15.12.2017 | Svátek má Radana, Radan


ÚVAHA: Existuje společnost?

29.6.2011

Žádný výrok Margarety Thatcherové nezpůsobil takový poprask, jako když prohlásila (1987), že „žádná společnost neexistuje, existují jen individuální muži, ženy a také rodiny…“ A jak už se to politikům stává, její výrok byl vytržen z kontextu, v němž napadla socialistickou doktrínu závislosti na státu, pasivního očekávání a aktivních nároků, kde každá smůla, neštěstí i každá křivda musí být kompenzována společností – a taková (charitativní) společnost opravdu neexistuje, existuje jen vláda a daně, mohli bychom dodat v jejím duchu.

Co naplat, k popření samé existence společnosti měla velmi blízko, a protože v západní tradici je sociální pomoc státu poslední instance historicky zakódována, tak se všechny politické spory týkají nikoli samotné potřeby takové pomoci, ale pouze její úměrnosti a způsobu provádění. Její prohlášení způsobilo strašlivý povyk, protože klasičtí liberálové nadřazující suverénního jedince nad společnost i stát se zaradovali, konečně byla vyřčena nejvyšší pravda, a možná už tehdy většinová společnost zabezpečovacího státu zuřila.

Ve svých pamětech se později snažila špatný dojem rozptýlit: „Společnost není abstrakce, ale živá struktura jednotlivců, rodin a dobrovolných spolků.“

Právem se vyhnula pojmu organismus, protože heterogenní, historická, více méně územní, národní a občanská společnost není živočich, přestože je živá.

Ani pragmatický politik se filosofii nevyhne, vždy bude ovlivněn svým světonázorem, jak se říkalo, čili svým pohledem na svět.

O lidské společnosti existují dva bludy. Na první pohled to skutečně vypadá, že společnost neexistuje. Marně bychom hledali v uskupení nebo organizaci něco, co tam je mimo jednotlivé lidi, a přesto každý občas pociťuje moc kolektivu, jeho norem a stát, pokud je legitimní, jedná i s naším souhlasem případně s naší loajalitou nesouhlasu. Společnost proto nemůže být jenom součet jednotlivců. Sociální nihilismus by znamenal anarchii. Opačná pověra kolektivismu uznává jenom společnost, bytost nadřazenou a celistvou. Lidé ji sice tvoří, ale asi tak jako ruce a nohy jsou podřízenou součástí těla, tak i oni mají být podřízeni totalitnímu celku. Oba názory chybují stejně, na světě nevidí nic než věci a předměty, jako by neexistovaly vlastnosti a vztahy. Společnost je jimi skrz naskrz protkaná a existuje, přestože je nemožné ji přesně definovat a každý soud - třeba že Němci jsou pracovití a mají smysl pro pořádek nikoli pro humor, zatímco Francouzi jsou flákači a nezřízeně sensuální - bude jistě relativní.

V evropské (západní) tradici je svobodný jedinec skutečně nadřazen společnosti i státu, ale je i (kriticky) podřízen jejím normám. Paradox, že člověk není pro stát, ale stát pro člověka, by neměl po porážce totalitarismu znamenat, že se laskavý stát má o nás (materiálně) a o naše bezpečí (legislativně) starat od kolébky do hrobu a místo tradičních autonomních norem chování nás začít „korektně“ usměrňovat po svém. Společnost dnes začíná ztrácet svou sociální soudržnost a ekonomickou autonomii. Proto to někdy vypadá, že vůbec neexistuje. Teprve hospodářská stagnace zřejmě dílo železné lady dokončí.

Převzato z Blog.aktualne.cz/Alexander-Tomsky se souhlasem autora



11 dětských dárků, které vám na Boží hod nepolezou krkem
11 dětských dárků, které vám na Boží hod nepolezou krkem

Jaké vánoční dárky pro děti vybrat, aby jim dělaly radost dlouhé týdny (a vám se vyhnula migréna)?

Diskuse


počet příspěvků: 8, poslední 29.6.2011 11:32









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.