Podle ústavy může být americký prezident vyhoštěn z Bílého domu poté, co byl obviněn a odsouzen za „zradu, úplatky a jiné vysoké zločiny a přečiny“.

Dokázat zradu je obzvlášť těžké. Například Aaron Burr - bývalý vicepresident - chtěl odtrhnout část Louisiany a Nového Mexika od unie a prohlásit se za císaře. Podle obžaloby byl „v samém srdci hlubokého, černého a podlého spiknutí proti mladým Spojeným států“. Kriminální soud prohlásil, že i když byl spiklenec, nedopustil se zrady ve smyslu ústavy, protože se nezúčastnil „otevřené secesní činnosti“. Veřejnost právní klička nezmátla, Burr byl ostrakizován a několik let musel strávit v exilu v Evropě.

Dodnes žádný z presidentů nebyl obžalován za úplatky. To je nesporně velmi obdivuhodné, až neuvěřitelné.

Pojem „vysoké zločiny nebo přečiny“ byl odjakživa jablkem sváru a každá sporná strana si jej vykládala jinak. Sloužil a slouží k politickým výpadům, nactiutrhání a házení špíny. President Gerald Ford to řekl bez servítku, když prohlásil, že toto obvinění může být cokoli, „co za ně považuje většina, která vládne v Kongresu v danou chvíli“.

Nixon a Clinton

Když demokraté zažalovali Richarda Nixona z obstrukce spravedlnosti při vyšetřování aféry Watergate, republikánský president si spočítal, že před demokratickým kongresem a senátem nemá šanci, a resignoval. Nixon byl velký státník, otevřel USA dveře do Číny a dal podnět k mírovému jednání s vietnamskými komunisty. Když opouštěl úřad, v pátek 9. srpna 1974, jsem byl v New Yorku na konferenci OSN, bydlel jsem v hotelu Roosevelt na Manhattanu, kde jsem sledoval na staré černobílé obrazovce scénu loučení před Bílým domem. Slyším ještě dnes památnou větu, kterou řekl hloučku novinářů:

„Nixon vám bude chybět, už nebudete mít do koho kopat.“

O pár let později republikánská strana oplátkou obžalovala Billa Clintona, že lhal pod přísahou v milostné aféře s jednadvacetiletou stážistkou Monikou Lewinskou. Není tomu zas tak dlouho, aby si mnozí čtenáři nevzpomněli na slavnostní Clintonovo zapřísahání při senátním šetření „nikdy jsem neměl sexuální styk s tou ženou“. V jeho interpretaci orální sex není pohlavním stykem, neboť „nevyžaduje penetraci“. To si zaslouží vytesat do žuly na Mount Rushmore hned vedle portrétů čtyř slavných presidentů. Mnohem později Clinton připustil, že s Monikou měl nezákonný styk.

Vysoká politika

Ústavní žalobu, „impeachment“, na presidenta a jiné vysoké vládní činitele může podat kterýkoli kongresman. Musí být předložena kongresovému Justičnímu výboru, který má právo rozhodnout, že buď se k ní nepřipojí, nebo ji vyšetří. V prvním případě jde do šuplíku. V druhém ji prozkoumá a má opět dvě možnosti: podpořit žádost o zbavení funkce, nebo ji zamítnout. Jde však jen o doporučení, které není pro kongres závazné a může zamítnutí přehlasovat.

O přijaté žalobě pak jednají kongresmani během zvláštních sezení, která probíhají celkem stejně jako kriminální líčení. Obě strany mají obhájce a mohou předvolat svědky. K tomu, aby rozsudek byl platný, je třeba dvoutřetinová většina hlasů. Když ji obdrží, následuje druhé kolo líčení, tentokráte v senátu, kde je rovněž zapotřebí super-většiny, aby nájemník v Bílém domě dostal výpověď.

Pro vysoké zločiny a přečiny republikánský kongres doposud odsoudil dva demokratické presidenty –Andrewa Johnsona a Billa Clintona. Avšak v senátu, kde vládli demokraté, obžaloba nenašla dostatek podpory, a tak oba zůstali v úřadě. Američtí zákonodárci v horní i dolní sněmovně zatím vždy ukázněně hlasovali podle partajní příslušnosti a linie. Dobře vědí, že dezerce je trestána odnětím volební finanční podpory a následnou ztrátou mandátu.

Čtenáři, kteří se mnou vydrželi a neztratili se v tom washingtonském politickém bludišti, zajisté ocení složitost mašinérie impeachmentu, která mele jako boží mlýny a v jejímž soukolí se něco ztratí, něco vypluje na povrch, něco skončí na smetišti a něco způsobí tsunami. Pro nezasvěcené je to vysoká politika.

Trumpovy vyhlídky

Muslimka Rashida Tlaib je jednou z víc jak tuctu žen, které se v loňských volbách dostaly do kongresu a přispěly k tomu, že demokraté v něm dnes mají dvoutřetinovou většinu. Mohou tudíž podat na prezidenta ústavní žalobu a protlačit ji dolní komorou, kdy se jim zlíbí.

„My toho zk...syna odsoudíme,“ prohlásila novička Tlaib při prvním zasedání kongresu za všeobecného souhlasu. Jestli se chtěla zviditelnit, nemohla říct nic lepšího. Stala se idolem pro anti-trumpovce všeho ražení.

Jen se neukvapit, timing is of essence, načasování je důležité, radí Nancy Pelosi, která je v americké politice téměř půl století. „Spravedlivá věc sama nezvítězí, musí být také správně vybojovaná,“ dodává žena, která předsedá Sněmovně representantů, jak se správně říká kongresu, a která je třetí nejmocnější představitelkou v zemi po prezidentovi a jeho zástupci.

Co demokraté na Trumpa mají?

Obvinění, že zasáhl rušivě do výkonu spravedlnosti, není prokázané, a kdyby to udělal, neuspěl, protože vyšetřování jeho styků s Ruskem pokračuje.

K prozrazení utajovaných skutečností Rusům patrně nedošlo, a kdyby ano, lze je vysvětlit a zdůvodnit tím, že bylo ospravedlnitelné anebo za daných okolností rozumné, případně omluvitelné. Připomeňme si šalamounský rozsudek v kauze Aarona Burra a poučení, že zradu je nesmírně těžké prokázat.

I to nejhorší chování presidenta, jeho útoky na politiky, tisk, jeho impulsivní a iracionální rozhodnutí, nic z toho nelze ani zdaleka označit za „velké zločiny a přečiny“. Tím méně sexuální prohřešek, pro který je skandalizován už víc jak rok. Demokraté jistě nechtějí jít ve šlépějích republikánů, kteří prohráli Clintongate, sedícího demokratického presidenta nevypudili z Bílého domu, ale naopak přispěli k tomu, že tam zůstal další čtyři roky, protože jeho oblíbenost jen vzrostla.

Obžalovat Donalda Trumpa je riskantní, neboť může mít bumerangový účinek. Impeachment by způsobil trvalé roztrpčení mezi jeho příznivci a utvrdil je v přesvědčení, že vláda je pod kontrolou zkorumpovaných elit. Vznikla by živná půda pro populistická hnutí, což by zhoršilo politickou kalamitu a patovou situaci v zemi.

Demokraté mohou Donalda Trumpa obvinit, ale nemohou ho odsoudit, protože v senátu neseženou šedesát sedm hlasů. Tam nemají ani prostou většinu. Výsledek impeachmentu by byl stejný jako v případě Billa Clintona. Strany si mohly vyměnit role, ale základní politické skutečnosti se nezměnily.

Nic z toho ovšem nevylučuje, že demokraté nicméně Donalda Trumpa obviní, protože presidentské volby se kvapem blíží. Hnůj a špína, co během procesu na obviněného nakydají, by se mohly stát pařeništěm vítězství demokratického kandidáta. Má tohle Nancy Pelosi na mysli, když říká, že timing is of essence?