25.4.2017 | Svátek má Marek






USA: Pořádný zádrhel ve vytváření národa

14.3.2017

Tohle má být podumání a aspoň částečné postýskání o současné situaci ve státě - či dosud spíš velestátě, každému známém jeho písmeny USA: Oficiálně stále ještě federace padesátri států, z nichž mnohé před víc než sto lety ještě neexistovaly a ty existující absolvovaly tuze krvavou občanskou válku, která si vyžádala víc obětí, než jaký byl americký podíl na obou světových válkách dohromady.

Podívejme se na nynější situci. V úterý 28. února tohoto roku 2017, Donald Trump, tuze překvapivý čtyřicátý pátý vítěz prezidentského volebního utkání, promluvil v Kongresu k oběma sněmovnám dohromady. Zákonodárci, senátoři seděli v řadách své politické příslušnosti k nepřehlédnutí. Řady republikánů jásaly, tleskaly, téměř stokrát vstávaly, zatímco v posledních volbách překvapivě zdeptaní demokraté seděli přimrzle, nehnutě. Někteří, jako například kalifornská černošská kongresmanka Maxine Waters, se odmítli dostavit. O nové vládě, v níž přibyli i znamenití generálové, se vyjádřila jako o hanebné bandě. Její stranický kolega, bělošský kongresman, oznámil, že odmítne novému prezidentovi podat ruku, ač k tomu pak beztoho neměl příležitost.

Týž den na opačném konci amerického kontinentu, v pacifických dálavách státu Washingtonu, na dálnici místní policie zastavila podezřele si počínající vozidlo. Při zjišťování identity posádky byl objeven ilegální mexický vetřelec, různě proviněný, již několikrát z USA deportovaný. Policista kontaktoval příslušnou federální odbočku,která si tuto hledanou, nejednou dřív trestanou osobu odvezla. Policista nebyl za svou bdělost pochválen, ale podle zpráv, které ke mně prozatím došly, byl snad prozatímně suspendován. Místní a státní tamější policii (stát Washington) se přece nedoporučuje - spíš zakazuje - spolupracovat s federálními orgány. Toť tedy v rámci oficiálně jedné totožné federace. Například dobře je znám nedávný případ ze San Francisca, kde ilegální, již pětkrát trestaný a vždy deportovaný mexikánský zločinec zavraždil náhodnou bělošku, věk 32 roků, a v Kongresu ve Washingtonu se dosud nepodařilo prosadit zákon, který by s takovými stvůrami dovedl permanentně zatočit. Zejména zásluhou jemnocitných intelektuálů jejich pozornost se soustředí na pachatele, nikoliv na jeho oběť. Ilegální vetřelec vraždí, dostane se mu mediální pozornosti, na rozdíl od jím zavražděného děcka bez jména.

Nejen v San Franciscu, ale i v tuctech či spíš veletuctech jiných měst se místní pokrokoví oficiálové pyšní svým mně nepochopitelným, nesmyslným systémem tzv. sanctuary - poskytnutého azylu, útočiště, záruky nedotknutelnosti kdejakým mordýřům. Takto úchylným uvažováním se zejména vyznamenává slunná Kalifornie, v níž mnohé hlavy s mocnou podporou Hollywoodu podporují velepokrokové iniciativy otevřených hranic každému všemožnému zájemci. a někteří dokonce uvažují o totální emancipaci svého státu, zcela se vymknout z federace. (Hollywood je takovou adresou: mnozí tamější myslitelé doporučují otevřené hranice, ale oni sami uvnitř Los Angeles si vytvořili tzv. gated communities, kde jsou brány a vjezd je možný jen na povolení tamějších rezidentů. Takových luxusních končin, od Bel Air po Thousand Oaks je už celá řada. V některých už jsem tam také pobýval. Jednou jsem měl príležitost strávit týden v lahodné haciendě, jejímž původním vlastníkem byla tehdy hodně půvabná britská filmová hvězda Jacqueline Bisset. Podivný druh přepychu - napočítal jsem tam víc telefonů než knih. V noci na osamělém lůžku jsem po ní marně dychtil, její nepřítomnost málem probrečel.)

- - -

Právě jsem četl a ocenil text s nápisem „A Nation of Immigrants - Only If They Assimilate“, Townhall, z téhož dne 28. února 2017, s Trumpovým projevem v Kongresu. Autorem textu byl moudrý publicista Dennis Prager, týkal se národa přistěhovalců, takových, kteří jsou ochotni s novým prostředím se sžít, v něm se asimilovat. Prager popisoval, jak právě přistál v Japonsku a tam vznesl otázku, jak mnozí návštěvníci činí: týkala se záviděníhodné reality japonské rekordně nízné kriminality, a dostalo se mu stručné přesné odpovědi: „Poněvadž my do naší země přistěhovalectví nedovolujeme.“ Ano, takové to je.

Donedávna Švédsko bylo rovněž tolik homogenní a nyní po přílivu uprchlíků z Blízkého východu a severní Afriky již je k nepoznání.

Vraťme se do USA, kde táž změna ke značně horšímu započala. Tam na východním pobřeží jsou ještě tři státy - Vermont, New Hampshire a Maine - s obyvatelstvem převážně (95 %) bělošským. Ve zbytku země takto etnicky dosud vypadá směrem ke Skalistým horám jen kovbojský stát Wyoming.

Latinský princip E pluribus unum je cílem onoho tradičního amerického melting pot, onoho „tavící hrnce“, pozvolného přetvoření neboli amerikanizace. Hlídači brány ke vstupu do země tedy aby rozhodovali nechat bránu buď zamčenou, a když pootevřenou, tak pouze pro zájemce ochotné se co nejdřív asimilovat, na místní řeč si zvyknout, s převládající mentalitou splynout. To byl onen záměr tavícího hrnce.

Jenže tento cíl značně, a to úmyslně, pominul v šedesátých letech minulého dvacátého století zásluhou hodně pokrokového uvažování. Tavící hrnec nahradily doktríny diversity a multikulturalism. Cílem přestaly být tradiční americké hodnoty a naopak se začala zdůrazňovat původní přivezená identita.

Přistěhovalectví ano, asimilace nikoliv. Jsme národem přistěhovalců, aniž bychom se stávali národem Američanů. Dochází ke zdůrazňování všelijakých etnických studií. Univerzity si netroufnou nedovolit etnicky, a tudíž i rasově segregovaná ubytování, studentské all-black koleje, výběr studijních oborů či spíš pseudooborů black studies.

Mnohde se zdůrazňuje, že v rozmanitosti je síla, v níž ale snadno může vzniknout plno slabosti, roztříštěnosti. Stačí se porozhlédnout po evropském kontinentě, jak například ve Francii či Německu prapodivně pokračuje asimilace s africkými a arabskými, převážně mohamedánskými čerstvými spoluobčany. Jejich dychtivost stát se užitečnou pracovní silou, jejich islámská ochota bratřit se s nevěřícími psy jako rovní s rovnými.

V Americe zřetelným dějištěm asimilačního fiaska je metropole Minneapolis v severním státě Minnesotě, kde došlo k úředně přidělenému usazení Somálců z jejich původních tropů. Mnozí z nich se asimilují směrem k terorismu.

Nedávno nějaký místní myslitel přišel s údajně vhodným užitečným modelem vesměs pennsylvánských Amišů, tuze pracovicých, tradičním obyčejům oddaných mluvčích prastaré němčiny.

Takovou symbiozu si se Somálci či jakoukoliv muslimskou odnoží představit nedovedu.

Trumpovo oznámené rozhodnuti teroristy ISIS důkladně zlikvidovat zní víc realisticky.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče



Diskuse


J. Chodur
20:35
16.3.2017

J. Kanioková
21:28
14.3.2017

A. Jaroš
17:21
14.3.2017

I. Teren
21:08
14.3.2017

J. Kanioková
21:30
14.3.2017

I. Teren
22:09
14.3.2017

P. Rada
15:43
14.3.2017

M. Pivoda
14:18
14.3.2017

A. Jaroš
17:09
14.3.2017

M. Pivoda
17:23
14.3.2017

D. Nowodny
11:42
14.3.2017

I. Schlägel
12:01
14.3.2017

D. Nowodny
17:47
14.3.2017

I. Schlägel
7:22
15.3.2017

M. Hoblík
10:11
14.3.2017

J. Hanzal
9:39
14.3.2017

P. Rada
15:48
14.3.2017

R. Tesařík
9:46
14.3.2017

S. Ševeček
10:53
14.3.2017

M. Vondráček
11:59
14.3.2017

M. Valenta
8:42
14.3.2017

R. Tesařík
9:46
14.3.2017

M. Šejna
8:01
14.3.2017

J. Sinnreich
2:25
14.3.2017

V. Němec
6:34
14.3.2017

M. Prokop
11:56
14.3.2017

počet příspěvků: 37, poslední 16.3.2017 08:35









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.