26.4.2024 | Svátek má Oto


USA: Reflexe vraždění ve škole v Santa Fe

21.5.2018

Ač se to ve světle této další tragédie nezdá, Amerika se konečně vzpírá morálnímu marasmu minulých 40 let (od konce vietnamské války), kdy se ideového vedení země zmocnila akademická liberálně-relativistická levice marxismem osvícených a LSD napružených květinových děcek. Tradiční rodinné hodnoty se jim podařilo znivelizovat, výchovu z rodiny delegovat státu stejně jako péči o stárnoucí rodinného klanu a také skoro všechny základní potřeby proletariátu. Socialismus jako vystřižený z povinných kurzů Večerní university marx-leninismu. Proto ještě koncem Obamovy veselé vlády bylo 45 milionů lidí závislých na nějakých sociálních dávkách, aniž je potřebovali a už vůbec si je nezasloužili. Zdroj sociální frustrace jako vyšitý.

Tato frustrace současné dospívající generace se vybíjí jednak v opiátech, druhak v nenávisti k systému, který reprezentují ti cílevědomější a úspěšnější. Z pavučiny sociálních sítí a virtuální reality pak nacházejí jediné dvě cesty úniku – tu vnitřní v drogách a tu vnější v násilí a vystřílení zacílených spolužáků a nenáviděných, studijní úsilí vyžadujících pedagogů. Po masakru ve floridském Parklandu jsem poznamenal, že už v této chvíli se jinde chystá další masový vrah-teenager, aniž by ho z něčeho takového někdo podezříval. Páteční vraždící frustrát v texaském Santa Fe není poslední. Budou další. Bezpečnostní rámy, ozbrojení učitelé jen zvyšují laťku a výzvu. Snad se jen podaří snížit počet obětí, ale dokud se společnost nevrátí k základním společenským hodnotám soužití, dnes jsem ochoten přiznat, že i k těm křesťansko-religiosním, bude dekadence atlantické civilizace pokračovat.

Přitom se mi recept zdá jednoduchý a přijatelný. Návrat ke skutečnému rodičovství. Výchova dětí je dnes delegována státu ve školství a internetu unavenými rodiči, kteří nemají na potomky čas, ale ani vůli jim předat vlastní hodnotový základ, pokud ho vůbec mají. Vidím to kolem sebe. Před čtyřiceti lety bylo na venkovské Pennsylvánii zvykem, že dvanácti-, třináctiletí chlapci dostali k Vánocům svou první pušku a po prázdninách ji přinesli do školy pochlubit se spolužákům. Dovedete si to představit dnes? Problém není v 300 milionech zbraní v osobním vlastnictví, ale v rozpadu etického kánonu společnosti. Věřím v americký politický systém etablovaný tou úžasnou bandou vzdělaných sedláků před dvěma sty a něco lety. Strukturu zápasu bez vzplanutí násilí si nedovedu moc představit. Utěšuje mne jen to, že progresivisti se štítí zbraní a věří na ukecání, zatímco my tradicionalisté jsme po zuby ozbrojeni. Zpoza oceánu se mi zdá, že to Evropa vzdala. Amerika ještě ne. Jen bych se nechtěl dožít toho, aby naši kluci zase šli zachraňovat Evropu z její vlastní blbosti.

Myslím si, že to americká civilizace přežije, ale bude to běh dlouhou tratí, než se podaří zničit network socialistického sociálního státu a znovu ho nahradit komunitní charitou. Ale to už není na mně, ale na bedrech dětí a ještě více vnoučat. Kdybych se dokázal modlit, nakoupil bych otep svíček.