16.12.2018 | Svátek má Albína


USA: Snad nám začíná trošku snesitelnější era

1.3.2018

Absolvovali jsme osm roků prezidentování Baracka Husseina Obamy, syna bělošky, dychtivě se ztotožňujícího se stoprocentním černošstvím. Důkladně ovlivňován nenávistným protiamerickým reverendem Jeremiášem Wrightem za svých státnických zahraničních cestách nikdy neopomenul lát na nepěknosti domácí americké reality a vždy velebit islám a jeho ctnosti.

V loňském podzimním pojednání s názvem „Religious Extremism By Any Other Name“, Townhall, 3.11. 2017, znamenité publicistky Mony Charen, se lze dočíst, že lidé milují násilí, ale při té příležitosti věří ve své vlastní ctnosti. Však i komunisté se snažili přesvědčovat svět o příchodu laskavé, benevolentní éry, a pokud dojde k likvidaci kulaků a buržoazních kapitalistů, to přece bude k všeobecnému prospěchu. Vítejme mezi sadisty s dobrými úmysly. Však podivný závazek slepoty mezi ideologiemi a násilím.

V New Yorku mohamedánský fanatik, inspirovaný poučování ISIS, za volantem nákladního vozu se v roce 2010 rozjel do nic nepříjemného očekávajících obětí a začal tuze hlasitě provolávat slávu „Allahu akbar“. Trump, nynější rezident Bílého domu, prosazuje zrušení nelogického imigračního systému „diversity lottery“, je zatracován tuze pokrokovou levicí jako karikatura, bigotní ignoramus. Nepodceňovat dychtění po mučednictví. Významný vědec Daniel Pipes z Middle East Forum odhaduje, že pouze 10 až 15 procent muslimů jsou nebezpeční radikálové. Zbývá prostor pro sto milionů islamistů bez sklonů k sebevražednému počínání, nezapomínat na nepostradatelné spojence mezi umírněnými muslimy.

I když jich nebude většina, takový pak třeba bude ponurý povzdych.

- - -

S příchodem nové hlavy státu dochází k jmenování nezřídka nových osobností do významných funkcí ministerských a všelijakých dalších. Leckteré nominace se příliš nepovedou, bývají krátkodobé. Znamenitě se povedl Trumpův krok zvolit do funkce americké reprezentantky v nikoliv příliš příjemné OSN - Organizaci spojených národů, spíš formou než obsahem, tak jak se stávalo ve skutečnosti jeho předchůdců.

Trump ale vybral znamenitě: Tamější osobností v prostředí nezřídka obtížném se stala Nikki Haley, mladá, elegantní bruneta, se zkušeností guvernéra státu Jižní Karoliny, tam, kde započala občanská válka Jihu proti Severu, v níž zahynulo rekordní množství bojovníků na obou stranách.Tato tuze schopná mluvčí své země, v níž se narodila, není původu indiánského, ale indického. Její rodiče se do USA přistěhovali z Asie, někdejší britské kolonie. Jejich dcera se posléze výtečně uplatnila a prosadila v domácí politice a poté i v onom mezinárodním prostředí, kde už o od doby vzniku OSN převládala atmosféra předpokladu samozřejmosti, že většinu výloh bude hradit Amerika: samozřejmost nároku s nataženou pravicí, inkasovat předpokládané příděly washingtonské štědrosti. Domáhat se, dostat a vesměs hlasovat proti zájmu oškubovaného dárce.

V tomto prozatím nejposlednějším případě se takto značně nehorázně vyjádřil Saeb Erekat, generální tajemnmík PLO (Palestine Liberation Organization) v útoku na americkou reprezentantku, která ve svém lednovém projevu se nijak vřele vyjádřila o antisemitskíém způsobu vyjadřování palestinského prezidenta Mahmouda Abbase. Generální tajemník se ji pokusil umlčet nikterak diplomatickým příkazem „to shut up“, čili aby svou hubu zavřela.

Americká delegátka takto zareagovala: „Vítáme v tomto prostředí vůdce palestinského lidu. Ale odmítám doporučení, jakého se mně nedávno dostalo od jeho hlavního vyjednávače Saeba Erekata. Já se nepřestanu vyjadřovat. Budu dál říkat tvrdou pravdu. Palestinské vedení má možnost dvou rozdílných cest. Jednou z nich jsou nekompromisní požadavky (absolut demand), nenávistná rétorika a podněcování k násilí. Taková cesta dřív vedla a nadále bude pokračovat k ničemu než k útrapám palestinského lidu. Nebo je tu možnost cesty k vyjednávání a kompromisu,“ pokračovala. „Dějiny nám ukazují úspěšnou cestu Egypta a Jordánska. Tato cesta je palestinskomu vedení otevřena, jediná ta odvážná, na kterou se pustit.“

Nikki Haley se již vyvinula v mohutný hlas mluvčího na světové scéně. Stále víc je od USA žádáno. A americká ochota ve všem vyhovovat již podstatně mizí.

- - -

Do popředí významného rozhodnutí se dostává eventualita povýšení Jeruzaléma jako hlavního města Izraele. Takové již bylo americké vládní rozhodnutí z roku 1995 v době prezidentování Billa Clintona. Jenže od té doby všichni následovníci takový kurážný krok oddalovali.

OSN Security Council vyrukoval s rezolucí neuznávající právo izraelské suverenity hodnotit Jeruzalém jako své neivýznamnější historické centrum. Teprve teď Trump přichází s takovou iniciativou.

V evropském prostředí se s takovou iniciativou, pokud aspoň poněkud vím, prozatím ozval jen Miloš Zeman. Salutuji mu.

O Jeruzalému se přemnoho píše v mnohých biblických textech v křesťanských a židovských. Nikoliv ale v mohamedánských. Nikde o něm v koránu není jediná zmínka.

Rovněž se až do doby devatenáctého století nikde nepíše o palestinském národě.

KONEC



Diskuse


J. Ráž
17:51
1.3.2018

D. Nowodny
15:33
1.3.2018

B. Novacek
16:54
1.3.2018

D. Nowodny
12:45
2.3.2018

P. Götze
17:27
1.3.2018

S. Netzer
17:39
1.3.2018

J. Ráž
17:49
1.3.2018

S. Netzer
17:59
1.3.2018

J. Lepka
20:36
1.3.2018

D. Nowodny
12:48
2.3.2018

H. Lukešová
17:52
1.3.2018

D. Nowodny
12:43
2.3.2018

J. Ráž
17:46
1.3.2018

V. Lunák
12:50
1.3.2018

P. Klíma
13:43
1.3.2018

A. Alda
Jo.
10:58
1.3.2018

P. Lenc
8:22
1.3.2018

počet příspěvků: 22, poslední 2.3.2018 12:48









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.