1.5.2017 | Svátek práce






ÚVAHA: Kdo je pesimista?

21.4.2017

Jedna z moudrostí praví, že je to dobře informovaný optimista. Nevím, zda se mohu považovat za dobře informovaného optimistu. Takže vlastně ani nevím, zda jsem skutečný pesimista. Ale k mému snad pesimismu mi stačí pocit, jako by se v posledních letech zeměkoule otáčela opačným směrem, den byl zaměňován za noc a naopak a proč tomu tak možná, dle mého názoru, je či může být, to vede mne k závěru, který uvedu na konci tohoto rozjímání.

Od tragédie onoho 11. září 2001 v New Yorku se svět začal měnit, a to stále rychleji. Dramatické urychlení změn nastalo pak před pěti lety arabským jarem, dnes proměněným v marast, běsnění a katastrofu první velikosti s výsledkem migračního infuxu z Asie a Afriky do Evropy a dnes už i do Ameriky (USA, stejně jako Kanady) a Austrálie. Nesděluji, žel, nic nového.

Hydra levicového liberalismu sílí v živné půdě politické korektnosti a multi-kulturalismu, vlivní a mocní hodnostáři EU v čele s paní Angelou Merkelovou nedbají problematických, dramatických situací v nejedné evropské metropoli s ne právě malou a velice nesnášenlivou komunitou muslimů a proměňují se v podstatě ve zrádce svých spoluobčanů.

Situace v Sýrii, Iráku a mnoha afrických zemích je dokonalou katastrofou, je nepřehledná vojevůdcům a politikům a tím méně mně. Zatím jediným vítězem je na teroru založený Islámský stát, ISIL.

Dochází k nepochybné a neodvratné islamizaci Evropy a lžím politiků (ať mi nějaký mudrc vysvětlí, proč to dělají!) o tom, že tomu tak není. Jako by si nemohli poslechnout na internetu autentická a snadno dostupná kázání význačných muslimských hodnostářů, vůdčích reprezentantů nejedné organizace s agendou dosažení stále větší moci a potažmo vzato, jak již sdělil nebožtík Kaddáfí, o dobytí Evropy dělohami muslimských žen. Každému snad mělo by to být jasné.

Migrační inlux krom reálného nebezpečí, jež plyne z naprosté rozdílnosti kultury evropské, západní, a té bez pozvání přicházejících, není a nebude bez vlivu na pokles životní úrovně domácích, daně platících obyvatel. (Po nejistém klidu od nedávných akcí může nebezpečí dalšího islámského teroru ignorovat jen snílek.) Jenže nejde jen o onen terorismus! Jde o proniknutí muslimů do důležitých složek moci... a nežli se politici nadějí, bude zákon šaría velmi platným!

Jak už dnes naznačuje několik akcí, a to i v mé mírumilovné zemi Kanadě, může dojít k vyhrocování vztahů domácích obyvatel k migrantům... záleží to ovšem hlavně na jejich počínání stran sociálně ekonomické zátěže Kanaďanů, daňových poplatníků. K tomu ale už dochází v Evropě v táborech s migranty, kde se mydlí mezi sebou (ale hlavně jsou napadáni křesťané mezi nimi).

Dnes jsem se na internetu dočetl informace z Německa: tam každý den dochází k dosti drastickým akcím proti muslimské komunitě. Pročpak asi? Je snad možné na doporučení politiků ignorovat všechny zločiny muslimů v mnoha evropských enklávách, uzavřených společenstvích dřívějších, stejně jako čerstvých migrantů? Strkání hlav do písku jen umocňuje budoucí kalamitu. Už v základní škole jsme byli poučeni o zákonu akce a reakce. Proč by to nemělo platit i ve společnosti? A tu mi nezbývá, nežli připomenout si román J. Pelce s názvem „... a bude hůř“. To bylo na adresu totalitního režimu v ČSSR... dnes, bohužel, laskavý čtenář jistě si snadno doplní jistý rozdíl v čase, situaci, ale, jak se zatím zdá, se stejným výhledem do budoucnosti.

Menší vsuvka: značná část dnes ilegálně pochodujících Afričanů do Evropy, ba i do Kanady je ze Somálska, země proslulé pirátským přepadáním lodí! A kráčí bez dokladů, jež s klidným svědomím odhodili! Jaký to je, vážení, imigrant? Je zde ten termín imigrant, pomoci se dožadující, oprávněný? Už jsem viděl několik autentických záznamů, jak se černošští migranti chovají např. v Římě! Podívaná děsná!

K dosud zmíněným situacím, sotva radostným, třeba přidat počínání toho vůdce Severní Koreje. Sice se dosud projevuje víc jako kašpar, ale právě takovým je třeba nejméně důvěřovat.

Moje hlavní obava je v případné a veliké kolizi s muslimským světem a v naprosté nejednotě mezi evropskou pravicí a levicí. A v několika evropských zemích dojde letos k volbám. Zdá se, že normálnost, pokud jde o průzkumy veřejného mínění, začíná posilovat značně svoje pozice, jako by snad si obyvatelé, a to i v Německu, konečně uvědomovali, jak se vlastně věci mají. (Přítel, žijící už léta v Německu, mi sdělil, že Němci si začínají kupovat lehké zbraně, což tam zřejmě zákony dovolují.) Ale je třeba vyčkat a doufat.

Existuje však pro mne nepochopitelně značné procento obyvatel Evropy, kteří jako by byli slepí k tomu, co již způsobují jinověrci žijící v evropských městech, a jako jelimánci vítají migrační vlnu.

Legálně zvolený americký prezident Donald Trump je od prvopočátku vystavován nenávistným akcím demokratů, levicově liberálních celebrit, jež pasují se na mudrce, a nepochybně v této době i Barackem Obamou, který se proměňuje v šedou eminenci toho tažení za dosažení impeachementu pro svého nástupce.

Jednostrannost médií (televize, tisk), dosahuje stále většího rozsahu a doslova absurdity a prokazatelných lží (osobně jsem s o tom už dvakrát přesvědčil pomocí wikipedie). A pojednou jakoby v této Americe přestal existovat ISIL, pozornost soustředěna je na odstranění Trumpa, o ISILu se už nějak moc nemluví. A když Trump sdělil, že pokud by se vytvořil za účelem likvidace barbarů ISIL lepší vztah s Vladimirem Putinem, byl zostuzen! Přiznávám, že takové společenství s Putinem je více malinko jako sázka do poněkud nejisté loterie... ale což se zázraky nedějí? Tato malá vsuvka neovlivní můj názor sdělený v závěru.

Stále silnějšího vlivu až moci nabývá hnutí LGBGTTQ, jejichž ukřivděnost rozplývá se jako chiméra v oněch Parádách hrdosti! Dnes už víc nežli na utlačované společenství pasují se za podpory vlád na jakési nadĺidi.

Důležitost manželství a rodiny bere za své. Bývalá známá pracovitost Američanů vystřídána je stále větší závislostí nižších vrstev na státu. Vřele k přečtení doporučuji knihu významného autora Ch. Murraye Coming Apart (Cesta k rozkladu) o situaci bílé Ameriky mezi lety 1960–2010; možná že k dostání je v Čechách i v českém překladu.

Války skutečné v oblastech shora zmíněných, neuvěřitelná devastace svobody slova a názoru v USA a stejně tak v západní Evropě, arsenál jaderných zbraní ve vlastnictví několika zemí, připravený k odpálení.... jak ten náš svět asi může dopadnout?

Ale abych se nějak dopackal (výraz Bohumila Hrabala) ke slíbenému závěru non plus ultra negativnímu:

Ve světovém dění dochází stále k proměnám míry akutního nebezpečí. Jsou období, kdy se zdá, že stávající problémy budou vyřešeny. Zde ono důležité zdá se! Kde je to světýlku v tunelu, když v Sýrii, Iráku a jinde se to nadále mydlí, migrace neustane, neboť nikdo z mocných se o její zastavení nepokusí! Severní Korea neni zanedbatelným nebezpečím, stejně jako Irán, jenž dostal panem Obamou bezmála zelenou ve svém počínání nukleárním; mocný příliv migrantů do Evropy a posléze i do Ameriky nemůže být vyřešen politickou korektností. Dosavadní zkušenosti, stejně jako logika tomu nenasvědčují, příliš faktorů v té věci je až katastrofálně negativních.

Shora sdělené je dle mého názoru jen jeden, ač v současnosti závažný problém. Je tu ale i jiný. Čtou snad majitelé všech těch malinkatých a praktických iPhonů, smartphonů a jiných zázraků alespoň v náznaku, kam další vývoj nejenom může vést, ale povede? Namátkou: rychlý další rozvoj robotizace, technologií makro i nano, předávání moci do rukou mistrů počítačů a těmi nejsou jen lidé inteligentní a moudří; ze škol politická korektnost vylučuje klasické předměty, dosavadní společenské vazby ještě snad fungující jsou věrozvěsty této děsivé ideologie přetrhávany s vervou doslova ďábelskou, na budoucnost nejen vzdálenou, ale i bližší jako by se nehledělo a jenom několik zasvěcenců vidí to ohromné nebezpečí moderních, vše urychlujících a ne vždy zjednodušujících, často naopak, technologií! To je tedy nádavkem k neradostným událostem těchto dnů shora zmíněných.

Nejsem vědma a nevím tedy, jako dlouho tento zatím ještě nezvládnutelný marast potrvá, než se promění v dokonalou kalamitu. Vycházeje ale z toho, co se ve dvacátém století stalo, nevidím zatím žádné náznaky toho, že znepokojující trend započatého jednadvacátého století bude zastaven a svět navrácen do normálnějších kolejí. Pokud k takovému návratu nedojde, ale naopak bude v tom směru opačném rotovat stále rychleji, pak nebudu překvapen bude-li 72 let trvající světový mír vystřídán katastrofou třetí a nepochybně nejhroznější, kdy onen dosavadní paradox udržování světového míru arsenály atomových a vodíkových zbraní, té absurdity pozbude. Ač toto je dokonale morbidní alternativa, historická zkušenost ukazuje, že jedinou cestou k tomu, aby člověk byl zbaven nebezpečných roupů a navrátil se k rozumu je světová válka! Na takovou proměnu nestačí přírodní katastrofy a zemětřesení.

Jsem člověk, myslím, slušný a vcelku i vzdělaný, ale navzdory tomu nejsem schopen potlačit zmíněný pesimismus, neb si myslím, že na mnoha význačných místech, jež mají vliv na světové dění, jsou volové (pardon). To se, dle mého názoru, v tomto dnešním nemálo komplikovaném čase, ve stejné míře snad netýká Donalda Trumpa, navzdory jeho občasným, více či méně pošetilým výrokům...

únor, duben 2017



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Diskuse


V. Vaclavik
8:29
22.4.2017

J. Kanioková
1*
21:05
21.4.2017

J. Karlík 653
19:49
21.4.2017

Z. Rychlý
6:51
21.4.2017

Š. Hašek
13:54
21.4.2017

J. Kanioková
21:02
21.4.2017

Z. Rychlý
23:34
21.4.2017

počet příspěvků: 8, poslední 22.4.2017 08:29









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.