Podle německého ministra vnitra Thomase de Maiziere a podle vládního návrhu zákona by měly německé zpravodajské služby získat zákonné povolení vytvářet s partnerskými službami členských zemí EU a NATO společné databáze. Ty by se měly týkat osob, které se zapojily do činnosti teroristických skupin.

Neznáme však znění novely zákona, což bude dost podstatné, protože sdílení informací v bilaterálních vztazích schválených vládou jistě německé tajné služby schváleno mají.

Ministr de Maiziere návrh odůvodnil tím, že mezinárodní teroristické sítě se propojují, proto i zpravodajské služby musí lépe a účinněji spolupracovat, protože „ve vědomostech je síla“.

Tato reakce je logická, pouze o několik generací zpozdilá. I to asi něco napovídá. Evropa se v minulosti pod vnějším tlakem několikrát „dala dohromady“ a toto je další šance. Současně budou moci zpravodajci z případné neochoty sdílet data (zde mám na mysli potenciálně zejména tureckou stranu) vyvozovat zpravodajsky a bezpečnostně nesporně zajímavé příznaky o případné dvojí hře „partnera“.

Smyslem vytváření zmíněných databází je podle německého ministra nejenom zvýšení celoevropské bezpečnostní kapacity ke zlepšení možnosti sledovat pohyb lidí, kteří se vracejí z bojových oblastí. Jde i o to, zabránit jejich snahám vyhnout se trestnímu stíhání tím, že se ukryjí do jiné země.

Očekávání je razantně vyjádřeno, je to však daň politickému populismu či idealismu. Nicméně právem lze očekávat efektivní ztížení pohybu po EU pro osoby, které si zavdaly s teroristy, a dokonce i zvýšenou pravděpodobnost jejich trestněprávního postihu. Současně sdílení informací znamená jisté „nahlížení pod pokličku“, což s sebou přináší určitý kontrolní efekt. Ten by mohl žádoucím způsobem přispět k omezení možnosti, že by „tvrdší ruka“ v podobě zostřených bezpečnostních postupů zdůvodněných ochranou proti terorismu mohla být politicky zneužita.

V civilu a pod jinou identitou

Podmínkou pro vytváření sdílených databází je podle německého ministra vnitra to, aby státy, které se do programu zapojí, zajišťovaly ochranu osobních údajů na stejné úrovni, jako je tomu v Německu. Země EU i NATO podle něj obecně tyto standardy dodržují.

Ochrana dat by totiž měla být přirozenou restrikcí masového zařazování osob do databází, protože případné soudní konsekvence by mohly způsobit nepříjemnosti. Obecně vzato, do takových databází by měly být osoby zařazovány pouze důvodně. Nicméně velmi dobrým doplňujícím nástrojem bude databáze dotazů z jednotlivých zemí, která není v kolizi s ochranou dat. Databáze dotazů totiž dokáže velmi efektivně propojovat zpravodajské služby, které narazily na konkrétní jev nebo osobu, avšak nemají šanci se tuto skutečnost včas dozvědět.

Souvisejícím krokem německé exekutivy je rozšíření možností nasadit policisty v modu „undercover“ (nejen v civilu, ale i pod změněnou identitou) k penetraci převaděčských gangů. Podle de Maiziera to je reakce na to, že mezi uprchlíky přicházejícími do Evropy se skrývali i teroristé.

Tvrdý postup proti převaděčským gangům je něco, co Evropa sama sobě dluží už dlouho. Předpokládám, že by tím bylo umožněno policistům z evropských zemí pronikat do tureckých převaděčských gangů, což by mohlo naprosto zásadně změnit situaci k lepšímu. A nelze se vyhnout jemně škodolibému konstatování, že ve výsledku by to mohlo odhalit skutečný postoj turecké vlády k tomuto problému, tedy odhalit tušené vazby převaděčských gangů na oficiální kruhy, a tím významně ubrat tureckému vedení na sebevědomí i aroganci.

Soubor protiteroristických opatření obsahuje také nově povinnost prodejců identifikovat kupce předplacených telefonních karet, aby je bylo možné v případě potřeby dohledat. Podle německého ministra vnitra je snížený komfort zákazníků daní za jeho rozpor s bezpečností, která má v této době přednost.

Co k tomu dodat? Jaký je vlastně důvod mít anonymní kartu, když jednat hrdě pod svým pravým jménem by mělo patřit k evropským hodnotám?

Celkově lze tedy německý soubor protiteroristických kroků přivítat a podpořit s tím, že z praktických důvodů nelze vyjadřovat velký optimismus. Co se sdílení zpravodajských dat týče, je vždy namístě přiměřená míra skepse.

Některé vedlejší efekty tohoto kroku se jeví velmi zajímavě a zdá se, že by mohly otevírat jiné cesty k řešení téhož palčivého problému, totiž souvislostí terorismu s migrační vlnou.

LN, 6.6.2016