Celkový dojem z večerní oslavy státního svátku na Hradě je: nezajímavé, nudné, nesnesitelné. V tomto směru je Miloš Zeman úspěšným dovršitelem díla Václava Klause. Jedinou pozoruhodnou věcí byla poměrně dlouhá porucha v televizním přenosu hned na samém začátku. Už to vypadalo, že budeme té podívané ušetřeni. Bohužel, nestalo se.

V Českých Budějovicích a zřejmě i v Českém Krumlově zasedne v městské radě společně ANO a TOP 09. Společně budou dbát, aby tam nepřišel někdo ještě daleko horší.

Bezpečnostní analytik Miloš Balabán píše v pondělním Právu na téma Čína: „Již za třináct let má být Čína největší světovou ekonomikou a blíží se doba, kdy budeme žít ve světě se třemi světovými měnami, dolarem, eurem a juanem. Povede to k překreslení pravidel, podle kterých se dnes ve světě hraje od konce druhé světové války. Pokud sledujeme vývojovou trajektorii Číny a její pozice v otázkách lidských práv, intervencí, suverenity a obchodu, již příliš nehraje hru podle západních not a sleduje vlastní zájmy. Není v tom sama a země jako Indie, Indonésie, Brazílie a Turecko postupují stejně. Stojíme tak před nevyhnutelnými změnami, které se dotknou i fungování OSN, Světové banky, MMF a uskupení G-20: Čína a nové mocnosti budou chtít upravit pravidla jejich fungování tak, aby vyhovovala jejich zájmům, ideologickým, kulturním a politickým preferencím... Západ se ale nakonec zřejmě bude muset naučit vycházet s rozdílnými systémy a rozdílnými názory na vládnutí a mezinárodní uspořádání.“ Tak vida, Hitlerovi a Stalinovi to se Západem ještě nevyšlo, teď se to konečně povede. Bude se muset naučit. Jen nechápu, proč na tom lidem jako ten Balabán tolik záleží. (Já jsem měl celý život dojem, že by se naopak lidé jako pan Bababán – byly jich kolem mne v této zemi za 74 let mého života pořád mraky - měli naučit vycházet s „rozdílnými“; byly dokonce chvíle, i když poměrně řídké, kdy už to skoro vypadalo, že jim nic jiného nezbude. Ale nepovedlo se.)

„První republika byla obdobím hrdosti, odvahy, svébytnosti a osobitosti, všechna další období už byla jen obdobími závislosti. Na mocných na Východě či na Západě,“ píše Luděk Navara v Babišových Lidových novinách. Nevím, k čemu je dobrá taková hysterická nadsázka a idealizace, v době první republiky jsme byli závislí na Francii, která se na nás pak cynicky vykašlala. Byli jsme ovšem zároveň taky součástí Západu, i když mocně nahlodaného Hitlerem. Na druhé straně Hitler nebyl „čiročiré zlo“, jak tvrdí pan Navara, prostě proto, že čiročiré zlo ve světě neexistuje. Nechci jeho zločiny bagatelizovat, jen upozornit, že dřív nebo později může klidně přijít někdo ještě horší.

Noviny žijí rozdáváním medailí na pražském Hradě. Prezident se dal slyšet, že se stydí, že k vyznamenání sira Nicholase Wintona dochází tak pozdě. Stydí se zbytečně, pan Winton byl už jednou vyznamenán Václavem Havlem, dostal řád T.G.M., což je vysoké vyznamenání. Nicholas Winton je svým způsobem nešťastný člověk: má nesporné a velké zásluhy, a když ho tedy někdo v Česku vyznamená, neriskuje hněv ze žádné strany. Pan Winton už za života přitahuje české řády jako Divišův hromosvod elektřinu z mraků, a což teprv, až zemře! Pozoruhodné je taky, že podruhé vyznamenal pan prezident i zavražděného lidického faráře, a to tentokrát nižším vyznamenáním (řád Za zásluhy, předtím dostal řád TGM). To je velmi nekonvenční sled, obyčejně se to dělá naopak. Celý prezidentův výběr je zrcadlovým obrazem jeho osobnosti: zhmotněná banalita. Velmi se těším na chvíli, kdy sebere odvahu a vyznamená největšího z Čechů, Karla IV. Také by bylo dobré udělit řád TGM politikovi, podle něhož je pojmenován. To myslím ještě nikde ve světě neudělali. Zeman dokázal proměnit obřad k 28. říjnu v ještě duchaprázdnější parádu, než jakou byla za Klause, ač by se to tenkrát nebylo bývalo zdálo možným. To, že vedle sebe na Zemanově Olympu usedají vojáci padlí v Afghánistánu s Lucií Bílou, mi připadá úděsné. Taková neúcta k lidskému životu! Zdá se, že vzpoura zvířátek proti nehodnému zkorumpovanému hospodáři dospěla v prezidentově osobě do toho stádia, které George Orwell popisuje hned na začátku své knížky. (Je zajímavé, jak Orwellova kniha pasuje na naši protikorupčně revoluční současnost, i když autora inspirovala úplně jiná revoluce, „proletářská“, která je dnes už dávno překonanou a v podstatě nezajímavou minulostí.)

Některé reakce byly nakonec i pozitivní: současný i bývalý rektor KU se odmítli opičárny zúčastnit (udělali tedy to, co měl udělat např. pan Kalousek místo toho, aby tam šaškoval s plackami), nepřišli i poslanci Jiří Dienstbier, Ivan Gabal, Miroslava Němcová, Stanislav Polčák a Pavel Svoboda (třeba konstatovat, že taky udělali to, co měli), předseda ODS se lidově řečeno zašil (z rodinných důvodů). Velmi pozitivní je i to, že se na šaškování odmítli podílet dva z těch, kteří se o ČR, byť zprostředkovaně, opravdu zasloužili, Pavel Litvinov a Viktor Fajnberg – se zcela legitimním odkazem na prezidentovo nehorázné stanovisko k ruské špatně maskované invazi na Ukrajinu.

Při návštěvě slovenského premiéra Fica v Praze (Zeman ho přirovnal nepřímo k Winstonu Churchillovi) prohlásil jeho český protějšek: „Mým cílem je posunout se dopředu, aby do budoucna nebyla perspektiva jen jednoho dálničního spojení tou starou D2.“ Je to projekt pozitivní, protože je o něco skromnější než kanál Labe – Odra – Dunaj. Premiér Fico zase navrhuje v churchillovském duchu společnou fotbalovou ligu a hovoří o tom, že česko-slovenská spolupráce drží pohromadě i v rozhádané visegrádské čtyřce. Zdá se, že se chystá jakási protiváha k Visegrádu ve formaci Česko – Slovensko – Rakousko (mohli by připočíst i Maďarsko), společenství zemí, kteří se na rozdíl od Polska nechtějí bránit vůči Rusku (a druhotně ani vůči nikomu dalšímu, snad s výjimkou „amerického imperialismu“, který je, jak od Maových dob přece víme, „papírový tygr“ – což v civilizované řeči znamená, že není náchylný k agresi orientálního typu).

Malinko ve stínu slavnostního ceremoniálu zůstala prezidentova návštěva v Číně, kde lezl hostitelům do zadnice s energií, která daleko překonala i to, co tam předvedl před časem ministr Zaorálek. Chápu, že leckomu se mohlo zajídat, kolik politiků si u nás v minulosti na tibetském (a o něco méně i na tchajwanském) případě přihřívalo svou politickou spanilost v pražské kavárenské elitě (jejíž volební mohutnost se naposled zhmotnila ve volebním výsledku Martina Bursíka v senátních volbách). Ale to vůbec neznamená, že bychom mohli a směli Tibet, Tchaj-wan (a případě i Hongkong) vydat bez dalšího na pospas rudé říši středu. Jistě, můžeme toho pro ně udělat jen málo, to, co odpovídá naší velikosti a síle, ale to málo udělat v každém případě musíme. Už jen z pocitu solidarity, kterou by měl cítit národ a stát, jenž už mnohokrát zažíval něco v zásadě velmi podobného, co teď zažívají oni.

Pěknou tečku za Zemanovým chováním v poslední době udělal v Babišových LN šéfkomentátor Petr Kamberský: „Nepěkného chování Miloše Zemana se nezbavíme emotivními protesty. Ale trpělivým hledáním někoho, kdo se chová důstojněji a přitom je schopen Zemana porazit.“ Ale pan Kamberský už toho člověka přece dávno našel a oddal se mu, nebo snad ne?

Ke komunálním koalicím orwellovského typu přibyla teď ta ve Dvoře Králové (ANO, Šance pro Dvůr, TOP 09 a Volba pro město). Upozorňuji na to jen pro pořádek.

Neznámí darebáci se pokoušejí vydírat ČR hrozbou, že k nám zavlečou virus eboly. Podle celkem jednoznačného vyjádření odborníků je nebezpečí velmi malé, někoho, jednotlivce, by se jim ale třeba mohlo podařit nakazit, ke vzniku masové paniky by to stačilo. Případem se intenzivně zabývá ÚOOZ (patří to do jeho kompetence). Všechno špatné je k něčemu dobré: konečně bude mít plukovník Šlachta příležitost věnovat se něčemu kloudnějšímu a společensky prospěšnějšímu, než je odhalování celostátního vlastizrádného spiknutí politických korupčníků.

Předseda KSČM Filip prý prohlásil: „Jsme svědky postupné destrukce systému politických stran, který je pečlivě řízen finanční oligarchií.“ To je pozoruhodný průnik reality do bolševické patafyziky.

Jiří Pehe zase v Právu napsal: „Údajně levicový prezident tak jede do Číny coby pouhá politická fasáda českých miliardářů a dalších podnikatelů, z nichž leckteří sice oficiálně podnikají v Česku, ale sídlí v daňových rájích nebo převádějí dividendy do zahraničí... Je ironické, že takováto hodnot zbavená politika nachází primárně podporu v řadách české soc. dem. levice. Její zahraničněpolitický tým sice tvrdí, že Česká republika prý lidská práva neodvrhla, jen podporuje jejich širší koncept, který klade důraz spíše sociální a ekonomická práva než na ta tradiční.“ Je mi líto, ale na tomto konečném stavu má svůj mohutný podíl i sociální demokracie a její hlásné trouby, k nimž patří v neposlední řadě i pan Pehe, svým dlouholetým nenávistným štvaním, které přispělo k tomu, že se nakonec česká demokracie zhroutila – do náruče Miloše Zemana a Andreje Babiše. Reflexe přítomnosti je zapotřebí a je hezké, že se do ní pan Pehe pouští, je jen třeba přidat ještě reflexi minulosti, oproštěnou od nestydatosti.

„Pro Ukrajince jsme zbabělci,“ píše v Babišově MfD Luboš Palata. Nemělo by nám (tj. i těm, kteří se jako já angažovali v protestech proti nestydaté české politice vůči Ukrajině) ucházet, že tak říkajíc globální pohled Ukrajinců na Česko utváří daleko víc Sobotka, Zeman a Babiš než těch pár lidí, kteří se proti nim ozvali. „Na Ukrajině ... mají dnes Češi, Česká republika a její dnešní vládci pověst v lepším případě zbabělců. V horším až zrádců, kteří se snaží překazit i to málo, co podniká Evropská unie a Západ proti stále pokračující putinovské agresi na východní Ukrajině a okupaci Krymu.“ Článek pana Palaty ovšem končí neuvěřitelným prdelolezeckým přemlouváním pana Babiše a spol., aby začali promlouvat do zahraniční politiky v klíčové otázce Ukrajiny. Pan Babiš se přece už rozhodl a už promlouvá, jen pan Palata to ještě neslyší, možná proto, že vlastně zrovna pěje jeho píseň: „Chce se i díky některým úctyhodným lidem, kteří v poslaneckých lavicích za hnutí ANO sedí, věřit, že by to mohlo změnit poměr sil ve prospěch těch prozápadních. Nejdříve v parlamentu, pak ve vládě a nakonec i v souboji s čím dál nepřijatelněji se chovajícím prezidentem Milošem Zemanem.“ ANO přece od začátku stojí takříkajíc na druhé straně barikády.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.