18.10.2017 | Svátek má Lukáš


TURECKO: Říše na Bosporu VI. – A je tam!

18.4.2017

Turecko má nového sultána. Sice o prsa, ale přece. Erdoğan může být prezidentem do roku 2029 – teoreticky. Prakticky nevěřím, že jej z úřadu vyprovodí někdo jiný, než samotná kmotřička Smrt.

Všechny hlasy ještě nejsou spočítány (tyto řádky píšu v 19.44), ale zhruba dvouprocentní náskok, který Erdoğanova strana („Ano“) má, vypadá již definitivně. K vítězství přispěly podstatnou měrou hlasy Turků v cizině. Podle německého deníku Die Welt měl Erdoğan mezi svými krajany v cizině výrazně větší podporu než v Turecku samotném, a to 59,83 % hlasů. Tolik k integraci turecké menšiny po několika generacích života v Evropě.

Právě v Die Welt vyšel v sobotu bolestně meditativní článek Thomase Schmida: „Co když Erdoganovi vyhrají referendum právě němečtí Turci?“ Inu, vypadá to, že se opravdu stalo. Ten článek mimochodem stojí za přečtení, protože dobře ukazuje, kde jsou slepá místa současné německé (a možná vůbec evropské) inteligence. Autor trpce přemítá nad tím, že Německo dostatečně „nezáří jako příklad“(„Strahlt die deutsche Republik nicht genug?“)a že nepřesvědčilo dostatek Turků o tom, že moderní pojetí společnosti nemá alternativu (Alternativlosigkeit – oblíbené slovo kancléřky Merkelové).

erdogan

Sultán Erdoğan

Toto je přesně ten náraz na realitu, který eurointeligence potřebuje jako sůl. Pár z nich se tímto probudí (pár, ne většina). Bohužel sebeklam byl až dosud veliký a trhá se jen pomalu. Evropské pojetí společnosti má samozřejmě spoustu alternativ. Řada z nich je vysloveně zpátečnická až hnusná (pro nás), ale pro jiné lidi můžou být přitažlivé právě tím, co se nám na nich hnusí.

Je intelektuálním selháním na celé čáře, pokud systematicky zaměňujeme stav „alternativy existují, i když ošklivé a pro nás třeba nepřijatelné“ se stavem „alternativy neexistují vůbec, je jen jedna jediná možnost“. Toto je přesně fatální chyba merkelovského pojetí politiky:tím, že se něco prohlásí za alternativlos, se zároveň vyjadřuje, že přemýšlet o alternativách je ztráta času (neexistují, že? Tak na ně nebudeme marnit čas úsilím). To funguje tak dlouho, až se najednou nějaká ta neexistující alternativa zhmotní a udeří nás kolektivně do zad. Proč do zad? Protože jsme se k ní zády úmyslně otočili, nechtějíce ji vidět.

Zpátky k Erdoğanovi. Stojí za zmínku, že hlasy zahraničních Turků se sčítaly jiným způsobem, než hlasy voličů v Turecku. Na regularitu hlasování v Turecku dohlíželi nestranní pozorovatelé. Hlasy Turků z ciziny byly prostě zabaleny do poštovních pytlů a odeslány k posčítání do Turecka. Jestli byl někde prostor k manipulaci celého výsledku, tak právě u hlasů zahraničních Turků.

erdoganův palác

Nový prezidentský palác v Ankaře. Větší, než Bílý dům a Kreml dohromady.

Atatürkova republika je mrtva, respektive mrtva už nějakou dobu byla, teď už má ale oficiálně vystaven i úmrtní list. Nyní uvidíme, co nám na Bosporu vznikne za nový sultanát. Právě přijaté ústavní změny umožňují prezidentovi, aby po dobu výjimečného stavu (který může sám vyhlásit) vládl pomocí dekretů. Výjimečný stav je ovšem v Turecku už několik měsíců. Pochybuji, že se v nejbližších deseti letech dočkáme jeho zrušení. Erdoğan tedy může rozhodovat o dění v zemi prakticky sám.

Jedna ze změn, které staronový prezident slíbil, je znovuzavedení trestu smrti. Budoucí charakter režimu poznáme i podle toho, jak často a v jakých situacích bude trest používán. Momentálně se nedá odhadnout, zda nové Turecko pověsí pět lidí ročně, nebo pět tisíc (ale pozor na to, že i nacistický režim byl ze začátku s popravami dost opatrný a dával spíš přednost uvěznení na dobu neurčitou).

Každopádně teď je přesně ten moment, kdy bych našim občanům zdržujícím se na území Turecka doporučil, aby zvedli kotvy. A to bez ohledu na to, zda jsou tam vdaní, ženatí či zda tam mají prosperující firmu. Paranoidní režimy erdoğanovského typu mají, historicky vzato, tendenci zatýkat náhodné cizince jako „špiony“ a používat je pak coby rukojmí ve vyjednávání s jejich rodnými zeměmi.

*****************************

Hudební epilog
Z těžkých časů. Jsem zvědav, zda někdy bude existovat „Overture 2017“.
Ukažte mi jiný kus klasické muziky, který má v orchestru předepsáno 16 kanónů.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora



Diskuse


J. Mikovec
21:14
18.4.2017

B. Rybák
17:43
18.4.2017

M. Prokop
20:56
18.4.2017

M. Prokop
20:57
18.4.2017

J. Mrázek
16:44
18.4.2017

S. Netzer
16:41
18.4.2017

R. Morava
16:46
18.4.2017

S. Netzer
18:30
18.4.2017

P. Han
19:14
18.4.2017

A. Alda
14:40
18.4.2017

D. Polanský
13:15
18.4.2017

P. Zinga
12:53
18.4.2017

J. Vintr
13:48
18.4.2017

A. Alda
14:44
18.4.2017

J. Vintr
16:12
18.4.2017

R. Morava
16:44
18.4.2017

J. Vintr
17:11
18.4.2017

M. Čihák
12:08
18.4.2017

F. Kusák
10:55
18.4.2017

J. Lukavsky
11:44
18.4.2017

Z. Lapil
10:51
18.4.2017

S. Netzer
10:20
18.4.2017

P. Zinga
12:57
18.4.2017

S. Netzer
15:03
18.4.2017

V. Adrak
15:59
18.4.2017

P. Zinga
20:12
18.4.2017

L. Gryc
10:16
18.4.2017

J. Vintr
8:53
18.4.2017

M. Prokop
9:24
18.4.2017

J. Vintr
10:46
18.4.2017

M. Prokop
11:07
18.4.2017

J. Vintr
12:51
18.4.2017

B. Rybák
17:15
18.4.2017

J. Vintr
18:50
18.4.2017

J. Nový
6:54
18.4.2017

P. Lenc
8:03
18.4.2017

S. Stoklásek
8:31
18.4.2017

F. Kusák
11:05
18.4.2017

počet příspěvků: 48, poslední 18.4.2017 09:14









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.