Letos oslaví genetika první kulaté výročí „Dne G“. Šestadvacátého června uplyne deset let od chvíle, kdy Francis Collins za mezinárodní konsorcium Human Genome Project a Craig Venter za soukromou firmu Celera Genomics společně oznámili světu, že byla nahrubo přečtena kompletní lidská dědičná informace. Byla to tehdy velká sláva, i když, jak trefně řekl pan profesor Pačes, jsme na tom byli asi jako člověk, co přečetl knihu v portugalštině a přitom neumí portugalsky. Vědci měli víceméně pohromadě 3,2 miliardy písmen genetického kódu a v něm kolem 25 000 genů. Na otázku, co v naší DNA z nás dělá lidi, jsme ale odpovědět neuměli. Dnes vědí genetici o lidském genomu a lidských genech mnohem více, ale stále ještě neznají všechno. I proto na nás číhají v naší vlastní DNA velká překvapení.

Jedno takové „šokující odhalení“ učinil tým Jeffreyho Longa z University of New Mexico na výročním zasedání American Association of Physical Anthropologists. Long a spol. došli analýzami DNA bezmála dvou tisíc lidí z 99 různých populací celého světa k závěru, že se naši pravěcí předci spustili s evolučně staršími druhy člověka. A to hned dvakrát. Svědectví o téhle mesalianci si neseme ve své dědičné informaci dodnes.

„Neandrtálci definitivně nezmizeli,“ řekl Long v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.

Vědci provedli analýzy 614 míst v lidské dědičné informaci, jež označujeme jako mikrosatelity. Tyto úseky většinou nemají vliv na dědičné vlastnosti. Dědí se však po rodičích podobně jako geny a různé populace se ve variantách mikrosatelitů liší. Díky tomu lze vytvářet „rodokmeny“, z nichž je patrné, jak se současné spektrum mikrosatelitů asi vyvíjelo. Je to jako kdybychom prozkoumali koncové větvičky v koruně košatého stromu a z jejich tvaru usuzovali na průběh silnějších větví blíže ke kmeni. Není to jednoduchý úkol. Stávající spektrum mikrosatelitů mohlo vzniknout podle mnoha různých „scénářů“. Jako nejpravděpodobnější se ale americkým genetikům jevil „scénář“, který zahrnuje dvojí náhlý příliv cizích variant DNA. K prvnímu „vpádu cizí genů“ došlo před 60 000 roků ve východním Středomoří. K druhému pak před 45 000 roků ve východní Asii. Obou mesaliancí se dopustili zástupci lidí Homo sapiens až poté, co opustili africkou domovinu svých předků. V dědičné informaci současných Afričanů se tyto „cizorodé“ úseky DNA nenacházejí. Potomci lidí, kteří vzešli z prvního „křížení“, pokračovali v osidlování Evropy, Asie a Ameriky. V Asii se pak pravěcí lidé dopustili druhého „poklesku“ a potomci tohoto „zaváhání“ osídlili Oceánii.

Účastníci konference vesměs uznali, že Long a jeho tým evidentně v lidském genomu narazili na „cosi pozoruhodného“. Mesaliance pravěkého člověka Homo sapiens s neandrtálci nebo jinými druhy pravěkých lidí, např. Homo heidelbergensis nebo Homo erectus, by tyto zvláštnosti DNA dnešního lidstva vysvětlovala.

Nelze vyloučit, že se naši předci potkávali i s dalšími druhy lidí, o nichž zatím nevíme. Takovou možnost jasně naznačil nedávný nález z Altaje. V tamější Děnisově jeskyni žili před 30 až 48 tisíciletími lidé, jejichž DNA se výrazně liší jak od DNA pravěkých lidí Homo sapiens tak od DNA neandrtálců. Švédský genetik Svante Pääbo razí názor, že tito lidé patřili k dosud neznámému druhu pravěkého člověka.

Někteří vědci jsou přesvědčeni, že v muzejních depozitářích leží kostry, jejichž anatomie svědčí o křížení našich pravěkých předků Homo sapiens s neandrtálci či jinými pravěkými lidmi. Patří k nim dětská kostra z portugalské lokality Abrigo do Lagar Velho. Na již zmíněném výročním zasedání American Association of Physical Anthropologists uváděl Theodore Schurr z University of Pennsylvania jako příklad možných hybridů pravěké lidské ostatky nalezené u australského jezera Mungo. Jejich stáří zcela jistě přesahuje 20 000 roků.

Pokud se Longův objev potvrdí, dostanou se do krajně ošemetné situace lidé, kteří by rádi dokázali, že bílá rasa je od přírody a dědičně cosi lepšího než příslušníci jiných etnik. Afričané, nad nimiž propagátoři nadřazenosti bílé rasy ohrnují nosy nejvíc, se na rozdíl od nás s vývojově „zpozdilejšími“ druhy člověka nespustili. Jsou tedy „čistší rasa“ než my. Pokud by se rasisté pokusili o argumentační veletoč tím, že by naši mesalianci s neandrtálci začali vydávat za krok, který nás vynesl nad ostatní etnika, pak se musí popasovat s faktem, že obyvatelé východní Asie nám v tomto ohledu dávají „re“ a „tuty“, protože se zkřížili s jiným lidským druhem hned dvakrát. Ale možná prohlásí rasisté naši mesalianci s neandrtálci za tu „jedinou správnou“. Černochy označí z hlediska evoluce za „nedovařené“ a Asijce naopak za „převařené“. Ještě jednodušší pro ně bude nepohodlná fakta ignorovat. To je celkem osvědčený recept na řešení všech problémů. Jak říkal Jaroslav Hašek: „Co mi je do pravdy, když ji nemám já!“.

Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora