O prezidentské kampani, kterou mají USA za sebou, už bylo řečeno mnohé. Bouřlivá, nervy drásající, bezprecedentní. Byla však zajímavá i z finančního hlediska.

Mít větší množství peněz je v politice obvykle výhoda, ale tentokrát to neplatilo. Vítěz voleb Donald J. Trump utratil za svoji kampaň podstatně méně peněz než poražená Hillary Clinton, pro kterou se přispěvatelé její pokladničky stali spíše problémem.

Takto vypadaly náklady na kampaně v letech 2008, 2012 a 2016. Červeně jsou vyznačeni kandidáti za republikány, modře za demokraty.

Náklady na kampaň za poslední troje prezidentské volby v milionech USD
(Zdroje: 2008, 2012, 2016. Letošní údaje jsou jen předběžné, zatím není spočítáno vše).

Jak vidíme, kampaň Hillary Clinton měla k dispozici podstatně větší množství peněz než kampaň Donalda Trumpa. Konkrétně o půl miliardy dolarů více, což není zrovna pakatel. Šlo o dosavadní rekord, žádná prezidentská kampaň v historii nikdy nestála tolik, jako kampaň Hillary Clinton. Přesto skončila porážkou. Jak je to možné?

Jedna z odpovědí je, že Donald Trump měl v médiích spoustu reklamy zadarmo. Stereotypní republikán je spořádaný, nažehlený a mluví velmi zdvořile, aby zapůsobil kladně na své konzervativní voliče. Trump nasadil právě opačný postup a vybudoval si image naprostého excentrika. Pro média byly jeho kontroverzní výroky pastvou. Zároveň ovšem sloužily ke zviditelnění republikánského kandidáta, aniž by za to musel dát byť jen dolar.

V podstatě to byla velmi zajímavá a riskantní strategie. V minulosti se už stalo, že jeden jediný neopatrný výrok zcela zničil perspektivy kandidáta na prezidentský úřad – znepřátelená média se do takové nešťastné věty „zahryzla a už nepustila“, opakovala ji v nekonečném echu tolikrát, až to nešťastníka úplně udolalo. Slušňácký mormon Mitt Romney by o tom mohl vyprávět svoje.

Jenže Donald Trump pronesl takových výroků třeba deset za večer. Za celý rok pak řekl těch kontroverzních věcí stovky, možná tisíce, čímž urazil (či „urazil“) kdekoho, například feministky, Mexičany, muslimy. Ale právě kvůli tomu, kolik těch výroků bylo, se ti jeho protivníci nedokázali soustředit na jeden a použít jej proti Trumpovi stejně ničivě, jako to šlo proti Romneymu. Opakování je v politické kampani důležitý princip. Zde nebylo co opakovat, protože každý týden se Trump postaral o čerstvý verbální ohňostroj. Z protistrany tak nakonec zněla jen kakofonie rozzuřených hlasů, v níž každý říkal něco jiného. A taková směsice splývá v šum.

Trump také dokázal pro svoji kampaň výrazným způsobem využít internet, který je levnější než klasická kampaň v televizi. Šéfem jeho kampaně byl Steve Bannon, šéf informačního serveru Breitbart.com. Breitbart je výrazně pravicové médium, které za poslední léta zaznamenalo (pod Bannonem) obrovský nárůst návštěvnosti. V průběhu volební noci překonala návštěvnost facebookové stránky Breitbartu i konkurenty z CNN, Fox News a New York Times – solidní to výkon u serveru, který ještě neoslavil desáté narozeniny a měl k dispozici jen zlomek peněz proti svým konkurentům.

Steve Bannon se má nyní v nové Trumpově administrativě stát hlavním poradcem a Breitbart plánuje otevřít nové pobočky v Paříži a Berlíně (londýnská redakce už existuje, stejně tak jeruzalémská). Asi nebude náhoda, že právě ve Francii a v Německu se příští rok konají docela podstatné volby. Ve Francii prezidentské, v Německu do spolkového sněmu.

*****************************

Více peněz může někdy znamenat více starostí. Hillaryina finanční převaha se stala problémem v okamžiku, kdy skrze WikiLeaks vyšlo najevo, že do Clintonovy nadace přispívaly významnými částkami ropné monarchie z Perského zálivu a rovněž jiné muslimské státy, a to právě v době, kdy Hillary Clinton zastávala úřad ministryně zahraničí USA. Jen ze Saúdské Arábie dorazilo k jejím rukám nějakých 10 milionů a možná až 25 milionů dolarů (přesná částka dodnes není známa). Další miliony zaslaly Spojené arabské emiráty, Katar, Omán, Brunej či Alžírsko. O nadstandardním vztahu rodiny Clintonů k rodu Saúdů není pochyb. Otázka ale zní: kupovaly si (nejen) ropné monarchie tímto způsobem vliv na zahraniční politiku Spojených států amerických? Pravděpodobně ano. Málokdo dává takové prostředky do politických kampaní z čistého altruismu a na Blízkém východě už vůbec nikdo.

Hillary Clinton s druhým následníkem saúdského trůnu Mohammedem bin Salmanem

V konečném důsledku by tak možná Hillary Clinton učinila lépe, kdyby vybojovala svoji volební kampaň s menším rozpočtem, ale bez sžírajícího podezření, že slouží jako exponent zájmů vahhábistů z Arabského poloostrova. Takto ovšem dala svým protivníkům do ruky ideální zbraň.

Jeden z obrázků použitých v kampani proti Hillary Clinton.

A druhý takový obrázek.

Kolik milionů amerických voličů asi v posledních měsících vidělo na svém Facebooku podobné obrázky? Kolik z nich se pak rozhodlo „vysedět“ volby doma? Přesně to nikdy vědět nebudeme, ale proti roku 2012 klesl počet voličů, kteří hodili svůj hlas demokratům, o celých 6 milionů. To stačilo k tomu, aby řada důležitých států „překmitla“ z jedné strany politického spektra na druhou a přinesla tak Donaldu Trumpovi vítězství.

*****************************
*****************************

(Nejen) hudební epilog

Nedá mi to. Sem se hodí úplně jiný druh videa.

No dobrá, abyste nepřišli o svoje potěšení. Nesouvisející, ale pěkná písnička. Osobně bych jim doporučil transponovat to tak o tercii výše, zpěvák má nějakou rezervu směrem nahoru.

.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora