Již se nám tu pořádně rozběhla předvolební kampaň, k jejímuž závěrečnému vyřešení dojde až za jeden rok plus tři měsíce. Kandidáti už teď utrácejí mnoho milionů dolarů k přesvědčování, že právě ten který je tím nejnáramnějším kandidátem. Mezi nimi momentálně nejvíc září miliardář Donald Trump, ex-manžel Ivanky ze Zlina, české matky jejich dětí. Trump teď ale musel přerušit své vábení voličů, poněvadž obdržel obsílku k výkonu občanské povinnosti - stát se porotcem.

Již několikrát jsem byl takto úředně vyzván a neméně často jsem se značně nelichotivě vyjádřil o americkém právním systému, v němž poroty jsou jeho mocným pilířem. Poslušně jsem vyplnil dotazník, zaškrtl YES na otázku o občanství USA, trvalé adrese na okrese Broome, své zletilosti a schopnosti vládnout anglickým jazykem. Na další otázku o předchozí trestné činnosti, zda jsem byl odsouzen za spáchání zločinu (felony), jsem odpověděl NO, ač odsouzen jsem byl v ČSSR (ilegální úprk z republiky, par.95, tr.z.1950), ale v pozdější ČSFR byl rehabilitován. Na opačné straně formuláře jsem napsal: „Je mým upřímným přesvědčením, že porotní systém, tak jak stále funguje ve Spojených státech, mé adoptivní vlasti, je škodlivým anachronismem deformujícím snahu po dosahování spravedlnosti. K zrušení této absurdity už mělo dávno dojít. Toto je mé upřímné přesvědčení, jež rozšiřuji ve svých publikacích.“ Odesláno na adresu Christopher J. Esworthy, Commissioner of Jurors, Courthouse PO Box 1766, Binghamton NY 13902-1766. Čímž jsem zločin třeba doopravdy spáchal, vždyť jsem vyjádřil opovržení pro značně svatou krávu, však být porotcem je občanská povinnost jako bránit vlast v době ohrožení a platit daně v kterékoliv době.

- - -

Zdejší advokáti jsou ti nejlačnější a nejpočetnější. Jen čtyři procenta pozemšťanů jsou Američané, ale sedmdesát procent všech právníků jsou rovněž Američané. Dočetl jsem se, že v jednom mrakodrapu v San Francisku má kanceláře víc advokátů, než je jejich celkový počet v civilizovaně fungujícím Japonsku. V New York City jeden ze sto patnácti obyvatel je právník, ve Washingtonu je jich napěchováno ještě víc. Harmonie ve společnosti ovšem vůbec není v jejich zájmu. Však proto se tolik zasloužili, že Američané se stali onou litigatious society, kde téměř každý se soudí s každým a advokáti bohatě inkasují. Zrodil se „národ obětí“ (A Nation of Victims, titul výtečné knihy autora Charlese J. Sykese), osobní odpovědnost přestala existovat. Jestliže kradu, jsem obětí kleptománie.

Při návštěvách rodné země nezřídka dostávám otázku, co mi na Americe nejvíc vadí. Bez váhání vyhovuji, s tvrzením, že je to právní systém, fungování justice, její formalismus, přesvědčení, že jedinou hodnotnou metou je vítězství za každou cenu, i když pak právo a spravedlnost nezřídka mívají pramálo společného. Američtí juristé jsou však přesvědčeni, že jejich systém je ten nejlepší na světě. Přitom lze jen zřídka potkat takto přesvědčeného experta, který by měl aspoň minimální ponětí, jak právo a výkon justice vypadá v jiných zemích.

Americký soudní proces, ať už trestní či civilní, je založen na principu zvaném adversarial.. Protivníci neusilují o „hledání pravdy, viny či neviny“, jde o konflikt, v němž se uplatní snaha využít a zneužít procedurální finesy. Podaří-li se mi přesvědčit porotu, aby vynesla osvobozující rozsudek ve prospěch mého klienta, mnohonásobného vraha, má reputace poroste, jakož i sazby, které budu příště účtovat. A prokurátor na opačném konci kolbiště bude neméně vehementně manipulovat s důkazními prostředky, aby on zvítězil, jeho prestiž vzrostla a nezřídka pak došlo k odstartování politické kariéry - i za cenu zničení života nevinnému člověku.

Tzv. Miranda Rule zaručuje právo k ničemu se nepřiznávat(self-incrimination). Případ s typickým dopadem: James W. Killough ve Washingtonu, D.C., zavraždil svou manželku a tělo nacpal do popelnice. K činu se třikrát dobrovolně bez donucení přiznal. Policie mu ale jeho přiznání dostatečně nerozmlouvala, a soud proto vynesl osvobozující rozsudek. „Nikdy se klienta neptám, zda je vinen, to mě nezajímá. Snažím se vymyslet takovou obhajobu, které by porota uvěřila,“ prohlásil známý newyorský advokát Ronald J. Kuby, specialista na obhajobu ultralevicových revolucionářů. „Není povinností právníků přispět k tomu, aby rozsudek byl správný,“ souhlasí Stephen Gillers, profesor etiky práva. Právníci obhajují své právo mást.

Americké soudy v návalu práce si vypomáhají tzv. plea bargaining („přiznávacím smlouváním“), dohodou mezi obviněným a státem o druhu zločinu a výši trestu. Nejvyšší soud shledává tuto praxi jako naprosto nepominutelnou, bez níž by justiční mašinerie nemohla fungovat. V praxi to pak vypadá i takto: Recidivista Calvin Jackson se přiznal k vraždě devíti starších žen, které uškrtil a ubodal. Policie na Manhattanu neprojevila o tuto činnost příliš zájmu a vypracovala spis jen ve věci násilné loupeže. Hrozil trest patnácti let odnětí svobody. Následovalo však úspěšné přiznávací smlouvání, prokurátor a obhájce se dohodli a soud dohodu schválil. Mnohonásobný vrah si šel odsedět trest v trvání třiceti dnů.

V procesech před porotou zazáří jedinci s talentem pro drama a šalbu. Zejména v některých státech, kde rozsudek poroty musí být jednomyslný, se naskýtá výtečná příležitost ovlivnit úplatkem nebo hrozbou újmy členu rodiny. Potom nepřekvapuje žeň bizarních zprošťujících rozsudků. Nejednou jsem již v televizi sledoval vychloubání gangstera, kolik takových verdiktů se mu podařilo zfixlovat.

Záplavy žalob s absurdními požadavky umožňuje skutečnost, že v USA neplatí pravidlo loser pays - všude jinde ve světě uplatňovaná odpovědnost žalobce hradit náklady řízení a výlohy protistrany v případě prohry. Všechny snahy o uzákonění tohoto nejsamozřejmějšího principu, jenž by účinně odrazoval od podávání frivolních žalob, prozatím ztroskotaly zásluhou mocné lobby advokátů, kteří by tak přišli o přemnoho lukrativního byznysu. Takže nadále mají žalobci všechno gratis a žalovaná strana nikdy nemůže opravdu vyhrát – však každý, i stoprocentně vyhraný spor ji stojí čas, nervy a nemalé peníze. Například výrobce letadel Beech Aircraft byl během čtyř let žalován 203krát. Vždy vyhrál, ale každý spor ho stál v průměru přes půl milionu dolarů.

Takový advokát bývá dost věrohodně přirovnáván k hotelovému zloději, který jde od dveří ke dveřím, až se mu podaří do některých vniknout. Praxe tzv. contingency fee mu zaručuje, že bude mít o práci postaráno. Je to totiž dohoda s klientem, že v případě prohry to klient bude mít zadarmo, nebude nic platit, nemůže tratit, kdežto v případě výhry se podělí, třeba půl na půl. V Kalifornii bicyklista jel po soumraku bez světla a vrazil do automobilu. Zažaloval výrobce svého kola za nedostatečné upozornění, že za tmy bývá tma. V televizi jeho advokát Ken Berkowitz vehementně obhajoval správnost rozhodnutí poroty, jež jeho klientovi přiznala náhradu škody ve výši sedmi milionů dolarů. Soud v Kalifornii přiznal Richardu Boekenovi, rakovinou plic trpícímu kuřáku cigaret Marlboro, náhradu škody v gigantické výši 3 miliard dolarů a žalovaná strana Philip Morris marně namítala, že žalobce, člověk gramotný, racionální, jistě byl schopen porozumět zřetelnému varování na každé z krabiček, že kouření není zdraví příliš prospěšné.

Žalobci si vybírají ten který soud v padesáti státech, kde s žalobou nejspíš uspět. Státy Mississippi a východní část Texasu se těší oprávněné reputaci jako adresa hodně štědrých porot. Lze tam vyhrát proti výrobcům asbestu, údajně karcinogenního, na základě tvrzení, že žalobce sice rakovinou či sebemenšími příznaky netrpí, ale má strach, že „někdy v budoucnosti by rakovinu mohl dostat“. A taková obava, kterou snad sdílíme všichni, již stála společnost USG Corporation 36 milionů dolarů.

Soud na Floridě potrestal tabákový průmysl kolosálním obnosem 145 miliard dolarů. Patrick J. Coughlin, advokát v San Diegu, ve sporu s výrobcem cigaret R.J.Reynolds vyhrál 10 milionů dolarů a na nákladech požadoval 650 milionů. Iniciativa proti gigantům tabákového průmyslu skončila mimosoudním vyrovnáním, v němž si advokáti naúčtovali náklady ve výši 11 miliard, což v přepočtu vyšlo na 110.000 dolarů za každou hodinu účtovaného pracovního úsilí.

V průzkumech veřejného mínění se prestiž právnické profese již dostala pod úroveň čističů kanálů. Nicméně zájem zmnožit řady těchto lačných supů neutuchá.

- - -

Posléze jsem obdržel další obsílku, abych se dostavil do soudní budovy k příslušnému oficiálovi, což jsem učinil. Začal jsem sdělením, že jako bývalý soudce pozbývám kvalifikace justičními znalostmi nepostiženého outsidera, tak jak se od porotce předpokládá.

Naopak, tím spíš má účast bude oceněna. V tomto smyslu vyzněla úředníkova odpověď.

Poté jsem vychrlil své nevlídné hodnocení nejen porotního systému, čímž jsem dotyčného přesvědčil. Souhlasil, že s takovými argumenty bych nepříznivě ovlivnil (sloveso „tainted „) ostatní kandidáty pro roli porotců, a proto tedy budu z takového seznamu permanentně vyškrtnut.

KONEC

Ještě bych chtěl čtenáře potěšit zmínkou o takzvané STELLA AWARDS, ocenění pojmenovaném k poctě Stelly Liebeckové, mezinárodně již proslulé stařeny, kterou za potřísnění horkou kávou u McDonalda porota v Albuquerque odměnila velkou kupou peněz.

Zde teď následuje sedm takových cen za úchvatné projevy ducha se záviděníhodným smyslem pro spravedlnost:

V Austinu, hlavním městě Texasu, porota obdařila Kathleen Robertsonovou obnosem 780.000 dolarů jako náhradu škody, kterou utrpěla v obchodě s nábytkem, kde si zlomila kotník zakopnutím o batole. Porotu nezviklala skutečnost, že předmětné batole patřilo žalobkyni.

Devatenáctiletý Carl Truman z Los Angeles vyhrál 74.000 dolarů plus náhradu výloh léčení poté, co mu soused přejel ruku automobilem značky Honda v okamžiku, kdy se mu snažil ukrást kryt kola.

V Bristolu, stát Pennsylvania, Terrence Dikson poté, co vykradl dům, snažil se ho opustit odchodem garáží. Tu ale nedovedl zevnitř otevřít, jakož se ani nemohl vrátit do domu, jehož dveře se zaklaply. Vykradená rodina byla zrovna na dovolené a zloděj musel v garáži strávit osm dní, živit se tam nalezenou pepsikolou a obsahem vaku se suchou psí potravou. Tento zážitek mu způsobil nepřiměřenou duševní trýzeň (mental anguish), a proto zažaloval a porota ho odměnila sumou půl milionu dolarů.

V Little Rocku, hlavním městě Arkansasu, Jerry Williams obdržel pouhých 14.500 dolarů a náhradu výloh léčení poté, co ho sousedův pes kousl do hyždí. Pes byl přivázán před domem na sousedově vlastním pozemku. Porota přiznala žalobci jen nevelikou sumu, poněvadž on psa vyprovokoval opakovanou střelbou ze vzduchovky do jeho kožichu.

V restauraci ve Filadelfii slečna Amber Carsonová z amišského města Lancasteru v Pennsylvánii v hádce se svým přítelem po něm hodila soft drink a během půl minuty na vlhké podlaze uklouzla a pošramotila si kostrč. Porota přikázala restauraci zaplatit žalobkyni náhradu škody ve výši 113.500 dolarů.

Kara Waltonová v Claymontu, stát Delaware, úspěšně zažalovala vlastníka nočního klubu poté, co v úmyslu ušetřit na vstupném se pokusila vstoupit záchodovým okénkem a při té příležitosti si vyrazila dva přední zuby. Porota jí přiznala náhradu ve výši 12.000 dolarů, jakož i zaplacení účtu za dentální rekonstrukci.

Merv Grazinski v Oklahoma City zakoupil deset metrů dlouhý, motorový obytný dům značky Winnebago. Na své první cestě po dálnici nařídil si rychlost (cruise control) na 70 mil v hodině a z místa řidiče se vzdálil uvařit si šálek kávy. Nebylo pak přílišným překvapením, že spěchající neřízené vozidlo sjelo z dálnice a překotilo se. Řidič/neřidič Grazinski zažaloval výrobce Winnebago pro opominutí v instruktážní příručce varovat nabyvatele před takovým počínáním. Porota shledala nárok zcela oprávněným a žalobci přiznala náhradu ve výši 1,750.000 dolarů a nový pojízdný dům k tomu. Tento idiotský verdikt přiměl provinilou firmu, aby obohatila text manuálu varováním, že vozy za jízdy nutno řídit.

Neoficiální stránky Oty Ulče