Na mysl by asi nejspíš příšel Napoleon, jenže ten asi ještě víc inspiroval rezidenty v blázincích. Každý národ má své geroje k všemožně extravagantnímu obdivování.

Kdo v českých dějinách prozatím působil značným magnetismem? Svatý Václav, Přemysl Otakar II., Karel IV., mučedník Jan Hus, bojovný kališník jednooký Žižka.

Plejáda mnohých obrozeneckých vlastenců v devatenáctém století. Karel Havlíček Borovský. Mnohé postavy všelijakých věd a umění.

Dvacáté století především TGM, tatíček osvoboditel. Nevím o nikom, kdo by se byl úspěšně pokusil s použitím jeho jména k doslova svatokrádežnému pokračování takové tradice. Pramálo přesvědčivým by byl pokračovatel Eduard Beneš, Prezident Nadrobitel. Jedině snad stoprocentně sympatický Jan Masaryk, syn TGM, oběť moskevsky zaranžované pseudosebevraždy.

Druhá světová válka, mnoho výtečných hrdinů, jejichž většina na obou stranách utkání nepřežila.. Ani Rommel, ani Patton.

Velká Británie, touto válkou značně umenšená, ztotožňována s jmény dvou předáků s jménem, začínajícím týmž písmenem CH: ovšem Chamberlain a Churchill, tvorové se značně rozlišnými zásluhami.

Naše domácí prostředí, brzo pak doba jedné strany, mnoha procesů a věšení. Gottwald, Zápotocký, Novotný, nižádní idolové k napodobování. Nikoliv pole politické, ale sportovní. Emil Zátopek, Helsinky 1952, tři zlaté medaile.

V pozdějších letech idolové hokejoví a fotbaloví.

- - -

Z rodné země po víc než dvouroční službě v uniformě PTP beze zbraně a pak v taláru civilního soudce rovněž beze zbraně se mi podařilo upláchnout do náruče amerických imperialistů. Po roce báječně neřestného života v německém Frankfurtu jsem přistál v daleko míň pohostinném New Yorku, zrovna když mladý, sličný, bohatý politik zahajoval své úsilí stát se prezidentem své země: toť ovšem John Fitzgerald Kennedy, irského původu a zcela první katolík o tuto metu nejvyšší usilující.

Z důvodů dost komplikovaných, do nichž se v tomto textu nebudu pouštět, jsem se posléze přimotal k jeho volební kampani, s výsledkem, že teď tu před sebou na zdi mám zarámovanou odpověď s poděkováním od JFK a s datem přesně onoho týdne, kdy byl zvolen prezidentem. Od té doby jsem neměl dost drzosti se mu vnucovat. Však zanedlouho došlo k jeho zavraždění v Dallasu.

Od té doby značně času uplynulo, v Bílém domě se střídaly osobnosti Lyndon B. Johnson, následoval Richard Nixon, jediný prezident, který kdy byl přinucen ke své rezignaci. Na jeho místo zasedl jeho tehdejší viceprezident Gerald Ford, který je ale ztratil ve volbách ve prospěch oponenta, jímž byl James Carter. Ten ale svůj trůn v příštím utkání neuhájil, vystrnadil ho Ronald Reagan, posléze důvod mého obdivu. Ten, co se nejvíc zasloužil o kolaps, důkladný rozpad světového vědeckého komunismu, jenž měl být zárukou historické nevyhnutelnosti trápit lidstvo až do jeho ultimálního skonání.

Po osmiletém maximálním termínu se do Bílého domu nastěhoval Reaganův viceprezident Bush otec, po něm následován oponentem Clintonen. Toho pak vystřídal Bush syn, který setrval až do roku 2008, kdy došlo k souboji mezi mým republikánským favoritem Johnem McCainem a demokratickým Barackem Husseinem Obamou.

Bohužel, vítězem se stal tento Obama, o němž John Wheeler III píše takto:

„... is an eloquently tailored empty suit neboli něco zcela prázdného. No resume, no accomplishments, no experience, no original ideas, no understanding of how the economy works, no understanding of how the world works, no balls, nothing but abstract, empty rhetoric devoid of real substance.“

Wheeler pokračuje: „Je bělochem z poloviny, kterou on odmítá. Tou druhou polovinou je především Arab, jak prozrazují všechna tři slova jeho jména. Pouze malá část má co společného s černou Afrikou v Keni, po babičce z kmene Luo, k čemuž on se ale výlučně hlásí. Čím on ale vůbec není, bez jediné kapky krve je onen „African-American“, potomek do Ameriky v řetězech přivezených otroků. Ani jeden z jeho předků nebyl otrokem. Naopak, všichni jeho předkové vlastnili otroky. Obchodování s otroky byl ve východní Africe hlavní arabský byznys po mnohá století, než to Britové zakázali.“

Před dobou Obamova prezidentování národní dluh dosáhl výše devíti trilionů dolarů. Takové dědictví Obama oprávněně zatratil jako irresponsible and unpatriotic, něco nezodpovědného, nevlasteneckého.

Jenže pak za jeho vladaření tento dluh se víc než zdvojnásobil, přesáhl 19 trilionů, víc než od začátku republiky za George Washingtona až po současnou dobu.

Od bolehlavu domácího přejděme k záležitosti zahraniční, vyzbrojení jadernému. Takové zbraně jsou v dosahu třeba již i hodně nebezpečných fanatiků. A Obama podepsal prapodivnou dohodu s íránskými ajatoláhy. Ještě větší nebezpečí momentálně hrozí.z východní Asie - Severni Koreje. Vojenské výsledky na Blízkém východě, uplatňující taktiku a strategii „vést zezadu“, podle toho také vypadaly.

Již jako novic senátor, zcela bez zkušenosti se záležitostmi vojenskými a zahraničními, odmítal vysvětlení od odborníků kalibru generála Petraeuse. V konfliktu s realitou Obamovy názory dominovaly a tak tomu bylo po celou dobu jeho prezidentování. Od svého předchůdce George W. Bushe například převzal a opakoval jeho omyly v záležitosti báze Guantánamo, což vedlo k propuštění naprosté většiny tam vězněných teroristů, takto jim s poskytnutou příležitostí se vrátit ke svému destruktivnímu počínání, ke škodě těchto USA.

Dalším značným fiaskem byla imigrace, ochrana hranic. V Obamově době pro federální vládu vůbec nebylo prioritou pořádně zasáhnout proti ilegálnímu přílivu nežádoucích živlů, patrně za předpokladu, že z toho režim u moci může mít politický prospěch.

Žádný dřívější prezident neměl lepší příležitost vylepšit rasové porozumění, a zatím docílil jeho opaku. Do Bílého domu si zval černošské radikály, podporoval nenávistné nálady proti policii, posuzování rasově motivovaných střetů a jeho následků. To vše se značnou podporou s ním sympatizujících, oficiálně liberálních medií, zatracujících každý i třeba jen poněkud kritický náznak Obamova počínání jako důkaz rasismu. To vše s výsledkem, že došlo k vytvoření atmosféry rasově nejvíc napjaté od doby šedesátých let minulého století.

(Citovaný autor dr. Wheeler, absolvent prestižní vojenské West Point akademie, jakož i univerzit Yale a Harvard, se narodil v roce 1944, pracoval v administrativě prezidenta Reagana a jeho tří nástupců, rovněž jako předseda Vietnam Veteran Memorial Fund, byl zavražděn za nikdy zřetelně vysvětlených okolností na Silvestra 2010, jeho tělo nalezeno ve Wilmingtonu, stát Delaware, na landfill – na skládce odpadu.)

Dlužno dodat, že Obama netrpěl nedostatkem sebevědomí. Zaznamenána jsou jeho nejednou opakovaná, zdůrazňovaná ujištění, že jeho záměrem je změnit nejen Ameriku, ale celý svět. Snad by se dalo předpokládat, že jeho hlavním modelem byl on sám.

K jinému závěru dochází Victor Davis Hanson v eseji s názvem „Obama is America’s Version of Stanley Baldwin“, Townhill, 13.4.2017. Začíná větou: „V minulém roce prezident Obama ujistil svět, že žijeme v té nejvíc mírové, prosperující a pokrokové éře lidských dějin a že svět nikdy dřív se nedopouštěl méně násilností. Obama je americkou verzí Stanley Baldwina, trojnásobného britského předsedy ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století. Jeho poslední termín (1935-1937) spadal do údobí rychlého růstu agresivního německého, italského a japonského fašismu. Baldwin byl vášnivým mluvčím ve prospěch odzbrojení. Pomáhal organizovat mírové konference. Neúnavně přednášel o nutnosti pacifismu. Slunil se ve chvále svých dobrých záměrů. Ujistil fašisty, že Británie nebude zbrojit.”

Autor posléze zdůrazňuje, že Obama, laureát Nobelovy ceny míru a bývalý prezident, se velice odobá Baldwinovi.. Oba se zřejmě domnívali, že k válkám dochází pouze z nedorozumění (misunderstandings that reflect honest differences). Důraz učiněn na Obamově vedení zahraniční politiky zezadu (lead from behind).

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče