Zásah policie v pražské mešitě během páteční bohoslužby vzbudil právem rozhořčení. Z hlediska zdravého rozumu je naprosto nepochopitelný. Policie jistě věděla, kde najít Vladimíra Sáňku, a mohla ho zatknout kdykoli a kdekoli jinde. Zásah je tak nepochopitelný, až budí dojem, že byl určitou sabotáží. Máloco mohlo muslimské propagandě posloužit tolik jako tato policejní akce.

Proti zásahu se ozvala řada křesťanů včetně snad nejznámějšího českého křesťana, Tomáše Halíka, nositele Tempeltonovy ceny. Ten hovoří o "našich bratrech muslimech".

Jakkoli považuji zásah za hloupý a v žádném případě ho nehájím a jakkoli si přeji, aby na sebe křesťané a muslimové vzájemně neútočili, obrana muslimů mi připadá poněkud pokrytecká, není-li doprovázena připomínkou osudu "našich bratří křesťanů" v muslimských zemích. Například v Iráku tvořili křesťané ještě v roce 1987 8 % obyvatelstva – v této zemi žili ještě dříve, než bylo křesťanství oficiálně povoleno v Římské říši. Mezi lety 2003 a 2013 klesl jejich počet z 1 500 000 na zhruba 450 000. Půjde-li to takto dále, bude křesťanská menšina v Iráku zlikvidována do konce této dekády – podobně jako byla v této zemi zlikvidována židovská menšina v 50. letech.

Zásahem naší policie byl postižen i indonéský diplomat. Český velvyslanec v Indonésii byl povolán "na kobereček", aby si vyslechl protest indonéské vlády. Nic naplat, třeba se omluvit. Pokud ovšem bude mít příležitost k neformálním rozhovorům, mohl by jemně zmínit, že u nás mešity nevypalujeme (na rozdíl od kostelů v Indonésii, které jsou vypalovány poměrně běžně). Muslimské školačky v České republice se rozhodně nemusí bát, že by jim křesťané usekli hlavu, jak učinili "naši bratři muslimové" třem křesťanským školačkám na indonéském ostrově Sulawesi v roce 2006. A mladí muslimští muži se nemusí u nás bát, že by jim křesťané řezali uši, jak činili muslimové křesťanům v 90. letech za protikřesťanských pogromů.

Tomáši Halíkovi bych rád připomněl, že podle průzkumů veřejného mínění si 80 % "našich bratří muslimů" v Indonésii přeje, aby jakékoli jiné náboženství bylo postaveno mimo zákon. A mám obavy, že pokud by se podobné výzkumy konaly v jiných muslimských zemích, možná by toto číslo bylo ještě větší.

Jsem pro rovnost před zákonem a přeji si, aby v České republice netrpěl nikdo pro své náboženské přesvědčení. A pokud by u nás byli muslimové kráceni na svých právech, je nutno jim pomoci. Nevadí mi ani to, že liberální křesťané věnují energii na obranu muslimů. Jen mi stále vrtá hlavou, že u nich prakticky nikdy nepozoruji zájem o "naše bratry křesťany" v zemích, kde se za vyznání víry v Krista často platí životem. Proto jsem cítil potřebu alespoň tímto způsobem křesťany v těchto zemích připomenout.