19.3.2024 | Svátek má Josef


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 376

12.7.2016

Tak mi skončila dovolená „s klucíma“, jak říkáme naší pánské jízdě. Jezdím s Honzou a s Matesem dvacet pět let na Trio Honzas. Jak to, že trio, když jsem jen dva Honzové? Mates je také křtěný Jan, ale odmala se mu říká Mates. Teď, když je mu čtyřicet, mu tak říkám jen já. Jeho maminka, má ségra, na něj jednou u Anděla volala: „Maciášku, Maciášku!“ a on tam zrovna vykecával nějaké švarné krasavici díru do hlavy a potřeboval co nejmíň, aby na něj někdo volal „ňu, ňu, ňu“. Má sestra někdy nechápe. A Mates si prosadil, že mu musí maminka říkat Honzo...

vzpomínky 376 2

Chlapci stárli a teď mají své děti. Mates má Honzu (jak jinak) a Štěpánka a můj Honza má Amálku. Když byli kluci malí, diktovali si jídelníček a pomáhali mi v kuchyni. Tam to vypadalo vždy jak po výbuchu. Tento stav trvá stále a žádná ženská by to nesnesla. Jezdili jsem na milovanou chatu do Veselí. O tu jsem bohužel přišel, a tak jsme se přestěhovali na Kost, kde má chalupu maminka Zuzany. Protože se o chalupu nikdo nestará, je to občas trochu adrenalin.

Nakupujeme v Sobotce. Asi jezdíme do jiné Sobotky, než Petruška Šustrová, která se nad tímto městem vždy u příležitosti Šrámkovy Sobotky rozteskní. Možná, že inťošům nevadí, že nedostanou v sobotu v devět hodin ráno nikde pečivo, protože ho ti blbí Pražáci vykoupí. To, že mají otevřeno až do do šesti do večera, nikdo neřeší. V pondělí, před svátky to v tomto hnízdě, kde se zastavil čas, bylo opět jako u snědeného krámu. Honza dostal nápad, a to dobrý nápad, že zašel k místnímu Vietnamci a ten usměvavý pán se uklonil a řekl: „To víte, že máme, my máme všechnó, mý neznáme slovo nemám!“ A tak jsme se ze socialismu dostali do tržního hospodářství. Hlavně, že sobotečtí na Vietnamce nadávají, nesahají jim ale ani po fusekle.

vzpomínky 376 1

Večery trávíme u grilu. Pak osprchujeme děti, prohlédneme, jestli nemají klíšťata, a uložíme je spát. Amálka vyžadovala počítač, na kterém má Honza nahrané kreslené pohádky. Kdeže je doba Zvířátek pana Krbce, Macha a Šebestové a dalších skvělých pohádek! Počítačem vytvořené hnusy škvrčí a hučí, prostě vydávají zvuky, ale rozhodně nemluví. Jak se děti mají z těchto, promiňte mi ten výraz- sraček naučit mluvit? Amálka plakala, že chce počítač, že nechce vyprávěnou pohádku. Vzal jsem jí z postýlky dva plyšáky: medvídka Brumlu a myšáka Vencu, a začal jsem jí hrát na pelesti divadlo. Amálka přestala plakat, chvíli jen zírala, pak se začala řehtat, až jí tekly slzy. Nakonec povídá: „Kluci a zazpíváte mi něco před spaním?“ I kluci zapěli „Černé oči jděte spát!“ a Amálka se zavrtala do peřin a spala. Pak jsem ještě měl dvě plyšové stonožky, Táňu a Máňu, členky operety v Karlíně. Ty nejenom že měly baletní vystoupení, ale i pěly. Po závěrečném kankánu řekla Máňa, že jsou zvyklé na potlesk, Amálka nadšeně tleskala a řvala: „Bravoooo!“ Pak si lehla, vysrčila na mě zadek a spala. Na konci dovolené si mi sedla Amálka na klín a povídá: „Dědo, budeš mi chodit vyprávět pohádky každý večer? A budeš mi zpívat?“ Na počítač si ani nevzpomněla. Bylo mi nápadné, že Mates i Honza, když jsem přišel po vystoupení ven, si utírali slzy a zajímalo je, jak je to s Táňou a s Máňou. Poslouchali pod oknem a dělali si z dědečka srandu, nezdvořáci.

Mým nejoblíbenějším nealkoholickým pitím je voda se šťávou. Jsem tradicionalista. Nic takového v restauracích nemají, a tak si dávám Kofolu. Také tradice. Coca Cola a Pepsi jsou strašně sladké. Stejně tak jejich příbuzní. Bohužel, v mnoha podnicích, které si hrají na hogo fogo, nic jiného nemají a když jim člověk řekne o kohoutkovou vodu, tvrdí, že ji nemají - naposledy v restauraci Kuře v hodinkách. Firma Kofola vyrábí nealkoholický nápoj Jupík, je to v podstatě voda se šťávou. Nic proti tomu, ale člověk, který navrhoval obal té lahvičky, musel zešílet a ten, který to schválil, také. Jedná se o český výrobek prodávaný v Česku, to mějte na paměti, až budete číst, co všechno je na obalu.

Jupík, crazy aqua, jablko. Je-li bláznivá voda apple, pak vás jistě nezarazí nápis The pigs a Angry birds (prasata a vzteklí ptáci - stále se jedná o českou limonádu!). Na zadnÍ straně obalu je napsáno, že limonáda neteče (česky) a z jedné strany tohoto nápisu je „Be happy“ a z druhé „Welcome angry birds, smile!“ Stále se jedná o českou limonádu! Co mají společného naštvaní ptáci s prasaty, netuším. Na lahvičce je ovšem perla, a to v češtině a ve slovenštině: „Ptákonizuj se!“ „Vtákonizuj sa!“ Nikdo z nás netušil, jak se taková věc dělá, a ani po dvou lahvích rumu jsme na to nepřišli. Ráno jsem se pokoušel ptákonizovat, ale na konec jsem to raději spláchnul...

Boeing 737 Nok Air 2
Boeing 737 Nok Air 1

Ptákonizování pravděpodobně dokázala thajská společnost Nok Air, která má své Boeingy namalované jako Angry birds . Netuším, v jakém ústavu pobývají ti, co obal vymysleli, ale vycházky bych jim rozhodně nedával! Mohli by vymyslet ještě větší hovadinu. Možná, že mají také prsty v „Pozdravu z hor“, který přivezl Mates na chalupu v domnění, že to je máslo, protože je to tak zabalené. Vyrábí to mlékárna Opočno a obsahuje celých 20 % tuku! A tak když někdo z nás otevřel lednici, tak hlásil, že někomu přišel pozdrav z hor.

Tak se vesele ptákonizujte a když dostanete náhodou pozdrav z hor, klidně ho vyhoďte, je hnusný.