19.3.2024 | Svátek má Josef


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 362

22.3.2016

Chodím parkem Klamovka kolem školky. Školka je v parku od nepaměti. Za mých časů škola na Plzeňské neměla jídelnu, a tak jsme na obědy chodili do jídelny do školy na Podbělohorské. V poledne jsme se řítili Klamovkou nahoru do jídelny na UHO (univerzální hnědá omáčka – pozn. red.) a nemohli jsme se dočkat. Míjeli jsme školku, kde na zdi se skvěl nápis „Pouček je vůl!“ Pouček byl učitel tělocviku na naší devítiletce a byl to skutečně neuvěřitelný vůl. Krom učení také dělal mezinárodního fotbalového rozhodčího. Z této jeho druhé kariéry existuje skvělá fotka od fotografa Tereby, jak Pouček řve na nějakého fotbalistu a obličej má zkroucený do pitvorného šklebu. Byla to úžasná fotka! Tento velmi nepopulární učitel se zamiloval do žákyně sedmé třídy. Normálnímu kantorovi by to zlomilo vaz, ale tento soudruh to přežil a mám dojem, že když bylo toto děvče plnoleté, že se vzali. A jestli neumřeli, žijí dodnes!

Zeď školky byla opravená a nápis se znovu objevil, jako stigmata Ježíšova. Pouček se stal soudruhem ředitelem, neb souhlasil se vstupem vojsk.

Základní devítiletá škola na Plzeňské se změnila na jakousi střední ekonomickou školu a na gymnasium Škvoreckých. Pokrok se nedá zastavit. Při dnešních bezpečnostních opatřeních se asi nebudu moci přesvědčit, zda nad schody do prvního patra stále visí nápis „Správní chlapci volí hornické povolání!“ Kupodivu se toto agitační heslo zcela minulo účinkem, i když to bylo vyvedeno z tehdy nové umělé hmoty - polystyrénu. Asi nikdo z naší školy nebyl správným chlapcem. Tím prosím nepodceňuji ani nezesměšňuji lidi, kteří se tou dřinou živí, prosím.

Školka dostala opět zcela novou omítku a nápis se již neobjevil. Šel jsem v čase vánočním se svým bývalým kolegou a kamarádem kolem školky a on se zastavil a koukal skrz plot do zahrady. „Co hledáš, Zdeňku?“ „Ale, když jsem sem chodil před padesáti léty, tak jsem tam zapomněl autíčko, tak se koukám, jestli tam náhodou ještě není!“ Zdeněk žije od osmdesátých let v Kanadě, splnil se mu sen a létá jako pilot, ale na autíčko nezapomněl! No, nenašli jsme ho, nebylo tam!

„Zdeňku, až mě konečně povolají na kurz na stevarda, jak v roce 1972 slíbili, tak tam to autíčko určitě najdeme!“ „Myslíš?“

Škola už není devítiletkou a má svou výrobnu UHO (jídelnu), takže hordy řvoucí omladiny se už neřítí Klamovkou na oběd. Nápis také není. Naopak, v Jeep baru mi bylo řečeno, že soudruh Pouček byl v televizi, protože dostal jakési vyznamenání od fotbalového svazu, nejspíš za nejkřivější hubu. To jsou mi věci! V našem fotbalu je možné skutečně všechno krom dobrého, nezkorumpovaného sportu...

Dříve se sdělení, že je Pouček vůl, nebo úderná zpráva v Táborské Krčmě, že Pepa Mareda je prostitut, psala na zeď, aby všichni věděli. Dnes jsou podobné důležité věci na internetu v diskuzích pod články a protože je jednodušší si vylít žluč bušením do počítače, je jich o to víc. Jenom co jsem se já o sobě dočetl! V posledních Čechovinách na planes.cz jsem se dozvěděl, že jsem lhář, což všichni až na malé výjimky potvrzovali. Nikdo nenapsal, proč a v čem jsem lhal, ale prostě jsem lhář. Jedna výjimka byla opravdu úderná: „Pane Čechu, jděte už konečně do prd....!“ Kam se hrabe Pepa Mareda! I když, kam se hrabu na pana Neffa! Jak já mu závidím! Tomu nadávají úplně všichni, dle slohu usuzuji na několik jedinců, kteří píší pod různými jmény. Ale ta invence! Já jsem jenom zatrpklý antibolševik, bolševik, estébák, amerikanista, antiamerikanista, lhář a debil, ale pan Neff je pojmenován květnatěji a je úplně jedno, co napíše!

Inu, pokrok se nedá zastavit! Dříve se lidé drželi za ruce a povídali si, kdežto dnes sedí, hladí destičky a jeden druhého si nevšímají. My jsme měli strach, aby nám na mejdanu nedošlo pití, ale dneska jsou mladí šílení strachy, aby jim nedošly baterky a hlavně aby tam bylo připojení!