29.9.2016 | Svátek má Michal






SVĚT: Středozemím po sezoně plouti (8)

27.2.2014

Značná Kréta

Před námi nejdelší plavba: z Kypru na Krétu, z Limassolu do Herakleitonu - Iraklionu to bylo víc než 400 námořních mílí či hodně moc suchozemských kilometrů. Tento večer bude formální, musíme se vyfešákovat a dostavit se pokud možno ve fraku. Zvolit kulturu či jiná, méně náročná rozptylování. Dilema jsem vyřešil vlezem do jacuzzi - po česku prý vířivka. S vervou jsem se tedy vířil a po té příležitosti záhadně přišel o svůj oblíbený klobouček z perfektního materiálu do každého počasí, tedy i jako ochrana proti slunečnímu žáru v pozdním listopadovém odpoledni. Byl to dárek od vyženěného švagra, nikoliv čínského, ale židovského, rodáka z Ulmu (on vzdálený příbuzný Alberta Einsteina, rovněž tamějšího rodáka, takto se chvástám).

Hlavou se mi mihl dávný V + W skvost s otázkou "Kdepak je ta hlava, která klobouk nosila?" - tak nějak. Vzpomínka na rybolov v Atlantiku, na nejzazším konci newyorského Long Islandu, kdysi mě tam pozval vyvlastněný George Waldes vykořisťovatel (pražská továrna Kohinoor), nadále vykořisťující v továrnách mimo dosah bolševiků. Tehdy na vlnkách se ke břehu přibatolila mokrá pokrývka hlavy neznámého majitele, již třeba hodně utopeného. Neodolal jsem černobíle fotografovat. V dosahu byl klobouk, nikoliv hlava, teď to na Rotterdamu mám obráceně.

Poněkud jsem se věnoval palubnímu tisku. Times Digest informoval o krmení bezdomovců v Hollywoodu, stovky jich se tam pravidelně chodí sytit již 27 roků. Jejich řady se množí, Los Angeles má na krku 53 800 houmlesáků. Porota v Oklahomě vynesla přísný, avšak politicky důkladně korektní rozsudek v případě smrti, kterou zavinil policejní kapitán Randy Trent Harrison. Při pronásledování prchajícího Dane Scotta, kvůli drogám již dříve vězněného, se totiž do něj úspěšně strefil.

Situace mezinárodní: Afghánský prezident Hamid Karzai, lačný padouch, znovu porušil slavnostně podepsané závazky a protestujícím Američanům se vysmál, což v televizním interview neváhal zopakovat s ujištěním, že oni si přece netroufnou nedat mu další požadované miliony, miliardy peněz.

Ukrajinský prezident rovněž se vzpouzí kdejaké mezinárodní závazky podepsat. Viktor Yanukovych, takto psáno jeho jméno, což spíš my přetvoříme na Janukoviče.

V Libyji v Benghazi došlo k bitce s milicí odpovědnou za zabití amerického velvyslance Stevense.

- - -

Tím směrem náš Rotterdam vlastně mířil. Kréta je totiž řecký ostrov rozlohou nejen největší - 260 krát 60 kilometrů, celkem 8 336 km2 - ale rovněž i nejbližší v africkému, a tedy i libyjskému břehu. Ostrov je to i nejvíc obydlený (623 065, údaje 2011), poměr urban - rural je zhruba půl na půl. Per capita příjem je vyšší než řecký průměr, turismus je hlavním zdrojem příjmů, ale Kréta by dovedla přežít i bez turistů, jichž se tam ročně nahrnou víc než dva miliony. Chvályhodná to výjimka z ponurého pravidla hospodářské závislosti. Podobný je počet ostrovních koz. Zemědělcům se daří pěstování některého ovoce - zejména citrusového, též olivy, vinice s hrozny, z nichž se vytváří víno pro můj vkus hrozné chuti.

Šest hodin ráno, z balkonu lze vidět plno svěrtýlek, blížíme se k cíli, žádné mohutné vlny v dohledu, bránit nám v přistání, tak jak tomu bylo v politováníhodném případu námi pominutého Rhodosu, nebudou. Zde bylo centrum Minoan civilizace, považované za tu zcela nejstarší (2700 - 1420 B.C.) na evropském kontinentě. Pohřbil ji výbuch sopky Thery. Herakleiton, též Iraklion zvaný, se stal a stále zůstává hlavním, nyní víc než stotisícovým, městem, s palácem Knosos (zbudován 1700 B.C.), rodištěm Minotaurů, produkt zhřešení a pelešení manželky krále Minose s býkem, s příslušně politováníhodným výsledkem.

Nabízí se i jiná neméně nevědecká interpretace: Matka bohyně ukrývala novorozence Dia v jeskyni, kde byl vychováván nymfami, jeho ochránkyněmi, před nepřátelskými živly. A tam na Krétě to bylo, že Zeus na sebe vzal podobu býka a jako takový svedl panenskou Evropu.

Chlípný Minotaur byl posléze držen v bludišti, v němž každý rok sedm paniců a panen bylo obětováno k ukojení jeho chtíče. Podařilo se Minotaura zlikvidovat až v době úpadku takové civilizace, podlehnuvší jiným živlům, blahodárným i zkázonosným, vědecky dokazatelným : Řím, Byzanc, Benátky (čtyři století, od roku 1212, takže vliv i renesance), Otomanská říše, založená tureckými kmeny v Anatolii, úspěšně se šířící nejedním směrem, též pohltivší Konstantinopol, Cařihrad.

- - -

S notným skokem v čase vpřed teď neodolám pominout podrobnosti, jež Krétu postihly v době druhé světové války. Tam se totiž uskutečnila zcela první úspěšná parašutistická invaze velkého rozsahu. Došlo k ní koncem května 1941 - necelý jeden měsíc před německým přepadem Sovětského svazu.

Na Krétě to bylo nerovné utkání, s převahou obránců - spojeneckých jednotek, zejména britského námořnictva z Alexandrie, kontrolujícího blízké vody, proti německé převaze ze vzduchu, s modernější výzbrojí. Deset tisíc parašutistů s podporou 12 000 jiných jednotek na palubě 750 kluzáků, vyskakovali z Junkerů 52, s plánem zmocnit se několika letišť a tím tak zajistit přísun dalšího mužstva a potřebného materiálu.

Většinu spojeneckých sil - téměř 40 000 mužů, tvořili příslušníci britského Commonwealthu. Jejich vrchní velitel - novozélandský generál Freyberg - musel zápolit s "miscommunication", pohodlným eufemismem, rovněž postrádal moderní komunikační vybavení, jakož i pochopení situace od svých nadřízených v Egyptě.

Notnou posilou spojenců avšak byl krátce před tím rozluštěný, úspěšně dešifrovaný německý vynález Enigma.

Bitva trvala deset dní a vyžádala si značné množství ztrát - téměř 7000 v řadách elitních útvarů (,prapor o síle 600 mužů jich ztratil 400 hned první den), což přimělo Hitlera k rozhodnutí takto riskantní akce již nikdy neopakovat.

Dalším překvapení byla nikoliv pasivní rezistence místního obyvatelstva. Admirál Wilhelm Canaris, velící vojenské špionáži (Abwehr), odhadoval početní sílu britských obránců na pouhých 5000 mužů a rovněž předvídal podporu Wehrmachtu v řadách ostrovanů. Ti ale reagovali s nepředpokládanou odvahou a brutalitou. Civilisté včetně jeptišek se starodávnými zbraněmi se pouštěli do boje, Němce dýkami propichovali, čímkoliv vhodným utloukali. Hornatý terén - tři pohoří s vrcholky do výše téměř dvou a půl kilometrů - umožnoval se v něm snáze ztratit a působil pronásledovatelům nemalé potíže.

Došlo k nevyhnutelné odvetě, represáliím, zatýkání rukojmí a jejich hromadným popravám. V těchto odvetných masakrech se zejména vyznamenal německý

vrchní velitel generál Friedrich-Wïlhelm Müller.

(V této souvislosti nelze pomlčet o události, v této světové válce zcela unikátní - úspěšném únosu velícího generála nepřátelské strany a jeho dodání vlastní straně. Tak brilantní výkon měl ale jeden podstatný kaz: cílem únosu byl Müller, pro svou brutaitu i vůči vlastnímu vojsku z Kréty odvolaný, což únosci - dva britští důstojníci zvláštních služeb - patrně nevěděli, když v uniformách německé vojenské policie zastavili komandantův vůz, v němž ale seděl jeho nástupce, generál Heinrich Kreipe. Jeho se podařilo dopravit do Egypta, odkud jako regulérni legitimní zajatec (POW - Prisoner of War) se dostal do Kanady a v roce 1947 se dočkal svého propuštění. Onen Müller se dočkal spravedlnosti se zpožděním.Po válce byl postaven před soud, odsouzen k smrti a popraven.)

Koncem měsíce máje 1941 došlo ke kapitulaci 5000 obránců Herakleitu a evakuaci 16 000 na lodi, kterým se podařilo bez úhony dorazit do Egypta.

- - -

Rozhlížím se po příležitostech aspoň částečného seznamování s minulostí pokud možno jen nedávnou. Priorita mého zájmu ovšem ukojena nebude, bojišť s parašutistickým seskokem už určitě není a potkat se s přízraky Wehrmachtu by bylo asi stejně málo pravděpodobné jako střetnutí s Minotaurem. Nasedli jsme do autobusu, projeli Herakleitem, ocenili nynější moderní architekturu, atraktivní design. Chybí, vlastně nám vůbec nechybí novostavby o přemnoha poschodích, k pronájmu za pořádný peníz evropským zájemcům. Spějeme vpřed podél pobřeží, dva tři kilometry za vodou obrysy ostrova neznámého rozsahu, též bez známky habitace, jakéhokoliv života. Serpentinami supíme do výšin mezi trčící kopce, kam se uchylovaly prchající vlastenecké jeptišky probodávající cizácké okupanty. Se stoupáním přibýval příjemně chladný vzduch. V jedné zatáčce hotel či spíš hotýlek s písmeny gigantické velikosti v azbuce. Výtvor to ostrovního podnikatele, přitahuje rostoucí počet ruských turistů. Mnohým takovým patriotům lahodí mohutná socha před vchodem - toť první astronaut Jurij Gagarin.

První naší zastávkou byl klášter v místě Mera, s pamětihodostmi ze čtrnáctého století. Holy Metropolis of Petras and Herronisos, Holy Monastery of Kardiotissa.

Nejvíc mé pozornosti přilákaly jednak notně korpulentní jeptišky, nepřístupné až nerudné, a jednak ovoce známé jako "kamkvot", něco takového, odrůda citrusového ovoce, po delším pátrání identifikována jako kumquat (fortunella marginata) ve tvaru a velikosti hroznů. V Číně, jeho původním domově, to byl magnet mé dychtivosti, kapsy si tím nacpával, aniž byl věděl, jak kde něco takového roste, zraje, zda na stromě jako pomeranče, v keřích jako angrešt či dokonce na poli jako brambory.

Stoupáme do kilometrové výše na Lassithi plateau, náhorní rovinu s výtečným výhledem jednak na okolní mocné velikány, jednak dolů do plochých nížin se známkami zemědělské píle a nejen tam s pozůstatky benátského dědictví v podobě větrných mlýnů, velkou většinou již polámaných, deaktivovaných. Dělají dojem velikánských deštníků, sešlých věkem, potrhaných vzteklým hurikánem.

K poslední zastávce došlo ve vísce či spíš městečku Tzermiado: Siganos family, Cretan gastronomy, v ceně zájezdu pohoštění včetně tekutin. Místní tmavočervené, s pýchou servírované víno byl nepoživatelný zabiják, jakoby perverzní varianta anglického sherry v poslední fázi svého rozkladu, něčím takovým se snad dal za války vybíjet Wehrmacht. Záchranou mi bylo Ouzo, řecká národní ambrozie, s příchutí připomínající aroma posedu v zubařském křesle.

Návrat do Herakleitonu.

Na naší verandě Rotterdamu pak sedíme s párem českých spolucestovatelů, láhev šampańského na rozloučenou vypíjíme, náramný západ slunce sledujeme.

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ

**************************************
Škvorečtí - 40 let zážitků a korespondence
Nejnovější kniha Oty Ulče je věnována jeho nejbližšímu americkému příteli Josefu Škvoreckému. Ač jeden žil v Torontu a druhý v Binghamtonu a v polovině cesty mezi nimi byly Niagarské vodopády, stýkali se pravidelně čtyřicet let, vydávali české knihy a exilové časopisy, jejich rodiny se navštěvovaly. Sbližovaly je názory na svět, politiku a literaturu, ale také smysl pro humor a absurdno. Kniha je důkladný pramen o Škvoreckých, vychází z autorových živých vzpomínek a korespondence.
Vydalo nakladatelství Šulc & Švarc, k dostání zde.

Neoficiální stránky Oty Ulče



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.