Ani jsem si v těchto dnech nevšiml, zda si vůbec někdo všiml, že v neděli bylo bůhví kolikáté výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Bez ní, jak jsme se učili, by nebylo svobodného Československa. Jenže ono je toho o mnoho více, co by bez ní nebylo. A právě proto bychom si měli její výročí připomínat a říkat si, co všechno by bez ní nebylo.

Nebyl by například založen jáchymovský gulag. Od roku 1952 odtud odjížděl týdně jeden vlak plný třiceti tun rudy. Tu těžily tisíce politických vězňů. Stovky z nich zahynuly při práci nebo na následky ozáření. 584 se jich pokusilo uprchnout, jedenatřicet jich bylo „zastřeleno na útěku“. Až si budete v příštím měsíci sedat ke slavnostnímu štědrovečernímu stolu, vzpomeňte si třeba na mukly z tábora Rovnost, kteří na Štědrý den roku 1951 museli stát za trest na sněhu od sedmi hodin ráno do šesti hodin večer. Náčelníci a dozorci z tohoto gulagu, zorganizovaného dle sovětského vzoru, nebyli nikdy postaveni před soud.

Za svůj život vděčí VŘSR i Max Rostock, šéf kladenského Sicherheitsdienstu, který osobně vedl lidického faráře na smrt a před popravou ho zkopal a okradl. Lidické ženy se nikdy nedozvěděly, že mu dal Antonín Zápotocký milost, podobně jako dalším v Protekorátu vysoce postaveným gestapákům. Velké říjnové vděčíme také za to, že tři roky po válce emigrovala většina našich elit a o dvacet let později další. Dneska nám setsakra scházejí. Velké říjnové mohou být vděčni i občané dalších evropských národů. Jeden náš emigrant Frank Bureš, dnes z Toronta, si všiml ještě v utečeneckém táboře mladé Rumunky, která byla na pokraji svých fyzických a psychických sil. Vyprávěli mu její příběh. Chtěli utéct přes Dunaj s manželem a s dvěma syny. Při prvním pokusu chytili manžela, ostatním se podařilo otočit a plavat zpět. Manžela již nikdo nikdy neviděl. Při druhém pokusu zastřelili jednoho syna, při třetím pokusu zastřelili druhého syna a jen matce se podařilo dostat na druhou stranu. Po tom, co jsem slyšel, píše Frank Bureš, si myslím, že Ceausescova poprava byla neúměrně humánní.

Díky oné revoluci prožil celý svůj život v sovětských psychiatrických léčebnách jeden maďarský voják, který byl za války zajat vojáky Rudé armády. Uměl jen maďarsky a sovětští lékaři usoudili, že jeho řeč se nepodobá žádné známé řeči, a že se musí léčit. Zcela nedávno ho, pochopitelně stále nevyléčeného, náhodně objevili v Rusku jeho příbuzní. Atakdále. Onen násilný puč v roce 1917 zamořil nejhrubším násilím nejen Rusko, ale i velkou část Evropy. Pochopitelně, že si to někteří lidé nemyslí. Český komunistický svaz mládeže (ano, funguje stále) to na svých internetových stránkách hodnotí takto:

Rozpad prvního státu socialismu – Svazu sovětských socialistických republik – a světové socialistické soustavy nezpochybnil platnost vědecké teorie marxismu-leninismu. Imperialistická reakce nedosáhla dočasného vítězství ve většině bývalých socialistických států, dokud stála v čele těchto států generace takových znamenitých komunistických politiků, jakými byli V. I. Lenin, J. V. Stalin, M. I. Kalinin, V. M. Molotov, G. Dimitrov, K. Gottwald, A. Zápotocký či W. Pieck. Kontrarevoluční převraty za pomoci zrádců v socialistických státech mohla zorganizovat až poté, kdy vrcholoví představitelé světového komunistického a dělnického hnutí rozvrátili důvěru pracujících v socialismus tím, že místo proti útočným plánům imperialistů bojovali raději proti „kultu osobnosti“, haněli nejslavnější revoluční tradice hledáním chyb a „omlouváním se za minulost“, vyvolávali rozkol v socialistické soustavě útočnou kritikou „ideologie maoismu“ a pokoušeli se skloubit socialismus s kapitalismem a socialistickou demokracii s demokracií buržoazní v procesu „přestavby a otevřenosti“. Za všechny jmenujme generální tajemníky KSSS Nikitu Sergejeviče Chruščova a Michaila Sergejeviče Gorbačova.

Stačí?

S těmi revolučními tradicemi je to složité a hodně ošklivé. Sem tam někdy v té době pomohl humor, ale i jeho projevy byly poněkud morbidní. Jako onen dotaz na známé rádio Jerevan. Je možné mít sex v den slavného výročí Velké říjnové socialistické revoluce? Odpověď radia Jerevan: Je to v zásadě možné. Avšak radost ze sexu nesmí být větší, než radost ze svátku výročí Velké říjnové socialistické revoluce.

O vážných věcech se ale žertovat nemá. Následky VŘSR poneseme ještě dlouho a její význam je dán onou otázkou: Co všechno by nebylo, kdyby nebyla? Zkuste si odpovědět sami. Je to složité, zejména proto, že ve skutečnosti o žádnou revoluci, natož ještě socialistickou, vůbec nešlo.

A když jsme u toho psaní. Kolik krásných textů mohly třeba napsat miliony těch, kteří byli zavražděni v zájmu světového proletariátu. Vždyť poslední poprava politického vězně byla u nás v roce 1961. A to není zas tak dlouho, abychom měli zapomenout.