Proč izraelský premiér Netanjahu varoval před chystanou dohodou s Íránem

Prezident Barack Obama podle svých slov „neshledal nic nového“ v projevu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, jenž v úterý varoval americký Kongres před špatnou mezinárodní dohodou o íránském jaderném programu. Důvodem Obamova přezíravého postoje je nejen tradiční animosita mezi oběma politiky, ale i fakt, že Netanjahua pozval republikánský předseda Sněmovny reprezentantů John Boehner bez prezidentova vědomí na dobu těsně před izraelskými volbami. Takže Obama po projevu prohlásil, že Netanjahu „nenabídl žádnou schůdnou alternativu k probíhajícím rozhovorům“.

To ale není tak docela pravda. Premiér navrhl, aby dohoda víc omezila íránskou možnost návratu k výrobě jaderné zbraně a obsahovala sankce, které by byly zrušeny, teprve až Teherán přestane být agresivní vůči sousedům, podporovat terorismus a vyhrožovat Izraeli zničením. Chystaná dohoda bez podmínek cestu k jaderné zbrani Íránu spíš vydláždí, než zablokuje. Ponechá mu tisíce odstředivek na obohacování uranu i jaderné továrny, které na deset let pouze odstaví. Až bude Teherán smět program obnovit, dokáže vyrobit atomovou bombu do roka podle amerických odhadů a ještě dřív podle izraelských. Dohoda, která Íránu umožní zůstat na prahu členství v jaderném klubu a později mu dovolí stát se atomovou velmocí, je v rozporu s Obamovým původním slibem, že jaderný Írán nepřipustí. Podle návrhu by se Teherán mohl k výrobě jaderné zbraně vrátit dokonce bez nutnosti mezinárodního dohledu. Vyjednavači optimisticky předpokládají, že za deset let se režim v Íránu zmírní a k návratu nedojde.

Obama chce dohodu prosadit i bez souhlasu členů Kongresu a ti, jimž se to nelíbí, navrhují zákony, které by mu v tom zabránily. K jejich přijetí však potřebují víc hlasů než jen prostou většinu, a tak chtěl Netanjahu poukázat na důsledky, které si někteří možná neuvědomují.

Chystaná dohoda podle něj zásadně změní rovnováhu sil na Blízkém východě. Vyvolá závody ve zbrojení a jaderné zbraně si pořídí každý arabský stát, který se cítí Íránem ohrožen – a není jich málo. Zbraně hromadného ničení bude mít každý šajch a teokrat, který si je bude moci dovolit. Obamova zoufalá zahraniční politika má už dnes na Blízkém východě řadu politických „obětí“, a bude-li mít Írán na dosah atomovou bombu, přehodnotí svou bezpečnostní závislost na Spojených státech Saúdská Arábie, Egypt, Jordánsko, Spojené arabské emiráty a další země. Už teď je Írán dominantním hráčem v Iráku, Sýrii, Libanonu a Jemenu, zabral tři ostrovy emirátů, destabilizuje Bahrajn a podporuje teroristy jako palestinský Hamás a libanonský Hizballáh. Špatná mezinárodní dohoda mu umožní, aby se stal vytouženou regionální velmocí.

Arabské země mají stejný názor a obavy jako Izrael, jen to neříkají tak hlasitě. Dávají dokonce přednost krachu jednání před špatnou dohodou. Jak málo Obamovi věří, předvedl tento týden egyptský prezident Abd al-Fattáh Sísí, když v Saúdské Arábii vyzval k vytvoření „spojených arabských vojenských sil“, které by se hrozbě radikálního islámu postavily. Americký ministr zahraničí John Kerry naopak ve čtvrtek Saúdskou Arábii přesvědčoval, že chystaná dohoda s Íránem je v jejím zájmu.

Netanjahu také ujistil Kongres – a s ním arabské země – že Izrael bude Íránu čelit i sám, bude-li třeba. Přesto s jeho tradičním tvrzením, že Írán představuje pro Izrael existenční hrozbu, ne všichni souhlasí. Například bývalý ředitel Mosadu Efraim Halevy a současný Tamir Pardo jsou přesvědčeni, že íránský atomový útok by Izrael „z mapy nevymazal“, jak by si íránští ajatolláhové přáli. Způsobil by sice značné škody, ale vyvolal by ničivou izraelskou odvetu. Podle nich to Teherán dobře ví a nebude takovou válku riskovat. Existence íránské jaderné zbraně by možná byla nebezpečnější tím, že by posílila izraelské nejbližší nepřátele Hamás a Hizballáh a omezila by možnosti Jeruzaléma při střetech s nimi.

Řada izraelských komentátorů považuje premiérův projev za předvolební agitku s nulovou šancí na praktický dopad. Obamu neovlivnil určitě. Spojené státy jsou navíc jen jedním z šesti účastníků rozhovorů, a když budou ostatní s dohodou spokojeni, patrně projde. Obamova poradkyně pro národní bezpečnost Susan Rice změnu přístupu v pondělí v podstatě vyloučila slovy, že „ideální dohody dosáhnout nelze“ a lepší je dohoda nedokonalá, než žádná. Opačný názor Netanjahua a arabských států tak zřejmě žádný průlom nepřinese.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus