Že by mohlo či dokonce mělo být užitečným vzorem, hodným nápodoby? Pramálo praktické k použití v České republice při porovnání vzájemných mohutných rozdílů - historická zkušenost, rozsah země, složení její společnosti, mentality, heterogenity - pořádné to porce. Rekordní etnickou rozmanitost potvrzuje i můj v Americe narozený potomek česko-německo-švýcarsko-čínského původu.

Již nejednou jsem si povšiml, že domorodci z české kotliny, návštěvou na zdejších prériích, při seznamování s americkou situací, zejména v případě jedné její menšiny a její náchylnosti ke kriminalitě a parazitismu, se neubrání porovnání s druhem svých spoluobčanů, jimž dřív nepříslušelo označení Romové.

Od českých návštěvníků zde nebo u nich doma, když se tam dost pravidelně vyskytuji, bývám poučován o americkém rasismu (v kontrastu k české osvícené toleranci), takže pak nezbývá, než zareagovat. Ano, bývalo tu otroctví, před jedním a půl stoletím v občanské válce, bělošským obyvatelstvem vedené, v tom nejkrvavějším utkání v historii země. Následoval Ku-klux-klan, segregace, potupné pitomosti, jež na své částečně žluté kůži okusila i moje manželka. Když jsme se seznámili a manželstvím zpečetili, v některých jižanských státech takový akt rasového prznění byl stále ještě nezákonný. ¨

To už ale byla nepokojná šedesátá leta minulého století, doba L.B. Johnsona, jeho ambiciozního programu Great Society, s odstraněním zbytků segregace, následovaný kompenzováním remediálními výhodami až privilegii v podobě Affirmative Action - "Kladné iniciativy" a podobných eufemismů. Jejich oficiálně předem stanovená dočasnost již trvá půl století - dobu přesahující dvě generace, s realistickým předpokladem jejich permanence. Též ke skeptickému potvrzení zkušenosti, že dobrý skutek nezřídka bývá potrestán, že cesty do pekel bývají dlážděny i těmi nejlepšími úmysly. Příklad: Zásluhou šlechetné novinky prezidenta Johnsona došlo ke zničení většiny černošských rodin. Z původních pouhých deseti procent dětí, narozených mimo manželství, nyní už je jich naprostá většina, přes 70 procent všeho potomstva. Však proč se ženit, když se s obtěžkanými matičkami ožení stát, ten se postará. Vyrůstají pak generace bez otce, jeho autority a toto vakuum se naplňuje příslušností k pouličnímu gangu poskytujícímu pocity jakési sounáležitosti a též výtečnou příležitost stát se kriminálníkem.

- - -

V ČSSR, době budování beztřídní společnosti, dokonce i socialismu s lidskou tváří, my tady v Americe měli hodně bouřlivých protestů proti válce ve Vietnamu, bažení po mírové koexistenci, horování o půvabu SSSR. Též plno politické korektnosti, překypující sadomasochistické slasti bělošských kajícníků, dychtících omlouvat se komukoliv s jinačí pigmentací za jakkoliv pofidérní vlastní provinění. Pravidelně jsem takové okolí popouzel ujišťováním, že postrádám pocit provinění za příslušnost k rase, v níž jsem se narodil, že žádného ujařmeného otroka jsem nikdy neviděl, natož abych ho vlastnil.

V Bílém domě teď již čtvrtý rok pobývá prezident, jenž vzdor své bělošské, velmi pokrokové matce se prezentuje jako Afro-American - stoprocentní černoch, aniž by se někdo troufl příliš hlasitě se podivit. Máme i černošského Attorney General (kombinace generálního prokurátora a ministra spravedlnosti). Černoši, menšina necelých 13 procent obyvatelstva, tvoří 18 procent zaměstnanců veškeré federální mašinerie.

Měl jsem výhodu nahlédnout do většiny států světa, s možností se aspoň trošku seznamovat s mentalitou, mírou tolerance vůči čemukoliv cizímu. Mé zkušenosti mě rozhodně nepřiměly k závěru, že Amerika by byla přespříliš rasistická končina, jak se domnívají všelijací ignoramusové. Spíš bych se podepsal pod tvrzení publicisty se zajímavým jménem Dennis Praeger (autor nové knihy "Still the Best Hope", 2012), jenž v pojednání s názvem "Still the least racist nation in the world" (The Washington Times, 16.4.2012) charakterizuje Ameriku jako nejmíň rasistickou, xenofobní. Však předkové téměř každého z nich nebo i on sám jako ten nejposlednější odněkud přivandroval. Praeger porovnává s Evropou, kde třeba v Německu narozený Turek, příslušník již třetí generace s plynnou znalostí němčiny, bude většinou národa nadále pokládán za Turka a ne za něco perfektně teutonského.

V USA na hodně levicovém konci Demokratické strany převládá přesvědčení, že Amerika je trvale, nevyléčitelně rasistická, což je stav, který z hlediska zájmů této strany dlužno nadále zachovávat. Však v okamžiku, že by se - vzdor všemožnému přednostnímu zacházení Affirmative Action - příslušníci menšin přestali pokládat za oběti rasistického útlaku, pominula by přesvědčivost tvrzení, že Demokratická strana je jejich jedinou ochránkyní.

Většina Američanů doufala, že zvolením černocha prezidentem by byl konečně poskytnut přesvědčivý důkaz o pohřbení tamějšího rasismu. Tento Praeger ale tento optimismus nesdílí: "I za předpokladu, že prezident, viceprezident, celý vládní kabinet, nejvyšší vojenský velitel (Joint Chiefs of Staff), všech devět členů Nejvyššího soudu by byli černoši, žádný vliv to nebude mít na ty, kteří jsou přesvědčeni, že Amerika je navždy beznadějně rasistická."

Též jsem již četl zdůvodnění, že zvolení černocha bělošskou většinou byl zvlášť důmyslný, až diabolický manévr umožnit mu, aby se ve funkci znemožnil a tím víc by se ten beztoho nevykořenitelný rasismus rozdmychával.

- - -

Došlo k oficiální nominaci kandidátů na prezidentský úřad: sjezd Republikánů na Floridě koncem srpna, sjezd Demokratů v Severní Karolině začátkem září. Republikáni se svým kandidátem Romneyem pokusí vystrnadit Obamu z Bílého domu se zdůrazňováním otázky, v minulosti Reaganem úspěšně uplatňované: "Jste na tom teď líp, než před čtyřmi lety?"

Odpověď je jednoznačná, a proto víc než obhajobou neobhajitelného strategií Obamovy kampaně je důraz na budoucnost dalších značných slibů, na démonizaci Republikánů, všemožných jejich hříchů včetně rasismu, prásknout tak užitečným bičem. Obvinit je z prosazování zájmu vládnoucích bělochů ke škodě chudiny, všech menšin, jejichž výlučným obhájcem, prosazovatelem je Demokratická strana. Tradičně úspěšná to taktika, jak například potvrzují sympatie židovské, přece tolik inteligentní komunity, k Obamovi vzdor jeho politice vůči Izraeli, té nejméně příznivé, v porovnání s předchozími prezidenty.

V této souvislosti si zmínku zaslouží podstatný kotrmelec hodnot.. Zrod Republikánské strany je přece ztotožňován s jménem Abrahama Lincolna. Po vítězné občanské válce, která vedla ke zrušení otroctví, emancipaci černochů, ve všech státech poražené Konfederace se prosadil monopol vlády jedné, a to Demokratické strany, prosazující segregaci, dál se držet svých privilegií. Teprve v posledních několika desetiletích se Republikáni v jižních státech začali jakž takž politicky prosazovat. Teď na sjezdu na Floridě významným projevem zapůsobila v Alabamě narozená černoška Condoleezza Rice, v době prezidenta zloducha George W. Bushe ministryně zahraničních věcí (a za předchozích studií politologie svou doktorskou dizertaci psala pod vedením českého profesora, bývalého diplomata Josefa Korbela, otce dcery Madlény, rovněž někdejší americké ministryně zahraničních věcí).

Na témže sjezdu promluvili i jiní příslušníci menšin. Mezi nimi zvlášť vynikla mladá (36 roků) atraktivní Mia Love, hodně tmavé pleti, dcera haitských přistěhovalců, starosta či starostka města Saratoga Springs v převážně mormonském státu Utahu, nynější kandidátka na zvolení do Kongresu ve Washingtonu. Takové iniciativy v republikánských řadách politicky korektní prosazovatelé dosavadního, nyní ohroženého monopolu loajality menšin, pokládají za zradu. (Však již došlo k vandalizaci její stránky ve Wikipedii. s připsáním dirty worthless whore -"špinavá bezcenná kurva").

Mezi řečníky byli již známí političtí činitelé, republikáni jako Bobby Jindal, Ind, guvernér státu Lousiana, Hispanics jako senátor Marco Rubio kubánského původu, Susana Martinez, guvernérka státu Nové Mexiko, Luis Fortuno, guvernér Portorika.

- - -

Práskání bičem obviňování z rasismu ovšem neutuchá. Bývalý prezident James Earl Carter vyslovil názor, že jakákoliv kritika Baracka Husseina Obamy je důkazem rasismu. Takové provinění z obamafobie bývá zmonutňováno přidruženým prohřeškem islamofobie. Michelle Malkinová, výtečná kurážná publicistka filipínského původu, zveřejnila The Condensed Liberal Handbook of Racial Code Words (Townhall.com, 1.9.2012) varovnou rukověť takových provinění.

Zakázáno je například slovo angry ("rozhněvaný, rozlobený") v souvislosti s Obamou (televizní kolos MSNBC), taktéž je privileged při zmínce o jeho elite education, což je důkazem racial bigotry, neboť tím se naznačuje, že je získal zásluhou Affirmative Action, bez níž by se elitního vzdělání dostalo někomu víc kvalifikovanému.

Politicky velmi korektní televizní osobnost Chris Matthews pokládá adjektivum experienced ("zkušený") za "racial code word", taktéž welfare a food stamps v souvislosti s Obamou.

Juan Williams, působící v televizi Fox News se zřetelně konzervativní orientací,

pokládá zmínku o constitution ("ústava"), veřejně projevený respekt pro základní principy státu, jako důkaz deep-seated bigotry ("hluboce uhnízděné zaujatosti").

- - -

Všeho všudy varovný příklad, jak se kdysi dobré úmysly mohou někdy šeredně nepovést.

A co že by to mohlo mít něco společného se starostmi v České republice, jichž přece není tak málo?

Vzhledem k nevyhnutelnosti, že čas se nikdy nezastavuje, přemnohé, mnohdy až nepředstavitelné se nabízí. Docela dobře bych si dovedl představit na Hradčanech českého prezidenta vietnamského původu - nějaký ten Nguyen, jejich verze Nováka, spíš než romského ex-cikánského vzdělance.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče