21.10.2017 | Svátek má Brigita


USA: Proč dostal Damore výpověď

24.8.2017

Jednoho malého sexistu Google vyhodil. Velkým pomáhá

Google nepodporuje pestrost na pracovišti z lásky k rovnoprávnosti, ale proto, že ho předsudky brzdí v podnikání. Jedním z jeho nejvděčnějších klientů jsou paradoxně extremisté, kterým usnadnil přístup k publiku i penězům.

Osmadvacetiletý inženýr Googlu James Damore se zúčastnil firemního školení, věnovaného diverzitě, kde si (údajně) vyslechl, že jsou jeho postoje sexistické. Při dvanáctihodinovém pracovním letu následně sepsal desetistránkový dokument o tom, že si Google zacpává uši před názory, které nezapadají do firemní ideologie. Ta podle něj opomíjí, že je část rozdílů mezi muži a ženami daná od přírody, což může přispívat k rozdílnému zastoupení mužů a žen v technologickém odvětví. Damore proto navrhl omezit firemní programy na podporu žen a etnických menšin a naopak posílit nediskriminující opatření podporující diverzitu: například předcházet stresovým situacím na pracovišti, které ženy (údajně) snáší hůř než muži, což je v důsledku znevýhodňuje.

Dokument se záhy dostal ven a vyprovokoval další kolo kulturních válek, které o dva dny později rozdmýchal Damoreho vyhazov. Přispěl bych do bitvy ještě pár výstřely:

Nebroď se přes řeku, když o ní víš jen to, že je v průměru metr hluboká

Manifest není žádná nekorektní pravda ani věda, jak tvrdí jeho zastánci. Je to smíchanina divokých zevšeobecnění a vlídných ujištění, že osobně považuje předsudky za problém, podpořená odkazy do devíti odborných studií, pěti wikipedických stránek a jedenácti článků z masových médií. Dokument díky takovému množství zdrojů na první pohled působí přesvědčivě („to ale muselo dát práce!“), jenomže při pečlivějším čtení Damorova argumentace neobstojí.

Damore tvrdí:

„Muži a ženy se v průměru biologicky odlišují v mnoha ohledech. Rozdíly nemůžou být způsobené pouze společenským vlivem, protože se vyskytují napříč různými kulturami, často mají jasné biologické příčiny a souvislost s hladinou prenatálního testosteronu, muži vykastrovaní ihned po narození a vychovaní jako dívky se často stále považují za muže a taky se tak chovají, esenciální vlastnosti jsou silně dědičné a rozdíly mezi pohlavími vypadají přesně tak, jak by je člověk z pohledu evoluční psychologie očekával.“

Že jsou některé odlišné povahové rysy mužů a žen vrozené, to skutečně napovídají (nikoliv potvrzují, ale to u tak složitého problému těžko požadovat) dvě z devíti odkazovaných studií: Gender Differences in Personality and Interests: When, Where, and Why? a Why Can’t a Man Be More Like a Woman? Sex Differences in Big Five Personality Traits Across 55 Cultures.

V čem je tedy problém?

Za prvé ve slaměném panáku, do kterého Damore mlátí. Žádné ze školení Googlu zaměřených na diverzitu, jejichž obsah se mi podařilo najít online (psalo se o nich tady nebo tady), netvrdí, že na rozdíl v průměrných psychologických rysech mužů a žen nemá žádný vliv biologie. Firemní politika se dá shrnout takto: nedovolme genderovým, rasovým a jiným předsudkům, aby daly stopku dobrým nápadům nebo schopným lidem, protože by to bylo k naší vlastní škodě.

Za druhé, průměrné odlišnosti mezi muži a ženami příliš nemusí zajímat společnost, která nezaměstnává průměrné lidi, naopak je vyhlášená tím, že přijímá méně než jedno procento účastníků náročných výběrových řízení. (O tom dobře píše stanfordská informatička Cynthia Leeová.)

Za třetí, i když odkazované studie přesvědčují, že psychologie mužů a žen vykazuje i v různých dobách a různých kulturách některé podobné odlišnosti, právě zkušenosti z různých dob a kultur zároveň napovídají, že nejsou tak výrazné a tak univerzální, aby kvůli nim byla stresující a jinak náročná zaměstnání vždy a všude jednoznačně mužská. Zatímco ve Spojených státech připadá na dva lékaře jedna lékařka, v Sovětském svaze to bylo naopak. A pokud neberete za argument příklad ze sovětského sociálního experimentu, pak by vás mohlo zaujmout, že na konci šedesátých let bylo programování, o které Damoremu jde ze všeho nejvíc, považované za ženskou práci i ve staré dobré Americe. „Je to jako vařit večeři. Všechno si musíte promyslet a naplánovat, aby vás nic nezaskočilo. Ženy v tom jsou přirozeně lepší,“ citoval tehdy Cosmopolitan legendární programátorku Grace Hopperovovou.

Čtvrtý problém je ve vnitřních rozporech manifestu. Na jednu stranu Damore vyzývá svého (již bývalého) zaměstnavatele k tomu, aby přestal vnímat diverzitu jako záležitost morálky, protože se pak odhlíží od poměru mezi jejími náklady a výnosy. Na druhou stranu sám vymýšlí, a to bez ohledu na náklady a výnosy, jak diverzity dosáhnout jinak než prostřednictvím kritizovaných programů. Ty mimochodem kromě žen pomáhají i příslušníkům etnických menšin – o jejichž vlastnostech a schopnostech Damore mlčí.

Zbytečná hysterie? Představte si místo žen Čechy

Firma k výpovědi přistoupila poté, co se některé zaměstnankyně začaly proti dokumentu ohrazovat, případně rovnou hrozit vlastním odchodem. Šéfredaktor Respektu Erik Tabery to okomentoval takhle:

„Jestli to firma myslí vážně, pak by to ovšem dosvědčovalo, že James Damore měl pravdu v tom, že ženy jsou náchylnější ke stresu – a že s ním sám Google souhlasí navzdory slovům o rovnoprávnosti. Přece není možné, aby jeden zaměstnanec v tak gigantické firmě vytvořil u ostatních kolegyň pocit ‚oběti‘.“

Samozřejmě, že ti druzí se vždycky urazí tak nějak snáz a vlastně zbytečně. Nabízí se ale test záměnou. Tabery nastoupí do předního britského vydavatelství, které dává titěrnou část svého rozpočtu do školení bojujícího s rozšířenými předsudky proti Východoevropanům. Jeden jeho kolega umístí na firemní intranet desetistránkový dokument začínající tím, že je diverzita určitě dobrá věc, nicméně podobná školení jsou zaslepená a zbytečná, protože Západoevropani bývají v průměru méně násilničtí, v průměru méně pijí tvrdý alkohol, v průměru mají lepší vzdělání a taky dostali víc Nobelových cen, což jsou ostatně snadno doložitelné skutečnosti a s časem se na nich moc nemění. Východoevropani se proto nemůžou moc divit, že mají v britských firmách trochu tvrdší gingerbread, protože holt nedostali do vínku.

Kdyby na to Erik Tabery reagoval tweetem nebo mailem, že si mezi prací neodskakuje vypít lahev vodky a zmlátit svou ženu a hlavně už ho nebaví to všem neustále dokazovat, byl by hysterka uražená „jedním zaměstnancem v tak gigantické firmě“, anebo by byl hlasem rozumu proti špatně zakrývanému pohrdání? Reagoval by na xenofobovo propuštění úlevou „uf, o hovado míň“, anebo lítostí „škoda, že jsem nedostal příležitost ho kvalitou své práce přesvědčit o tom, že se mýlí, což by bylo jistě snadné, když jeho názorem na mou skupinu nepohnul ani Václav Havel“?

Vytěžení diverzity je část cesty k celosvětové dominanci, ne ideologická libůstka

Že Damore zpochybnil evoluční předpoklady svých kolegyň k tomu, aby zastávaly některé pozice ve firmě, toho si všiml kdekdo. Méně nápadné na jeho dokumentu ale je, jak zásadně zpochybňuje samotné jádro firemní strategie Googlu. Společnost vyzobává ty nejlepší mozky z různých kultur a nechává je pak pracovat na službách, které nabízí většině lidí planety – s cílem dosáhnout globální tržní hegemonie.

Při takovém podniku se jednak musí dbát na to, že se příslušníci jednotlivých pohlaví, národů či vyznání neuzavřou do klik a nezačnou ostatním torpédovat jejich nápady a projekty kvůli různým animozitám. A jednak se musí lidem ve firmě připomínat, jaké různé specifické potřeby mají jejich klienti. Jedno ze školení například připomíná, že je při tvorbě mobilních aplikací dobré myslet na ty, kteří drží telefon v levé ruce. (Pro samé volání na poplach před neomarxismem se zapomnělo na to, že úsilí o „rovné postavení menšin“ zlepšuje život taky mnoha lidem, kteří se identifikují s většinou.)

Veřejně dostupné materiály Googlu přitom přesvědčují, že princip „hodnoťte nápady, ne jejich autory“ je prokazatelně efektivní cesta k popsanému cíli: globální dominanci firmy.

Damore naprosto správně píše, že je Google uzavřený v dozvukové komoře a svou doktrínu si nenechá nikým zpochybňovat, což se ostatně potvrdilo rychlým vyhazovem kritika. Opět se ale nabízí několik testů záměnou:

- Analytik Goldman Sachs vyvěsí na firemní intranet dokument o tom, že investiční banka odmítá jakékoliv zpochybnění své touhy po zisku. Stojí za zvážení, jestli by nebylo dobré rozmístit do společných prostor vedle posledních výtisků The Economist a Financial Times taky Marxův Kapitál.
- Kvalitář Agrofertu vyvěsí na firemní intranet dokument o tom, že zemědělské dotace křiví trh a holding jejich vinou nemá moc důvodů inovovat. Vedení jednotlivých podniků by tedy měla omezit jejich čerpání a ideálně lobovat za jejich zrušení.

Je jedno, na kolik vědeckých studií a wikipedických článků by takoví odvážlivci odkázali; jejich zaměstnavatelé by dostali jasný vzkaz, že jsou naprosto nekompatibilní s tím, o co firma usiluje, a že si to navíc ani sami neuvědomují.

I ženy a černoši můžou pomáhat obchodu se šovinisty a rasisty

Přes tohle všechno ale Googlu za Damoreho výpověď netleskám, narozdíl od řady lidí s podobnými názory na jeho dokument.

První důvod je ten, že americké federální zákony pravděpodobně stojí na Damoreho straně: komentář k podmínkám na pracovišti a k domněle diskriminační politice firmy podle nich není dostatečným důvodem k výpovědi, bez ohledu na to, jak pitomou formu má.

Druhým důvodem je, že je tahle tvrdá ochrana genderové a rasové diverzity na pracovišti pro Google jen prostředkem k efektivnějšímu dosahování cílů, které jsou někdy v přímém rozporu s postavením žen nebo etnických menšin v celé společnosti. Damoreho za pochyby o schopnostech ženských kolegyň propouští firma, jejíž služba YouTube propůjčuje megafon a publikum tisícům šovinistů, rasistů a fašistů, od americké alt-right po islamisty. Firma, jejíž reklamní systém dlouho odměňoval provozovatele webů s „alternativními zprávami“, posilujícími nenávistné nálady a brzdit s tím začala až po loňských amerických volbách. Firma, která (spolu s Facebookem) oslabila roli mainstreamových médií, udržujících jakýs takýs společenský konsenzus na tom, že je rasismus nepřijatelný. A firma, o které si přes to všechno kupodivu spousta lidí pořád myslí, že se řídí imperativem morálky, ne zisku. Myslím, že mezi ně patřil i James Damore. Donedávna.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce



Diskuse


J. Jurax
Ehm
16:52
24.8.2017

R. Morava
13:30
24.8.2017

M. Krutý
13:25
24.8.2017

M. Pivoda
11:56
24.8.2017

L. Čapatý
11:38
24.8.2017

J. Jurax
16:57
24.8.2017

J. Kombercová
20:01
24.8.2017

L. Novák 475
11:08
24.8.2017

R. Langer
10:36
24.8.2017

B. Rameš
9:47
24.8.2017

L. Novák 475
11:10
24.8.2017

V. Kříž
9:30
24.8.2017

R. Tichý
8:13
24.8.2017

P. Zinga
8:11
24.8.2017

M. Šejna
8:47
24.8.2017

M. Šejna
8:51
24.8.2017

M. Prokop
9:23
24.8.2017

počet příspěvků: 28, poslední 24.8.2017 08:01









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.