Podle agentury CVVM je 69 % lidí u nás proti zavedení eura. Uznávám, že to není otázka jen politická, že ekonomické zřetele hrají velkou úlohu (jak velkou, to si jako laik v oboru ekonomiky neodvážím rozhodnout, ostatně posoudit to po téhle stránce není s to ani velká část z těch 69 %, kteří jsou proti). Pokud jde o politické zřetele, jsem předem a naprosto jednoznačně pro euro, protože se tak vytvoří pevné pouto s jádrem EU a neformální spojenectví remcavých národoveckých kverulantů a putinofilů (obě množiny se překrývají) z domova i blízkého zahraničí bude mít zase o něco víc práce s tím, aby nás z Evropy a ze Západu vyrvalo. Tím jistě není řečeno, že se musíme podrobovat kdejakému pitomému nápadu z Bruselu – jen že výhody EU a vůbec evropských vazeb nad těmi nápady silně převažují a že si v našem geopolitickém postavení nevybíráme mezi bruselskými byrokraty a Suverenitou s velkým S, ale Západem (k němuž patříme, přestože lídry jsme tam nikdy nebyli, každý nemusí být nutně lídrem, viz Masaryk: „Nechtít být vždy prvým, stačí být druhým, třetím... v politice nesmíme myslit jen na organizování, vedení a tvoření, nýbrž také na souřadnost, součinnost a kázeň.“) a ruským impériem.

Nový zákon o státním zastupitelství, plod spolupráce Babišova ministerstva spravedlnosti a justičních jakobínů, kteří uvedli před časem do pohybu Velkou protikorupční revoluci, naráží na všech stranách. Opatrným se stává i Andrej Babiš, kterému na jeho dočasných jakobínských spojencích zase až tak nezáleží (potřebuje si jen ještě nějaký čas držet vysoké preference a užiteční pomocníci z intelektuálních kruhů v tom asi pořád ještě fungují). Kamenem úrazu je zejména tzv. protikorupční speciál (státní zastupitelství s celostátní působností zaměřené na korupci), které má mít zvláštní statut, pokud jde o možnost odvolání vůči postupu jeho pracovníků. Vznik Výboru pro veřejné blaho tohoto typu vzbuzuje obavy, kterým je těžko se divit, a panu Babišovi by zase určitě líp vyhovovalo, kdyby odvolání sice bylo možné, ale jen k Ministerstvu financí. Přetahovaná bude tedy ještě nějaký čas pokračovat, pak se ukáže, že užiteční pomocníci už nejsou funkční pro zvýšení preferencí, a všechno se vrátí do normálu, a to do toho nejhoršího.

Jiří Pehe napsal v Právu: „Je to fraška. Za prezidenta nese podle ústavy v zahraniční politice odpovědnost vláda. To, že se s ním ministr i premiér snaží zahraničněpolitické aktivity neúspěšně „koordinovat“, vůbec nejde k podstatě věci. Vláda se prostě nemůže vyvléct z odpovědnosti za prezidentovo chování, ani když odmítá jmenovat profesory doma, ani když si dělá, co chce, v zahraničí. Jeho cestu do Moskvy schválila, ačkoliv bylo dopředu jasné, že si bude počínat jako neřízená střela. To, že se nyní různí vládní činitelé od Zemana distancují, je jen pustý alibismus. Do Moskvy jel s jejich požehnáním reprezentovat i českou vládu. Jeho jednání je i jejich vizitkou.“ Cituji to bez komentáře, protože k tomu nemám co dodat. Je to tak.

Koordinátor sankcí USA velvyslanec Fried řekl deníku Právo: „Pokud (separatisté, tj. Rusko, bd) obnoví velkou vojenskou agresi proti Mariupolu nebo Charkovu – výrazně překročí nynější linii dotyku, je pravděpodobné, že budou následovat nové významné sankce.“ Když ta agrese nebude velká, USA to skousnou? Pokud Rusové nebudou předem vědět, že každý útok tohoto typu zásadně mění situaci a nebude to znamenat jen to, že dalších deset ruských papalášů nesmí do USA, případně na Západ, budou prostě dál zkoušet, co všechno je možné.

Teodor Marjanovič píše v Babišově MfD, že zatímco Češi zaspali s pomazánkovým máslem, Rakušané si včas vyjednali výjimku, aby bramborům směli říkat Erdäpfel. Jenže mezi obojím označením je rozdíl, problém názvu „pomazánkové máslo“ spočívá v tom, že je to vlastně ze strany výrobce podvod (není to žádné máslo), kdežto brambory zůstanou bramborami, i když se jim říká Erdäpfel, a tvrdit, že jim tak Rakušáci (a Bavoráci a Švýcaři německého jazyka) začali kdysi říkat proto, aby šly víc na odbyt, by mohl jen blb.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.