Minulý víkend jsme tradičně jeli na Sázavu, tedy ne pádlovat, to by mi záda brzy zatrhla, ale chodit podle vody. Je to už taková tradice, onehdy jsem našla účtenku z roku 1997 z hotelu v Ledečku- tam jsme byli ještě se synkem a hotel se vyznačoval tím, že večer se z koutů vyrojilo neuvěřitelné množství pavouků. Mně teda jeden pavouk nerozhodí, ale tohle bylo jak záplava (ještě po skoro dvaceti letech si na to docela podrobně vzpomenu).

Sázava

Tentokrát jsme přespávali ve svém oblíbeném pivovaru v Kácově. Oni tomu říkají pivohotel a kromě jiného v pivovarské hospodě moc dobře vaří a z okna pokoje člověk ráno kouká, jak se nad řekou zvedá opar a jak vyrážejí první vodáci.

Kácov - zleva kostel, zámek, pivovar

Místní zámek je pořád stejně omšelý – ono chtít po městečku s osmi stovkami obyvatel, aby svižně opravilo takový kolos, to asi opravdu nejde. Ale je to městečko čiperné, každý rok narazíme na nějakou malou změnu k lepšímu.

Chrpy a vlčí máky

Povedlo se nám vybrat dobrý termín – všude voněly bezinky a jasmíny, na kraji polí, bohužel většinou řepkových, kvetly v úžasné barevné harmonii vlčí máky a chrpy.

Kostelík Soběšín

Kostelík v Soběšíně byl čerstvě obílený a u zastávky vlaku kvetly divizny a ještě modré cosi, co budu ráda, když mi někdo určí.

Hrad Český šternberk

Na nádvoří nejkrásnějšího hradu v Čechách (samozřejmě Český Šternberk) byl jako obvykle sokolník. Franta si s ním povídal a já fotila poštolku, která báječně pózovala.

Poštolka

Zklamaní jsme byli jen v Ratajích, kde nepřežila úžasná hospoda U Jindřicha (nad hospodou jsme taky párkrát bydleli), takže na náměstí je už úplně mrtvo.

Železniční most v Ratajích

Ale o kousek dál v Malovidech nám spravila náladu kaplička v polích, tu taky fotím pořád dokola a pořád mě okouzluje.

Kostelík Soběšín

Jizerky, Brdy a Sázava, to jsou místa, kam se skoro každoročně vracíme, chybělo by nám, kdybychom je déle neviděli. Asi všichni máme taková místa. Je to tak?

Foto: autorka

Fotografie si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.