16.12.2017 | Svátek má Albína


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 389

25.10.2016

Pro každého normálního chlapa je pravým utrpením jít si něco koupit na sebe. Zatímco naše partnerky by rády trávily své dny nakupováním hadrů, pro nás je to trest! Tedy jsou takové výjimky, které tvoří pravidlo. Říkají si „metrosexuálové“. Původně jsem se domníval, že to jsou ti, kteří mají erotické zážitky z podzemní dráhy, ale chyba lávky. Jsou to magoři, kteří mají sladěnou košili s ponožkami, mají nagelované palice a musí být in! Většinou to jsou fotbalisté, tam končí jejich mozková kapacita. Já jsem nikdy fotbal nehrál, ale naučil jsem se číst a psát a dokonce i přemýšlet.

Kdysi dávno byla u nás v kanceláři lady Abrahams. Dáma, která se z pražské prostitutky stala až britskou lady. Tak to líčí Adina Mandlová ve svých pamětech. Krom své erotické kariéry udělala ještě kariéru najitelky luxusní oděvní značky Aquascutum. Seděla, pokuřovala a rozhodla se, že udělá dobrý skutek, a dala zaměstnancům British Airways slevu 10 %. Tehdy otevřela svůj krám v Bílé labuti. Ze zvědavosti jsem se tam vydal. Prodavačky v liduprázdném obchodě začaly kolem mě kroužit a nabízely mi kde co. Nakonec mi nabídly duffle coat, námořnický vlněný kabát s kapucou. Vždy se mi takový kabát líbil. „Pane, ale ten vám sluší, to musím říct, podívejte se do zrcadla! A jak vám sedí!“ Seděl a slušel, to jo. Ukázal jsem průkazku BA a že na ni mám u nich slevu. Lady Abrahams, věrna pověsti národa vyvoleného, jehož byla členem, samozřejmě žádnou slevu neposkytovala. „Ale ten kabátek je v akci, je jen za 35 tisíc!“ „Tak ho ode mne moc pozdravujte! Nashledanou!“ Prostě jsem si naběhl na vidle, jak se říká.

Kanada, květen 2007

Kanada, květen 2007

Na „Pavláku“ byla prodejna americké společnosti AVIREX, která dělá vojenské oblečení. Vždycky se mi líbily letecké kožené bundy A2. A tuto prodejnu, pro „velký“ zájem rušili a bundy prodávali za poloviční ceny. Byl jsem tam s Honzou. Bylo mu tehdy asi deset. „Tatí, kup si tuto, s tou paní na zádech, ta je prďácká!“ I za polovinu stála pro mne nekřesťanské peníze. Ale bundu jsem vždy chtěl, tak jsem si udělal radost a koupil jsem si ji. Má tehdejší žena koukala na ten skvost poněkud nelibě a byla toho názoru, že bych ji neměl nosit, když jdu s ní. Od té doby jsem ji, krom letních měsíců, nesundal. Už byla děravá a prodřená, ale byla to stále krásná A2. Když jsem byl se svou současnou partnerkou v Montrealu, na hlavní třídě jsme narazili na prodejnu AVIREX. Tam mi obchodník vnutil novou bundu, že ta stará je fakt už hrozná. Když jsem tam přivedl další tři členy posádky, že chtějí také bundy, cena té mojí šla rapidně dolů. A tak jsem měl druhou bundu. Teď mám už třetí v pořadí. Nedám na ně dopustit. Jinou bundu totiž nenosím. Je to - co se týká oblečení - jediný luxus, který si dopřeji.

Kanada, květen 2007 2

Jednou mě v New Yorku dovlekla Zuzana do krámu s pánskou módou. Rozhodla se, že maturitní oblek mi v padesáti přece jenom už nesedí. Postava se mi malinko změnila, stal jsem se poněkud kypřejším. V obchodě se mě ujal mužík se šábes deklem na hlavě. Měl asi tak metr padesát a obíhal mě jako měsíc naší matičku. „Jasně, obleček dáme, k tomu kravatku, máme takové šik oblečky, jakou barvičku byste si přál? Tmavě modrou, no to je módní barvička, tak tady to bude přesně pro vás.“ Oblékl jsem si podaný oblek a opravdu mi sedl. Když jsem vyšel ze zkušební kabinky, do dálky svítil můj palec, který se klubal z ponožky. „Aj jaj jaj, ponžtičky dáme! A obleček vám dáme za polovic a druhý k tomu, budete mít na vystřídání!“ „Ne, chci jen tento jeden. A to je vše!, Nemám na rozhazování!“ Stál jsem na jakémsi stupínku a mužíček mi zakládal nohavice a přitom neustále něco mlel. Mám dojem, že by mi prodal i půlku Manhattanu... Tak jsem si koupil oblek. Strašné martyrium!

Když někam jdeme a já musím mít oblek, vždy si na toho židovského krejčíka vzpomenu! A také si vzpomenu na vtip od pana Renčína, jak dva dědkové stojí v drogerii a jeden si prohlíží znalecky mýdlo proti světlu a druhý říká prodavači: „No co co, takovou věc, jako je mýdlo, člověk nekupuje každý rok!“ Stejně tak to je i s mým oblekem.



Diskuse


S. Rehulka
10:42
25.10.2016

J. Fridrich
7:45
25.10.2016

počet příspěvků: 2, poslední 25.10.2016 10:42









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.