Valné shromáždění OSN bude jednat o povýšení statusu Palestiny z pozorovatelské entity na nečlenský pozorovatelský stát. Palestinská žádost by měla být předložena právě dnes.

Děje se tak 65 let poté, co stejné fórum rozhodlo o rozdělení britské mandátní Palestiny na židovský a arabský stát. Židé toto rozhodnutí přijali, Arabové ne a od vzniku Izraele roku 1948 se ho několikrát pokusili vojensky zničit. Desetiletí trvající konflikt provázejí od té doby četná ujednání a závazky, má svou dynamiku. Nic z toho nelze nyní ignorovat.

To základní stále platí: Nezávislý židovský a palestinský stát by měly existovat pospolu, přičemž dospět k tomu lze jedině přímým jednáním. Takový postup předpokládají nejen relevantní rezoluce Rady bezpečnosti OSN (za všechny zmiňme tu určující č. 242 přijatou po válce roku 1967, která reflektuje dodnes platnou mapu oblasti), ale též z nich vycházející dohody Izraele a Palestinců z Osla v roce 1993. K řešení otázek trvalého uspořádání přímým jednáním se tehdy navíc v dopise premiéru Rabinovi zavázal vůdce Palestinců Arafat. Zásada, že je třeba se zdržet jednostranných kroků, které by mohly poškodit konečné, společně přijaté řešení, se objevuje i později: v úmluvách Izraelců a Palestinců z roku 1995 (stvrzených jako svědky USA, Ruskem, EU, Norskem, Egyptem a Jordánskem), ale i na půdě OSN (například v rezoluci RB OSN č. 1850 z roku 2008) či v principech přijatých "blízkovýchodním kvartetem" (USA, Rusko, EU, OSN) z loňského a letošního roku.

Současný postup Palestinců v OSN hrubě porušuje uvedené závazky, a tím zpochybňuje i jiné dvoustranné akty vymezující dnes na západním břehu Jordánu bezpečnostní, ekonomické a další vztahy mezi Izraelem a Palestinskou autonomií. Ještě závažnější však je, že status pozorovatelského státu OSN Palestinci spojují s teritoriálním vymezením své státnosti, a tak podle svého vytyčují i hranice Izraele. V této životně důležité otázce tak má být židovský stát postaven před hotovou věc – rozhodnutím fóra s převahou muslimských a rozvojových zemí.

Izrael přijímá, že východiskem k jednání o konečném územním uspořádání jsou linie příměří před konfliktem z roku 1967. Otázku hranic však nelze nahlížet izolovaně od otázek bezpečnosti, vzájemného uznání a míru. Právě to vyplývá z již zmíněné rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242: Hlavním cílem není nadiktovat znesvářeným stranám hranice, ale zajistit trvalý mír v oblasti. Dohodnuté, mezi aktéry přijaté hranice s bezpečnostními zárukami jsou předpokladem takového míru. O něčem takovém však představitel Palestinců Abbás nechce slyšet. Ve svém zářijovém vystoupení v OSN nenechal na pochybách, že o hranicích židovského státu má jasno, aniž by o nich jednal – bez záruk bezpečnosti pro Izrael a míru s ním.

Teroristé v OSN

Význam rezolucí č. 242 zmiňovaného života "ve svobodě před hrozbami nebo akty násilí" zvýraznil pro Izrael jeho sotva skončený střet s islamisty Hamásu, ovládajících pásmo Gazy. De iure se jednalo o boj mezi Palestinou (Palestinskou autonomií) a Izraelem. Pro OSN je totiž Hamás, považovaný jak Spojenými státy, tak EU za teroristickou organizaci, součástí tohoto celku, který navenek reprezentuje Mahmúd Abbás vládnoucí se svým Fatahem na západním břehu Jordánu. De facto je ale situace jiná: Hamás v Gaze zůstává na Abbásovi nezávislý. Ismaíl Hanía, premiér Hamásu, jehož charta otevřeně hlásá destrukci Izraele, je již v arabském světě přijímán jako hlava státu. Jeho organizace kontroluje na 40 % populace Palestinské autonomie a soustavným podkopáváním autority Abbáse sleduje jediné: zmocnit se vlády i v jeho hájemství.

Pozorovatelský stát OSN, jímž chce Palestina být, může podávat žaloby u Mezinárodního soudního dvora v Haagu. A o takové postavení si nyní v skrytu říká i teroristická organizace fungující na způsob samostatného státního útvaru, výslovně popírající zásadu mírumilovnosti. Právě ta je však prvořadou podmínkou členství v OSN.

Hamás, povzbuzený islamistickou zimou, což je skutečnosti bližší metafora než naivky vysněné "arabské jaro", se může spolehnout na podporu Egypta a Íránu, který mu již dodal rakety Fadžr-5 s doletem hluboko do Izraele. Hamás současně vychází z posledního konfliktu povzbuzen; ověřil si, že může židovský stát celé týdny ostřelovat, a pokud Izrael nakonec vojensky odpoví, světové veřejné mínění ho odsoudí. Že za tohoto stavu islamisté v Gaze, oblíbenci stále radikálnějšího arabského světa, budou své provokace stupňovat, je jisté. Že Abbás navzdory několikaletému bojkotu jednání s Izraelem boj s islamisty o Palestinskou autonomii prohraje, je pravděpodobné. To je tedy vhodný čas pro povýšení palestinského zastoupení v OSN?

Negativní důsledky

Palestinci svou snahou stát se nečlenským pozorovatelským státem OSN dávají najevo, že upřednostňují internacionalizaci konfliktu před řešením na základě dohod s Izraelem. A ten již vzkázal, že takový krok by ho vedl k odvetným opatřením. Mohl by například pro Palestince přestat vybírat a vyplácet výnosy z cel a daní za zboží, které dostávají. Měsíčně se jedná o přibližně 100 miliónů dolarů. Izrael nevyloučil ani vypovězení celých smluv, což by zcela změnilo pravidla pro existenci Palestinské autonomie. Palestincům, kteří odmítli výzvu prezidenta Obamy, aby neusilovali o povýšení svého statusu v OSN, by současně hrozila ztráta téměř 600 miliónů dolarů každoroční americké pomoci.

Zatímco toto vše je hypotézou, Palestinci jsou rozhodnuti využít nově získané možnosti a žalovat Izrael u Mezinárodního soudního dvora. Věcně se toho Izrael neobává, ale příkop mezi oběma stranami by se ještě prohloubil.

Za stále platnou izraelsko-palestinskou zásadu, že jednostrannými kroky nelze předjímat výsledek vzájemného jednání, se na různé úrovni písemně postavily země EU, Rusko, USA i další státy. Bylo by proto popřením vlastního slova, kdyby přinejmenším tito signatáři nezamítli palestinskou žádost o status nečlenského pozorovatelského státu OSN. V sázce je hodně. Pokud Palestinci uspějí, situace na Blízkém východě se velice vyostří.

LN, 29.11.2012