Třebaže by se mělo Hitlery šetřit, a páně Fialovo řazení Andreje Babiše vedle Hitlera je hodně přestřelené, přímočaré snahy o politiku v duchu firmy jdou na nervy i lidovcům, tedy koaličním partnerům Sobotkovy vlády. Babišův výrok, že si tradiční politické strany mají zvyknout na to, že se nebude brát ohled na opozici, vstoupí do sbírky okřídlených výroků typu že nejsou špinavé peníze, že bombardování může být humánní nebo že by Beneš měl být za vyhnání Němců postaven před soud pro lidská práva.

Ono to tak nikdy nebylo doslova a přesně, ale v podstatě to tak bylo se všemi důsledky. Andrej Babiš dává najevo nejen tímto citovaným výrokem, že mu politický rituál tradiční demokracie nesedí. Vytočil jím nejen opoziční politiky, ale i koaličního partnera Pavla Bělobrádka. Tomu připadá, že siláctví už bylo přes čáru a že by se měl Babiš krotit.

On ten demokratický rituál nesedí kde komu. Demokracie je strašně zdržovací proces. Všechno se v ní táhne do nekonečna a je provázeno chybami i podrazy a skandály. Z toho pak plyne rozladění a z rozladění vize, že by ten chumel bezcharakterních, na svoje vlastní zájmy zahleděných pišišvorů mohl nahradit svým moudrým úsudkem osvícený jedinec. Tato idea se vynořuje na bahenní hladině demokratického života jako řeka Punkva. Pokud se idea uplatní, vždycky to až dosud vedlo ke katastrofě a úpadku. V demokracii jde všechno strašně pomalu, ale to je pořád lepší, než když to jde v nedemokracii rychle a špatně. Což jsme zažili po roce 1938 a po roce 1948.

Jistěže je směšné srovnávat Babiše s Hitlerem a předseda ODS by tím hitlerováním měl opravdu šetřit. Naproti tomu Andrej Babiš by si kupříkladu mohl nalistovat Churchillovy paměti z druhé světové. Byl to muž slynoucí pověstí buldoka, který jde tvrdě za svým cílem. V těch pamětech je obsažena i jeho korespondence s partnery a leckdy i politickými protivníky. Kolik je v těch buldočích dopisech taktu, zdvořilosti, empatie a trpělivosti!

Téhle vládě se přihodila konjunktura, ale to by jí mělo být připomenutím, že ta může skončit tak náhle, jak přišla. A že pýcha předchází pád, o tom by mohl vyprávět nejeden politický spasitel, který nás v uplynulých pětadvaceti letech oblažoval svými vizemi.