček, dělajíce přitom neúnosný lomoz, který nedovolil pořádně se vyspat spoluobčanům na dávkách, již tak byli buzeni už v devět ráno. Některým parazitům se tak zadařilo, že si koupili auto, na které by se nezmohl žádný městský úředník, ani kdyby k platu přidal úplatky.

S tím bylo nutné něco dělat. Posledních 10 let naše městská rada snaživě vyráběla legislativní smrště, takže vyhlášky o daních a podnikání se měnily 20krát do roka. Kontrola stíhala kontrolu, ale změny byly tak překotné, že už ani kontroloři nestíhali. Pár slabších parazitů sice odpadlo, ale výsledky neodpovídaly vynaloženému úsilí. Vše se změnilo až příchodem deratizátora, kterého do městečka povolal na pomoc náš nový finanční radní (dále jen NFR).

NFR, krom toho, že je radní, je také největším podnikatelem v městečku. Jeho firma HOLDING vyrábí všechno možné, od ekologických spaloven pneumatik po kojenecké výživy z vyjetého oleje. Byl to on, kdo přišel s nápadem pozvat deratizátora, který vyřešil problém s parazity. Nedá se ovšem pominout kladná role bývalého finančního radního (dále jen BFR). Bohužel NFR a BFR se vzájemně nesnáší. NFR obviňuje BFR, že rozkrádal městský rozpočet, jen mu to nikdo nedokázal. NFR rozpočet nerozkrádá, ale přijímá z něj dotace. Protože NFR je současně tím, kdo dotace přiděluje, je všechno v souladu se zákonem. Prostý daňový poplatník si žádné změny nevšiml. Za NFR stejně jako za BFR odevzdal do městské pokladny 60 % svých příjmů a měl klid. NFR ovšem podezírá parazity, že do pokladny díky daňovým únikům odevzdávají maximálně polovinu svých příjmů, a tak hatí rozvoj dotačních programů.

Přesto první kroky k likvidaci parazitů započal již BFR. Nejdříve vydal nařízení, že každý, kdo pracuje pro nějakého parazita, musí mít u sebe neustále platnou pracovní smlouvu a notářsky ověřené kopie výplatních pásek za posledních šest měsíců. Když si nějaký nedbalý zaměstnanec zapomněl vzít do práce šanon s doklady, byl zaměstnávající parazit postižen tučnou pokutou. Také zavedl zákonné ručení za daňové nedoplatky. Když některý z daňových poplatníků nezaplatil včas daň, musel ji zaplatit ten, který s ním obchodoval. To výrazně uvolnilo atmosféru na kontrolním oddělení finančního úřadu. Kontroloři již nebyli stresováni vymáháním nedoplatků po nepoctivých podnikatelích, neboť je za ně zaplatili ti poctiví. Tak se mohli radostně pustit do tvůrčího vymýšlení nových nařízení pro parazity.

Nejdříve vymysleli elektronickou evidenci tržeb. Každý parazit si musel koupit on-line pokladnu za 10 000 Kč a zaplatit si on-line připojení za tisícovku měsíčně. Pokladny a připojení poskytla firma HOLDING patřící NFR. Do půl roku zmizeli stánkaři, prodejci zmrzliny a párků v rohlíku. Následovalo povinné kontrolní hlášení DPH, které se podávalo vedle daňového přiznání, kontrolní hlášení o sociálních odvodech, kontrolní hlášení o podmínkách pro zaměstnance, kontrolní hlášení o vlivu podnikání na životní prostředí, kontrolní hlášení o plnění povinnosti podat kontrolní hlášení a hlášení statistickému úřadu, jak jde podnikání. Solidní živnostník měl své úřední povinnosti hotovy každý týden již ve středu, ve čtvrtek a pátek se tak mohl věnovat byznysu. Hlášení se podávala na schválených formulářích, které dodávala tiskárna firmy HOLDING po 20 Kč za kus. To položilo zbylé parazity. Tedy většinu z nich. Nadále otravovali ovzduší v městečku tři nejzarputilejší paraziti. A tehdy NFR povolal deratizátora.

Deratizátor Boblig byl odborník na svém místě. Za svou dlouhou kariéru pracoval jako ředitel odboru pro styk s veřejností Nadace genderových studií, ředitel odboru rovných příležitostí při ministerstvu bez portfeje, ředitel Úřadu ochrany spotřebitele pro Mosambik, státní tajemník pro evropské záležitosti a vedoucí poradců poradce ministra. Kromě dvou měsíců, kdy brigádně tancoval u tyče ve striptýzovém baru, jej tedy vždy živili daňoví poplatníci, s problematikou parazitování měl tak bohatou zkušenost.

Prvním z parazitů byla cukrářka Koutná. V městečku byly proslaveny zvláště její kremrole, které dodávala do svých, i do konkurenčních cukráren. Bylo nepochopitelné, že občané městečka kupovali její kremrole, když za stejnou cenu mohli v supermarketu koupit balení tří kremrolí firmy HOLDING, které byly mnohem kvalitnější. Kremrole HOLDING, vyrobená na velikonoce, vydržela až do vánoc, aniž by změnila chuť a barvu. Bylo to výběrem surovin. Zatímco cukrářka Koutná používala máslo, vejce, cukr, mouku, technologicky pokročilejší firma HOLDING používala E 221, E 348, E 667, E 825 a kyselinu solnou. V trvanlivosti se tak primitivní výrobní postup cukrářky nemohl výrobkům HOLDINGU rovnat. Bohužel, zaostalé obyvatelstvo městečka tvrdilo, že jim to chutná.

Byl to deratizátor, který přišel na způsob, jak se s cukrářkou vypořádat. Zjistil totiž, že cukrářčiny slepice nejsou krmeny schválenými granulemi, jako slepice z drůbežáren HOLDINGU, ale že je cukrářka nechá bezprizorně běhat po zahradě, kde sežerou, na co přijdou. Za takových okolností nebylo možné garantovat obsah alergenů ve vejcích, a bylo tak ohroženo zdraví konzumentů. Následné kontroly navíc ukázaly, že cukrárny cukrářky Koutné nevedou vůbec seznam alergenů v prodávaných sladkostech a kiosek v letním kině nemá energetický audit. Součet všech spravedlivě udělených pokut poslal cukrářku do insolvenčního řízení. Trochu nepříjemnou okolností bylo to, že zkrachovalá cukrářka opustila budovu města, ve které měla výrobnu zákusků, a městu tak vypadl příjem z nájmu. Ale i to se vyřešilo. Do budovy se brzy nastěhovali squatteři a založil zde autonomní centrum. Nájemné sice žádné neplatili, ale s pomocí malé dotace vzniklo společenské místo, kde bylo možno vykouřit jointa, stříknout do žíly herák a komu by se i toto zdálo slabé, mohl si ve zdejší knihovně přečíst díla marxistických filosofů. Autonomní centrum získalo u místních přezdívku Špitál, podle množství povalujících se stříkaček v okolí budovy.

Dalším parazitem byl řezník Krkovička. Nejen, že ve svých obchůdcích prodával vyhlášená jelítka, párky a jitrničky, ale ještě drze inzeroval, že u něj v obchodě nelze zakoupit výrobky firmy HOLDING. Pomlouval dětské párečky HOLDING, prý že obsahují 20 % masa, kuřecí kůže a sóju. To byla hrubá nepravda. Žádné maso v nich nebylo. Deratizátor dostal Krkovičku rafinovanou lstí. Vědělo se o něm, že mu občas vypomáhá jeho rodina. Pracovnice kontrolního úřadu, převlečená za pošťačku, jej vylákala z prodejny pod záminkou podpisu o předání rekomanda. Krkovička postavil za pult svého syna, aby krám pohlídal. Na to čekalo komando kontrolního úřadu. Vtrhlo do prodejny a zajistilo syna Krkovičky. Samozřejmě neměl u sebe pracovní smlouvu ani výplatní pásky. Jasný příklad práce načerno. Krkovička dostal mastnou pokutu a byl vyřízen. Spáchal sebevraždu předávkováním antibiotiky, když na posezení snědl grilované kuře firmy HOLDING. Zásobování obyvatel kvalitním masem smrtí parazita ohroženo nebylo, neboť firma HOLDING, krátce nato, otevřela v městečku novou kafilérii.

Největší oříškem byl hostinský Řízek. Vlastnil hospodu Koliba, stojící za městem na kopci s malebným výhledem. Krom výtečné kuchyně a dobrého piva byla také mimo signál internetového připojení, takže Řízek se on-line pokladnám škodolibě vysmíval. Přes veškerou snahu úřadů měl v hospodě stále plno a ještě měl rozvážkovou službu, díky čemuž hospody řetězce HOLDING zely prázdnotou. I deratizátor Boblig si zoufalstvím rval vlasy. Pomoc přišla z nečekané strany. Řízek vyhodil z práce kuchaře, který byl zároveň aktivistou Špitálu, pod průhlednou záminkou, že „ten lempl umí uvařit akorát pervitin“. To vyvolalo občanskou aktivitu Špitálu. Jako správní demokraté funkcionáři radnice podporovali občanské iniciativy mladých aktivistů. Blokování a hlasité protestní shromáždění u restaurace ještě ovoce nepřineslo. Donáška švábů a stříkání smrdutých chemikálií v restauraci spojené s udáními na hygienu už bylo účinnější, definitivně však hosty vyhnaly anonymní hrozby bombovým útokem, které aktivisté hlásili policii sedmkrát do týdne. Nad vodou však Řízka držela ta rozvážka. Tak mu občanští aktivisté zapálili auta. Rozladěný Řízek zmizel navždy z našeho městečka. Z opuštěné budovy restaurace se stalo školicí středisko nově zřízeného Úřadu na podporu malého a středního podnikání, v kterém našlo zaměstnání 30 nových úředníků, což byl krásný výsledek demokratického prosazování občanských práv.