25.3.2017 | Svátek má Marián






USA: Demontáž Baracka Husseina Obamy - 1

7.2.2017

Kdo že vlastně byl tento osm roků v Bílém domě sídílí fenomén, za Afro-Američana, tedy černocha se vydávající syn bělošské matky a keňského otce (mulat - pozn. red. NP), jehož od svých dvou let nikdy neviděl, nicméně knihu o něm údajně napsal? Dočasně to dotáhl na mesiáše světa, ověnčen i laureátstvím Nobelovy ceny za naprosto neexistující zásluhy, svět jako by se zjančil.

Podstatný to rozdíl s hodnocením Donalda Trumpa, nynějšího, již pětačtyřicátého prezidenta Ameriky. V mediích a politických elitních kruzích byl hodnocen jako trapná ambiciozní figurka, která se snaží plést do věcí, kterým přece nemůže rozumět.

Prozatím uplynul jeden týden jeho prezidentského působení. Za tu dobu zavedl víc novot, než se Obamovi podařilo za celičký rok.

- - -

Poprvé jsem o Obamovi cosi napsal před deseti lety: text s názvem Obamamánie, vyšel v Neviditelném psu 20. února 2007, trošku z něho cituji:

Největší mediální pozornost se soustřeďuje na novou hvězdu se značně neanglosaským jménem, na Baracka Obamu, jemuž se před dvěma roky ve státu Illinois podařilo zvolení do Senátu a vzdor tak kratičké kariéře ve Washingtonu teď usiluje o zvolení prezidentem této jediné, jakkoliv pošramocené supervelmoci na světě. Pamětníci se vracejí do závěrečných roků Reaganova prezidentství, když v rámci glasnosti a perestrojky za moře do Bílého domu přijel Gorbačov a značná část americké veřejnosti propadla gorbománii a zejména pokrokové, o světový mír usilující ženy zasáhl slastný gorbasmus.

Tento novic Obama svou rasovou identitu nezdůrazňuje, nepokládá ji za něco primárně důležitého.... je vlastně příkladem dosažení cílů onoho hnutí za občanská práva - že černoch vlastním přičiněním může vyniknout.

Je už „post-ideological“. Ostentativní zdůrazňování rasy jako fundamentálního kritéria je mu cizí, což mu získává značnou popularitu u bělošské (dosud) většiny, že tato fáze flagelantství už konečně pomíjí.

Tak jsem ho, já bloud, tehdy vnímal, aniž bych pro něj byl hlasoval. (V textu Favority prozatím zůstávají Hillary a Obama, NP, 29.11.2007). Pochyby jsem již ale přiznával: tyto volby byly unikátní, poprvé v historii země se může podařit zvolení ženy nebo nebělocha. Střet bělošky a muže poločernocha z hlediska politické korektnosti obsahuje značně třeskutý potenciál – jak s obviněním z mužského šovinismu, tak z rasismu, hříchu ještě smrtelnějšího. Na takovém poli s mnoha nášlapnými minami je nutno se pohybovat zvlášť obezřetně.

. Pracovníci v mediích s ním zacházejí veleopatrně, s vědomím, že cokoliv příliš opovážlivého by mohlo vést k obvinění z rasismu.Kdo třeba začne zdůrazňovat jeho middle name Hussein?

Začátkem listopadu na mou adresu přišel e-mail s krátkým textem a velkou fotografií z Iowy, prvního kolbiště v primárkách, kde na podiu před velikánskou americkou vlajkou při ceremoniálu tzv. pledge of allegiance – slibu, slavnostního závazku věrnosti, loajality, kdy se sluší pravou ruku položit na srdce, takto stáli kandidáti, guvernér Richardson a senátorka Clintonová, kdežto senátor Obama ruce spustil ležérně do klína, směrem k poklopci.

- - -

Kometa Obama, NP, 13.5.2008: Obamovi se v některých kruzích dostává svatozáře téměř kosmických proporcí. Walter R. Newell, profesor na univerzitě Carleton v Kanadě (The Weekly Standard, 28.4.2008) cituje požadavek novozélandské nadšenkyně, sídlící na britském ostrově Man, že Obama by měl patřit nejen Americe, ale celému světu.
Oslňuje abstraktními apely o změně, naději, míru, potření bídy a nemocí, idealistickým globalismem, který má pramálo společného s realitou skutečného světa.

V prosinci 2007 Obama rezolutně prohlásil, že byl vždy křesťanem a s muslimstvím neměl nikdy nic společného. Což tedy je lež, jak pečlivě dokumentuje Daniel Pipes (Jewish World Review, 29.4.2008). Jeho otec Barack Hussein Obama Sr. (1936-1982) jmenoval svého syna Barack Hussein Obama Jr. Pouze muslimské děti mají jméno „Hussein.“ Jeho sestra Maya se s tím netajila (New York Times): „Naše celá rodina byla muslimská a většina lidí to věděla, že jsme muslimové.“ Tak byl tento nynější prezidentský kandidát ve škole registrován, což potvrdili jeho tři učitelé.

V televizní debatě Obama dostal otázku o svém vztahu k Williamu Ayersovi, bývalému revolucionáři domácí teroristické organizace Weather Underground. Spolu se svou manželkou Bernardine Dohrn se podílel na kladení bomb a vyhazování federálních budov do povětří. Ayers s chotí uspořádali večírek k zahájení Obamovy politické kariéry, Obama a Ayers vypomáhali nadaci Wood Foundation distribuovat peníze k prapodivným účelům.

Obama otázku na jeho konexi s Ayersem odmítl, s poukazem na skutečnost, že jemu v době těchto teroristických aktivit bylo pouhých osm roků a že taková záležitost je irelevantní, nepodstatná (tenuous), falešná (phony). Jenže Obamovi nebylo osm, ale čtyřicet roků, když Ayers ve svém interview s New York Times, uveřejněném zrovna 11. září 2001, nostalgicky zavzpomínal na své někdejší teroristické počínání a jak že ho moc mrzí (despair – zoufalství), že té škody nemohl způsobit víc. Paní Dohrnová, která si odseděla sedm měsíců za odmítnutí výpomoci při vyšetřování vraždy, Ameriku charakterizuje jako bestii (beast) a zrůdu (monster). Ayers se vyjadřuje se stejnými lichotkami a s předpovědí, že zem spěje k fašismu. Nicméně, Obama vydal prohlášení, v němž tyto dva spoluobčany pokládá za „mainstream“, čili průměrné, normální, nepozoruhodné Američany.

Na Obamovu obhajobu lze uvést, že tito dva údajně průměrní, typičtí Američané nepatřili k jeho nejbližším přátelům, mezi něž zcela určitě patřil duchovní reverend Jeremiah Wright, Obamův mentor, rádce, jenž ho oddával, jeho dvě děti pokřtil, dvacet let byl Obama členem jeho farnosti.

O slovech a činech tohoto velebného pána prosakovaly už delší dobu všelijaké pověsti, například v souvislosti s chválou muslimského černošského rasisty Farrakhana, taktéž reverenda. Tento Wright se teď za posledních pár dnů náramně zviditelnil, rozkošatil svými vystoupeními v texaském Dallasu, v Detroitu v Michiganu, v proslovu jednak na konferenci reprezentantů nejvýznamnější černošské organizace NAACP a jednak černošských církví, a k zástupcům medií ve Washingtonu (National Press Club). Všude tam opakoval svou životní filozofii a vztah k USA, své rodné zemi – témata a přesvědčení, tak jak kázal ve svém kostele po dobu 36 roků, kde, jak již poznamenáno, Obama po dobu 20 roků byl jedním z jeho farníků.

Nikoliv „God Bless America“ – Bůh aby Americe požehnal, ale aby ji zatratil.

Nepokládá se ovšem být protiamerický: není proti americkému národu, ale pouze proti jeho vládě. Útok 9/11 si na sebe sama přivolala, dostalo se jí, co jí patří. Je to vláda prosazující útlak, nespravedlnost ve světě, vláda genocidálního teroru, vynalezla HIV virus, AIDS, aby vyhladila všechny lidi tmavé pleti (vzdor miliardám dolarů, které Washington dává v Africe k dispozici k potírání této pohromy).

Ve svém projevu v Detroitu k funkcionářům NAACP se pustil do podrobného přednesu na téma rozdílu černošských a bělošských dětí, tak důkladně se lišících, že jejich přirovnávání dává stejně málo smyslu jako přirovnávat jablka a kamení. Rozdíly jsou tak podstatné, že černoši jsou si bližší s potomky afrických předků, které před třemi stoletími nedobrovolně opustili, než s bělošskými dětmi, nyní žijícími ve společném sousedství. Bělošský mozek má totiž vyvinutou jeho pravou polovinu (cognitive, logical, analytical), kdežto černošský mozek je vyvinut jinak, jeho levá polovina je creative, intuitive. Takže nemá cenu porovnávat tato dvě důkladně rozlišná stvoření (species). Čili druh argumentace, jež vyhovovala zastáncům otrokářství a všem následným rasistům, obhájcům segregace a apartheidu.

Následoval bouřlivý potlesk z řad reprezentantů organizace, jež mnohá desetiletí proti takovým názorům bojovala, Martin Luther King se svou vizí ideálu barvoslepé společnosti aby se v hrobě obracel.

Černošský ekonom a publicista Thomas Sowell z Hooverova Institutu započal své pojednání A Living Lie („Žijící lež“, Tomnhall.com, 15.4.2007), větou, že zatímco Hillary Clintonová lže, Barack Obama je sám o sobě velkou lží. Když je přistižen, vymluví se na ono vytržení z kontextu, na obvinění ze stereotypu, nebo se pokusí o clarification (vysvětlování, rozmělňování). Ale jeho postoj k zásadním otázkám je důsledný – antiamerický, antiizraelský, přesně v duchu Jeremiáše Wrighta či ex-teroristů Ayerse a Dohrnové.

„Není důvod, proč někdo tak arogantní, mazaný a ve svých důsledcích tak nebezpečný jako Barack Obama by měl být prezidentem,“ uzavíral Sowell..

- - -

Obamovo potřísněné spodní prádlo, NP, 27.5.2008:

Barack Hussein Obama skutečně zazářil na zdejší politické scéně. Zlatoústý orátor, velmistr vágních slibů o změnách a naději v národě, v mnohých kruzích, včetně těch nejvlivnějších, pokládán už za téměř spasitele Ameriky, ne-li všeho lidstva. Při psaní těchto řádek není ještě zcela jisté, ale téměř již garantované, že docílí nominaci delegáty Demokratické strany jako jejich kandidát na úřad prezidenta země.

Nevyhnutelně již ale dochází k reakci zvané backlash –střízlivější pohled, diagnoza, nové nahlédnutí do zpětného zrcátka. Právě jsem obdržel e-mail se seznamem padesáti údajných, Obamou vyřčených lží. Zde jich uvedu pět:

1. Obamův keňský otec nebyl chudobným pasákem koz, ale příslušníkem místní politické smetánky se solidním vzděláním, se zaměstnáním u vlády.

2. Obamova africká babička nebyla křesťanka, ale věrná muslimka, jak potvrdila v nedávném interview v New York Times. Však nežila v monogamním manželství: byla jednou ze čtrnácti manželek téhož muže.

3. Obamovo jméno není africké, z jazyka swahili, jak tvrdí, „Barack“ pochází z arabského „baraka“, překládané jako „požehnaný“, a neméně arabský je ovšem onen Hussein.

4. Jeho údajnou plynnou znalost indonéského jazyka jeho bývalí učitelé vylučují.

5. V prosinci 2007 Obama rezolutně prohlásil, že byl vždy křesťanem a s islámem nikdy neměl co společného. Ve škole byl registrován jako muslim, tuto víru si udržel po jednatřicet roků, až do doby, kdy na popud své manželky, prosazující jeho politické ambice, přestoupil na křesťanství.

Neměl jsem příležitost si ověřovat pravdivost těchto tvrzení a ovšem bude na takovém lháři, aby je vyvrátil.

BUDE POKRAČOVÁNO

Neoficiální stránky Oty Ulče



Diskuse


M. Krátký
13:17
7.2.2017

S. Netzer
13:21
7.2.2017

P. Smutný
13:30
7.2.2017

H. Lukešová
13:47
7.2.2017

S. Donát
13:57
7.2.2017

K. Křivan
14:38
7.2.2017

R. Tesařík
14:20
7.2.2017

J. Farda
14:24
7.2.2017

P. Rudolf
14:30
7.2.2017

K. Křivan
14:53
7.2.2017

H. Lukešová
15:17
7.2.2017

J. Novak
22:23
7.2.2017

K. Křivan
14:28
7.2.2017

K. Němec
19:42
7.2.2017

M. Vondráček
20:35
7.2.2017

H. Lukešová
13:42
7.2.2017

P. Rudolf
12:44
7.2.2017

S. Netzer
12:54
7.2.2017

P. Rudolf
13:05
7.2.2017

S. Netzer
13:08
7.2.2017

P. Rudolf
13:37
7.2.2017

M. Prokop
12:54
7.2.2017

S. Netzer
12:56
7.2.2017

M. Prokop
14:33
7.2.2017

K. Křivan
14:42
7.2.2017

M. Prokop
17:56
7.2.2017

M. Vondráček
20:37
7.2.2017

M. Krátký
13:14
7.2.2017

M. Prokop
14:34
7.2.2017

K. Křivan
15:00
7.2.2017

Š. Osif
10:56
7.2.2017

J. Tachovský
10:43
7.2.2017

J. Lepka
10:43
7.2.2017

K. Křivan
18:14
7.2.2017

A. Sedláčková
9:34
8.2.2017

S. Netzer
10:24
7.2.2017

J. Lepka
10:39
7.2.2017

S. Donát
10:43
7.2.2017

Š. Hašek
10:55
7.2.2017

P. Švejnoch
10:56
7.2.2017

S. Donát
12:14
7.2.2017

P. Švejnoch
12:16
7.2.2017

S. Donát
13:17
7.2.2017

J. Hanzal
10:43
7.2.2017

K. Křivan
10:46
7.2.2017

S. Netzer
11:01
7.2.2017

K. Křivan
14:45
7.2.2017

H. Lukešová
11:09
7.2.2017

S. Netzer
11:22
7.2.2017

J. Hanzal
11:39
7.2.2017

H. Lukešová
13:29
7.2.2017

J. Farda
14:34
7.2.2017

H. Lukešová
14:46
7.2.2017

J. Farda
15:09
7.2.2017

H. Lukešová
15:16
7.2.2017

P. Smutný
10:18
7.2.2017

J. Hanzal
10:14
7.2.2017

P. Smutný
10:20
7.2.2017

K. Drobková
9:09
7.2.2017

M. Prokop
9:57
7.2.2017

M. Valenta
8:47
7.2.2017

S. Donát
9:08
7.2.2017

J. Fridrich
9:15
7.2.2017

M. Valenta
9:21
7.2.2017

S. Donát
9:27
7.2.2017

M. Valenta
11:39
7.2.2017

S. Donát
14:28
7.2.2017

Š. Hašek
9:28
7.2.2017

Š. Hašek
10:54
7.2.2017

M. Prokop
9:58
7.2.2017

V. Novák
17:39
7.2.2017

počet příspěvků: 116, poslední 8.2.2017 10:10









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.