Vánoce jsou nejen v západní civilizaci vnímány jako svátky křesťanské. Jako svátky narození Ježíše Krista. Navzdory tomu, že Bible nás k jejich ustavení a slavení nikterak nevybízí. Jejich místo v kalendáři je dílem lidským.

To je první paradox. Nikdo nás do oslav křesťanských Vánoc nenutí, a přesto tak rok co rok činíme. Dobrovolně a rádi. V naší společnosti až na výjimky všichni. Bez ohledu na to, zda jsme věřícími křesťany či nikoliv.

Z této skutečnosti vychází druhý paradox. Když už byly Vánoce ustanoveny jako připomínka Ježíšova narození, měl by tomu odpovídat jejich obsah. Je tomu ale opravdu tak?

Kolik lidí z těch, kteří v české společnosti Vánoce slaví, si vzpomene na Ježíšovo narození? Přesněji: kdo si skutečně připomíná jeho příchod na svět? A naopak - jak velké procento na jeho zrození vůbec nepomyslí?

Ten druhý paradox můžeme připodobnit k narozeninové párty, na níž nejenže není přítomen oslavenec, ale nepadne o něm jediná zmínka. Zato šampaňské teče proudem, stoly se prohýbají pod množstvím nejvybranějších lahůdek a zábava „nemá chybu“. Není to zvláštní? Podivné? Absurdní?

Tak nějak mi připadají soudobé Vánoce. Když vidím ten úděsný mumraj v nákupních centrech a všudypřítomnou komerci, v duchu se ptám: Kde je v tom všem místo pro Ježíše? Kam se vytratil „oslavenec“? Vždyť Vánoce existují pouze díky tomu, že na této Zemi byl kdysi on!

Kde je Ježíš dnes? Zmizel – a vlastně nám ani nechybí. Stačí to všechno okolo. Dárky, pokud možno ladovská zima, hojnost jídla a dobrého pití, salát a kapr, také kousek sváteční pohody – a jsme spokojeni.

Někteří kolem nás bojují za Ježíška jako distributora dárků (což je stejně fiktivní postavička jako Santa Claus, děda Mráz, Père Noël a já nevím kdo další). Já se ale ptám – co Ježíš? Nepostrádáme toho, kvůli němuž Vánoce držíme?

Zkusme se nad tím dnes zamyslet. Nad oslavou bez oslavence, nad svatbou bez ženicha s nevěstou. Nad rande bez milenců, nad tenisem bez míčku, nad plaváním v bazénu bez vody.

Nad Vánocemi bez Ježíše.

Stejskal.estranky.cz