Nebývají potíže s odpovědí v případě role Říma, Londýna, Paříže, Prahy, hodně dlouhé řady dalších, nepochybně nejdůležitějších metropolí.

Jinak tomu ale na opačném konci Atlantiku. Tam když jsem přistál, nastaly důvody v pořádnému divení. New York City, tak obrovité mraveniště, lokace i hlavní světové organizace OSN, dalších mezinárodních útvarů, ale přitom není ani hlavním městem vlastního státu New Yorku, přece i tak pojmenovaného. Hlavním městem je cosi jménem Albany, relativně mrňavé v dálavách, směrem někam ke Kanadě, nikdo se tam nehrne, pokud nemusí.

A něco tak podivného vůbec není výjimkou v americkém světě. Však stačí pohlédnout k tamějším sousedům - stát Pennsylvánie, tam jím není mohutná, na americké poměry historická Filadelfie, kde před víc než dvěma stoletími velikáni kalibru Thomase Jeffersona vymysleli útvar dodnes známý zkratkou USA. Tam hlavním městem je nijak pozoruhodný Harrisburg a stejně tomu v rovněž sousedním státu New Jersey, kde oficiálním centrem je polovesnice Trenton. (Úplně nejmrňavějším hlavním městem je Montpelier ve státě Vermontu. Oficiální census tam v roce 2010 napočítal 7655 obyvatel.)

A něco takového je v tamějším světě spíš pravidlem než výjimkou. Takže ve státě Illinois jím není obrovité Chicago, někdejší největší magnet české emigrace předchozích věků, ale je jím jakýsi Springfield.

Na opačném konci kontinentu, tam v dálavách podél Pacifického oceánu tím přirozeným centrem není ani Los Angeles, ani San Francisko, ale cosi s pojmenováním Sacramento.

Takže, sakramente, proč tomu tak?

Po příčinách jsem nijak bedlivě nepídil a došel k pouze jednomu závěru, že tvůrci této federace padesáti států se snažili vyhnout přílišné hospodářské a politické nerovnováze uvnitř jednotlivých států, že příliš mnoho moci, veškerého vlivu by schlamstly takové ty New Yorky, Filadelfie a Chicaga. A proto se raději dala přednost podivnostem, jakým třeba je na tuze vzdálené Aljašce její hlavní město Juneau. Před necelými dvaceti lety, když jsem se tam tehdy ocitl, nevedla ani jedna silnice. Nutno bylo buď přiletět, nebo připlout.

- - -

V některých končinách došlo k plánované decentralizaci vší moci. Značně čerstvým příkladem poslouží Evropská unie, poskytovatelka přemnohých existenčních zlatých koryt. Brusel, Štrasburk, Lucemburk, moc výkonná, zákonodárná, soudní., sezonní stěhování archivů, všelijakých papírů, výtečná příležitost ke zbytečným nákladným manipulacím.

V případě Jižní Afriky, od svého prvopočátku rozptýlené třemi směry, klimatické podmínky jsou dostatečným důvodem legitimních přesunů. Moc výkonná v Pretorii, v tamějším létě příliš žhavé, a proto dochází k přesunu do snesitelnějších podmínek v Kapském Městě.

S něčím takovým jsme se nemuseli potýkat v naší rodné zemi. U nás v Plzni leckdo ovšem žárlil na Prahu, že tam mají Hradčany a my nikoliv, ale jediné konkurenční napětí či spíš polonapětí se týkalo vztahu mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, perník a závodící koníčkové versus snad předválečná architektura.

Taková rivalita, jenže ve značně větší míře, postihla u protinožců dvě metropole - Sydney a Melbourne. Konflikt si tam vyřešili výtečným způsobem, totiž zbudováním zcela nového hlavního města na půli cesty - tím ovšem je Canberra, vzniklá z ničeho a rozkvetlá do náramného půvabu, aspoň podle mého vlastního vkusu. Proto se tam s chutí občas vracím. Takové pudy mnou například nezmítají v Bolívii, rovněž funkčně rozparcelované.

- - -

Zbytek tohoto textu bude věnován Chandigarhu, indickému unikátu. Nevím, aniž bych ale vylučoval, že někde jinde něco takového by také existovalo. Je to totiž hlavní město dvou států. Ocitl jsem se tam jen jednou, v sedmdesátých letech, ale od té doby jsem se nepřestal o tuhle podivnost zajímat.

Začnu zdůrazněním samozřejmosti, že Britové se svým impériem příliš štěstí neudělali. V državách jim bylo většinou k zadušení. Byla-li mateřská země země příliš za horizontem, nezbývalo než řešení vertikální, zachraňovat se úprkem do kopců. Tak vznikly ony hill stations - sídla, lázně, odpočinky, kde se pěstuje čaj, hraje tenis a sází se na koníčky. Tím směrem jsme se se skupinou vědátorů vydali z New Delhi k Himálajím do konečného cíle jménem Simla. S námi v autobuse jely dcery našich indických profesorských průvodců, pozoroval jsem jejich nadšení, když po mnoha měsících žhavé trýzně mohly vystrčit ruku z okna a tam to foukalo, chladilo a vše se radovalo.

První zastávkou byl právě onen Chandigarh, krátce před tím vzniklý z důvodů politické nutnosti. Když v roce 1947 došlo k likvidaci britské nadvlády v jižní Asii a rozdělení Indie, větší část Punjabu se svým centrem Lahore připadla Pákistánu. Střet světa muslimského a hinduistického. Začalo se vymýšlet řešení, s původním nápadem přišli polský architekt Maciej Nowicky a Američan Albert Mayer, ale hlavním architektem, nejvíc zásluh na přípravě Master Plan v padesátých letech se připisuje veleslavnému švýcarsko-francouzskému Le Corbusierovi. Tam se pak podílel na stavbě nejvyššího soudu, univerzity, budov pro výkon moci výkonné a zákonodárné.

Vznikly dva státy: Haryana, velikost 17.000 čtverečních mil, 22,8 milionů obyvatel, a o něco větší a početnější Punjab - 19.500 mil a 27 milionů obyvatel.

V době naší návštěvy v městě žilo čtvrt milionu obyvatel, v roce 2001 jich už bylo 800.000 a s rozrůstajícím okolím zmohutnělo na dva miliony.

Novoty v tropech urychleně chřadnou: to je i tamější případ. s ledabyle zcementovanými činžáky, ulice do čtverců nemají jména, ale čísla a počítají se do bloků. Koncentráčnická asociace je téměř nevyhnutelná. Navštívili jsme Le Corbusierův Nejvyšší soud. Byla to ultramoderní vize, tropicky adaptovaná. Různobarevné sloupoví podpíralo funkčně pokroucenou střechu, aby slunce vnitřku budovy co nejméně ubližovalo. V hale jsme přistoupili k výtahům, které nefungovaly. Po zdech se klikatily jizvy povolujícího betonu. Vzduch byl latrinovitý a tuze mě rozesmutnila tamější realita, jak si tam lid močí a kálí na nejvyšší instanci, udělující spravedlnost.

Naši průvodci nás informovali, že po velikém handrkování se byrokrati dohodli na jakési dělbě práce, vlastně na dělbě prostorů k práci, s výsledkem, že v některých budovách úřednictvo punjabské si drží pochodí lichá a Haryanští zas sudá. V jiných budovách jedni státní úředníci vysedali v pondělí, středu, pátek a druzí státní úředníci ve zbylé dny. V neděli zavřeno.

Rovněž jsem se dočítal o důvodech, proč právě tam mělo dojít ke vzniku tohoto podivneho centra s dvěma hlavami: údajně to bylo kvůli zdravému klimatu a dostatku vody. Posléze se ale seznamujeme se zcela jinými údaji, a sice s extreme climate, uneven distribution of rainfall. (Což svědecky potvrzuji. Když jsme se po týdením pobytu v Simle vraceli, toto hlavní město bylo totálně pod vodou.)

V nynější době má nejvyšší per capita příjem v celé Indii a rovněž se pyšní svým vyhodnocením jako druhé nejčistší město v Indii.

Ještě tato podivná zvláštnost: ačkoliv je hlavním městem dvou států, nepatří ani jednomu z nich. Zůstává ve správě union government v New Delhi.

KONEC