19.3.2024 | Svátek má Josef


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 345

24.11.2015

Vím, že herec má podivné povolání: představuje někoho. Ne sebe, ale postavu. A my si někdy velmi mylně myslíme, že ten či onen takový skutečně je. A je pro nás šok, když zjistíme, že ten, který úspěšně představuje ve filmu intelektuály, je ve skutečnosti úplný blbec - je jen dobrým hercem.

V televizi - a je jedno, v které (je všude a dvakrát!) - vystupuje Tereza Kostková. Je to krásná ženská, to jo. Ale když poslouchám Český rozhlas 2 v kuchyni u vaření (nic jiného poslouchatelného v kuchyni nefunguje), tato dáma tam má svůj pořad, který si evidentně připravuje sama. Je to totální malér. Ta krásná dáma plácá tak neskutečné pitomosti, že to vypínám a raději si zpívám, čímž riskuji, že to bratranec Todor uslyší a bude si mylně myslet, že je u mě mejdan a přijde. Ne, že bych měl něco proti Todorovi či mejdanu, to ne. Ale jsem už starší princ, a tak nemohu začínat večer v jedenáct dopoledne.

Paní Kostková, když Pán Bůh rozdával rozum, tak zrovna stála ve frontě na něco jiného. Je škoda, že si někdy neposlechne ty veselé pitomosti, které z ní padají. Když ji člověk vidí, soustředí se na to, čeho se jí dostalo mírou vrchovatou, a nevnímá to, čeho se jí nedostalo.

Žil byl herec jménem Lubor Tokoš. Na stará kolena se soustředil na to, aby vypadal jako Jan Werich. Jistá podoba tam byla, ale bohužel jen vizuální. Moudrým klaunem rozhodně nebyl. Moudrý klaun musí být inteligentní. A tak byl výsledek spíš trapný, než cokoliv jiného.

Byl jsem po svém infarktu poslán do lázní. Do Františkových Lázní. Bylo to tuším v roce 2000 nebo 2001. Věřím a doufám, že to tam je teď jiné. Tehdy tam panoval čirý socialismus. Lázně opanovala firma Františkovy Lázně a.s. a spřátelená starostka, majitelka sbírky klobouků, ve kterých se předváděla, aby bylo vidět, že je dáma, úzkostlivě bránila jakékoliv konkurenci, která by mohla stojaté vody lázní rozčeřit. Ubytování bylo šílené a špinavé. Na otázku, proč mám na kúry vstávat jako do Poldovky v šest ráno a obědvat v jedenáct, mi primářka lázní stereotypně odpovídala, že přednost mají Němci, protože ti si to platí. Když jsem se jí zeptal, jestli si myslí, že nemocenskou za mě platí Goebbels nebo Panenka Maria, koukala na mě jak na idiota. Prostě děs-běs a vím, že už nikdy! Jednou, když jsem se šel projít, jsem slyšel Evu Olmerovou. Ta krásná muzika se linula z bývalých městských záchodků změněných na hospodu. Lázně byly plné kaváren a jiných nepotřebných věcí - tedy když zrovna nemilujete dorty. Hospod tam bylo jako šafránu. A najednou hospoda a ještě s dobrou muzikou. Tradá do ní. Dal jsem si pivo, pochválil jsem výběr hudby a koukal na tabuli, kde byla sekaná, tlačenka a utopenci. Prostě dieta šetřící. Najednou jsem za sebou zaslech nádherný hluboký ženský hlas. Sakra, ten odněkud znám, kdo to je? Otočil jsem se a byla to Jana Štěpánková. Ve skutečnosti je ještě nádhernější než ve filmu a je to moudrá dáma. Ta stála ve správné frontě! Takže jsem lázně díky ní přežil.

V Anglii jsem se párkrát sešel se sestrou Andrew Loyd Webera. Ta dáma mu vedla domácnost a dělala rozevlátému intelektuálovi sekretářku. Byla to hezká starší princezna, ale měla jednu nectnost: nesnášela, když někdo mluvil sprostě. Já v té době mluvil jako dlaždič. Jako cizinec jsem netušil sílu toho kterého slova. A ona mi jednou, když jsme popíjeli červené, řekla: „Ty sprosťárny klidně používej, ale až budeš umět správnou spisovnou angličtinu! Takhle vypadáš jako hlupák!“ Mnohokrát jsem si na ta moudrá slova vzpomněl. Normálně bych se urazil, kdyby mi to řekl někdo jiný. Této dámy jsem si vážil a rád jsem s ní chodil po Londýně. Byla nejenom krásná a moudrá, ale byla i znalcem britské historie a byla radost si s ní povídat. Ta stála ve všech frontách, které pánbůh měl! Dnes je již jeho stálým hostem a já se už nenaučím její nádhernou angličtinu.

Takže, přátelé, nenechte se zmýlit - i krasavice může být někdy moudrá!

*********************************************

JAN ČECH - LETADLA, MŮJ OSUD 2
V nakladatelství Svět křídel vyšla knížka Letadla, můj osud 2.
Jde o druhý díl fotografií více i méně kuriózních letadel, která jsou dnes většinou už jen v muzeích, ale také těch nejnovějších, která vzlétla teprve nedávno, jako například Boeing 777, a často znamenala průlom v letecké dopravě. Kniha přináší nevšední pohledy leteckého technika, který „byl u toho“ a každé letadlo měl možnost podrobně poznat.
Grafické úpravy se ujal dr. Petr Dvořák, který zvolil zcela jinou, nápaditější úpravu, než jakou měl první díl. Svět letadel, mezi nimiž se autor pohybuje celý život, upoutá i toho, kdo se létání bojí.

Cech-letadla2