25.9.2016 | Svátek má Zlata






SVĚT: Kdo že to kolonizuje syrské vesnice?

25.1.2016

Každá válka je špatná. Tedy i ta dnešní v Sýrii. Neboť každý větší ozbrojený konflikt přináší vždy utrpení civilnímu obyvatelstvu a většinu lidí vyhání z jejich domova.

A každé intenzivní bombardování aglomerací, ve kterých žijí lidé, mívá za následek mrtvé ženy a děti. Na tom nic nezmění ani demagogie některých rádobyodborníků, přesvědčujících nás o tom, že „chytré“ bomby v syrských aglomeracích zasahují s „chirurgickou přesností“ jen teroristy a jiné zlot­řilce. Tak jako se různí „odborníci“ na terorismus v novinách a časopisech fundovaně ro­zepisují o Ara­bech a Kurdech, bojujících v Sýrii. A přitom ani v jednom z jejich článků nenajdeme zmínku o podstatné roli teroristů z řad Turkmenů, natož pak Ujgurů, provázaných nejen se sousedním Tureckem, ale i s Východním Turkestánem, od syrských a iráckých bojišť značně vzdáleným.

Pokud se hovoří o Východním Turkestánu (Ujgursku), rozumí se tím Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang, le­žící v severozápadní Číně. Jde o největší provincii Čínské lidové re­publiky, která kdysi bývala sou­částí historického Turkestánu ve střední Asii. Východní Turkestán je obydlen ujgurskou menšinou, což je pantur­kické etnikum, které po staletí vyznává sunnitský islám. Situace v oblasti Sin-ťiangu je napjatá od roku 2009, kdy si útoky Ujgurů v regionální metropoli Urumči vyžádaly téměř 200 obětí. Čínská vláda zostřila svůj boj proti ujgurským povstalcům po sé­rii koordinovaných teroristických útoků al-Káidy z 11. září 2001. Číně pak v roce 2002 teroristy za­skočené Spojené státy vyšli vstříc a kvůli napojení na al-Káidu zařadily Organizaci za osvobození Východního Tur­kestánu, tedy East Turkestan Islamic Movement (ETIM), na seznam teroristických organizací, čímž se Čína oficiálně zapojila do tažení proti islámským tero­ristickým organizacím. Ovšem pouze na území nacházejícím se pod čínskou správou.

ETIM, známá též pod názvem Turkistánská islámská strana (TIP), je tedy oficiálně označována za teroristickou organizaci. A to nejenom v Číně a ve Spojených státech, ale i v Ruské federaci, v Afghánistánu, Pákistánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, dokonce i ve Spojených arabských emirá­tech. Čína po­tírá tuto teroristickou organizaci v rámci boje vyhlášeného „třem zlům“, tedy tero­rismu, separatismu a náboženskému extremismu v Sin-ťi­angu. Ovšem zahraniční aktivisté tvrdí, že Peking hrozbu uj­gurských separatistů přehání a že za vzestup násilí, které mělo od roku 2012 za následek stovky mrtvých, je odpovědná čínská domácí politika. Ujgurské skupiny v exilu tyto útoky označují za opodstatněné projevy odporu vůči politice Pekingu v Sin-ťiangu, kde si Ujgurové stě­žují na všu­dypřítomnou etnickou diskriminaci a náboženský útlak, pře­devším pak na omezování muslimských praktik na veřejnosti.

Ministerstvo zahraničí Turecka 29. června 2015 vydalo prohlášení, ve kterém odsoudilo domácí politiku Číny ohledně zákazu veřejného dodržování pravidel půstu během ramadánu (posvátného devátého měsíce islámského kalendáře, kdy půst patří mezi pět pilířů islámu) pro všechny státní zaměstnance, učitele a studenty vysokých škol. Přičemž muslimské halal restaurace, přístupné veškerému obyvatelstvu, byly „vedeny a podporovány“ k tomu, aby při ramadánu zůstaly otevřené i během dne. Tato nařízení čínské vlády vyvolala v Turecku bouřlivé protesty, jak o tom informoval The Journal of Turkish Weekly (JTW): „Tisíce lidí vyšlo do ulic po celém Turecku na protest proti zákazu muslimského půstu bě­hem ramadánu v Číně.“ Při těchto protestech, které trvaly několik dní, turečtí muslimové zaútočili na čínský konzulát v Istanbulu a napadali čínské re­staurace. Ve skutečnosti však v případě čín­ského zákazu šlo jen o náboženská pravidla zasahující do veřejné sféry, a nikoli o zákaz islámu jako takového, jak tvrdili někteří komentátoři. K tomu mluvčí čínského ministerstva zahraničí Hua Chunying v prohlášení ministerstva podotkla: „Všechny etnické skupiny v Číně mají nárok na svo­bodu náboženského vyznání v rámci čínské ústavy“. Neboť čínská ústava a vláda nezakazují ob­čanům vyznávat doma jakékoliv ze světových náboženství, tedy ani islám. Čínská státní správa však zakazuje takové projevy islámu, které ze soukromé (osobní) sféry pře­růstají ve veřejném ži­votě v nadřazenost pravidlům, kterými se řídí dění v čínské společnosti.

Čínská vláda také nedávno vydala zahraničními aktivisty kritizované nařízení, kterým muslimkám zakázala zahalovat se závojem na veřejnosti. Ovšem tímto naří­zením de facto jen následovala vlády Francie a Belgie, kde se již ženy na veřejnosti rovněž nemo­hou zahalovat burkou nebo niká­bem. A i když v řadě evropských států dosud probíhají diskuse o náboženské svo­bodě imi­grantů, kdy se zastánci multikulturalismu bijí za muslimské šátky (hidžáb) ve ško­lách, zákaz nošení mus­limského šátku ve škole neporušuje Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod, jak o tom v roce 2008 roz­hodl Evropský soud pro lidská práva v případu Dogru versus Francie. Jde o jeden z řady případů stížností muslimů, kteří chtěli manifesto­vat svoji náboženskou příslušnost v institucích se­kulárního evropského státu včetně školských zařízení. Jenže Evropský soud pro lidská práva jed­noznačně rozhodl, že zákaz nosit náboženské symboly do státní školy chrání práva a svobody ostatních ob­čanů toho kterého evropského státu.

Čínské úřady ujgurským muslimům také brání vycestovat do Afghánistánu a Pákistánu, ale přede­vším do Turecka, aby se nemohli pak přidávat k džihádistům. Čínský vládní list Global Times v červenci 2015 obvinil Tu­recko, že pomáhá etnickým Ujgurům utíkat z Číny, k čemuž Turecko vy­užívá agenty, vy­bavující příslušníky čínské muslimské menšiny pasy. Jak list Global Times uvádí, mnoho Ujgurů se do­stalo přes Jihovýchodní Asii do Turecka a odtud pak do Sýrie a Iráku, kde se připojili k bojovníkům Islám­ského státu. Načež mluvčí ujgurské exilové organizace Světový ujgur­ský kongres (WUC) západním novi­nářům řekl, že Čína záležitost s uprchlíky překrucuje, poněvadž ujgurští muslimové pouze prchají před syste­matickým útlakem, jemuž jsou v Číně vystaveni.

Je ale s podivem, že za „systematický útlak muslimů“ neoznačoval WUC v lednu 2015 rozhodnutí vlády kancléřky Angely Merkelové, která schválila zákon, podle kterého začalo Ně­mecko islám­ským radikálům odebírat pasy a občanské průkazy, což jim znemožňuje odcestovat do Sýrie, kde by se mohli připojit k džihádistům. Jako se v říjnu 2015 Británie rozhodla mladým muslimům bloko­vat pasy, aby nemohli odjet do Sýrie či Iráku. Smyslem tohoto opatření je narušit proud mladých Britů, kteří se nechávají zlákat ideologií radikálního hnutí Islámský stát. A jak pro­hlásil britský mi­nisterský předseda Cameron, kterého citovala agentura Reuters: „Nová vládní Strategie proti ex­tremismu je jasným signálem změny, kterou jsme učinili, abychom se postavili této jedovaté ideo­logii.“ K čemuž list Wall Street Journal poznamenal, že od zahájení konfliktu v Sýrii odcestovalo z Británie do Sýrie a Iráku za džihádisty více než 700 Britů.

Jinak řečeno, zůstává veřejným tajemstvím, že turecký prezident Erdogan podporuje vznik nezá­vislého Východního Turkestánu pod „patronátemTurecka“ v rámci tzv. neo-osmanské sféry vlivu. A jak analytička Christina Lin v izraelském deníku Times of Izrael říká, posedlá spíše změnou režimu v Damašku než vlastním bojem s Islámským státem, začala hrát Erdoganova administrativa vyso­kou hru s čínskými Ujgury. Proto také v minulém roce čínští vládní úředníci, včetně zpravodajských špiček, ně­kolikrát cestovali do Ankary, aby zde vyjádřili své obavy v případě ilegální sítě pašeráků lidí a zásobování Ujgurů tureckými pasy, na které cestují do Jihovýchodní Asie (Malajsie, In­donésie, Thajska) a Turecka. Jejich varování ovšem zůstalo bez odezvy.

Dr. Christina Lin je členkou Centra pro transatlantické vztahy při SAIS-Johns Hopkins University, expertkou Washington Institute for Near East Policy (Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku) a bývalou ředitelkou Odboru pro politiku Číny na americkém ministerstvu obrany. Christina Lin píše své články a komentáře, mimo jiné, i pro deník The Times of Izrael. A zde také 4. čer­vence 2015 vyšel její článek Will Turkey’s invasion of Syria draw China into the war? v němž mimo jiné upozornila na fakt, že se Ankara uchyluje k netradičním prostředkům konfrontace nazý­vaným „právní válka“ či „lawfare“, které by měly delegitimizovat svrchovanost čín­ské vlády v případě provincie Sin-ťiang. Kromě toho Ankara, jak k tomu Christina Lin poznamenává, provádí nábor ujgurských separatistů do ozbrojených milic bojujících v Sýrii s Asadovým režimem, čímž riskuje vystupňování dosavadních politických konfliktů mezi Ankarou a Pekingem.

Jak o tom informovaly i naše sdělovací prostředky, v listopadu 2014 pozatýkala thajská policie 300 ujgurských muslimů, kteří přicestovali do Thajska na falešné pasy. Podle agentury AFP se Thajsko rozhodlo tyto ujgurské migranty vyhostit, přičemž větší část jich přijalo Turecko. Thajský vládní mluvčí Veračon Sukchontchapatipak prohlásil, že thajské úřady ověřovaly státní příslušnost poza­týkaných ujgurských imigrantů: „Zjistili jsme, že 170 z nich byli Turci, takže jsme je nedávno poslali do Turecka. Asi 100 dalších bylo z Číny, tak jsme je poslali do Číny.“ Načež ochránci lidských práv z organizace Human Rights Watch kritizovali thajskou vládu za to, že Ujgury nutí vrátit se do Číny proti jejich vůli a repatriace Ujgurů označili za „šokující porušení lidských práv“.

Jenže obavám thajských bezpečnostních složek, které čelí na převážně buddhistickém jihu útokům muslimských povstalců, že mezi pozatýkanými ujgurskými muslimy mohou být teroristé, se zdá dávat zapravdu výbuch v centru Bangkoku z loňského srpna. Terčem útoku ze 17. srpna 2015 byla hinduistická svatyně Erawan, navštěvovaná nejen thajskými buddhisty, ale i velkým množstvím zahraničních turistů. Podle prohlášeníthajské policie atentát, při němž zahynulo 20 lidí a dalších zhruba 120 bylo zraněno (přičemž čtvrtina obětí exploze sestávala z čínských turistů), spáchali Bilal Muhammad a Yusuf Mieraili, thajskou policií označení za „čínské Ujgury“. Thajská policie také oznámila, že člo­věk, který podle vyšetřovatelů útok řídil, uprchl do Turecka. Neboť jak vyšetřování ukázalo, tento muž koncem srpna přes Dillí a Abú Zabí odcestoval do Istanbulu. Podle americké tiskové agentury Associated Press (AP) toto zjištění podporuje hypotézu, že za teroristickým činem stáli ujgurští ex­tremisté, kteří s Tureckem mají „blízké vztahy“.

V dubnu 2015 koalice takzvaných „povstaleckých sil“, do které byly spolu oddíly Ahrar aš-Šám zapojeny i ujgurské milice TIP pod vede­ním Fronty an-Nusrá a partnerské al-Káidy, dobyla Džisr aš-Šugúr (Jisr al-Shughur) v go­vernorátu Idlíb na severozápadě Sýrie nedaleko tureckých hranic. Do vylidněných syrských vesnic v této oblasti se podle místních informátorů začaly stěho­vat rodiny Ujgurů, přicházející sem z Turecka. Celá tato islamisty obsazená oblast, jako bezpečné úto­čiště pro militantní skupiny, předsta­vuje nejen pro Čínu, ale i pro další asijské země bezpeč­nostní hrozbu, neboť odtud mohou vy­chá­zet teroristé útoky, islamisty realizované v jejich domov­ských státech. Podle řady západ­ních analy­tiků, zabývajících se bojem s terorismem, se z ujgur­ských mi­grantů, soustředěných v této oblasti, rekrutovaly již stovky džihádistů, v řadách Fronty an-Nusrá a Islámského státu bojujících v Sýrii. Na tuto situaci upozorňovala i výše zmiňovaná Chris­tina Lin.

Četné zprávy o ujgurských islamistech ze Sýrie přicházely několik let (přičemž ozbrojené složky TIP byly aktivní také v Afghánistánu a Pákistánu). Články na toto téma publikoval i nezávislý novi­nář Brandon Turbeville, který se věnuje geopolitice Blízkého východu. A jak Turbeville říká, po­stupně docházelo k potvrzení takovýchto zpráv reportážními fotografiemi a svědectvím místních pozorovatelů. Nakonec byly zprávy o ujgurských milicích v Sýrii několikrát doloženy i v této oblasti natočeným videem. V současné době je v Sýrii podle místních pozorovatelů několik ujgurských te­roristických skupin, které se hlásí k Turkistánské islámské straně (TIP). Právě TIP na internet s patřičnou hrdostí umístila fotografie „malých džihádistů“, dokládající fakt, že ujgurské milice vyu­žívají dětské vojáky, školené ve výcvikových táborech v guvernorátu Idlíb (dokumentární záběry z výcviku ujgurských dětských vojáků přineslo zpravodajství Al Mayadeen News). Jak se nakonec ukázalo, v guvernorátu Idlíb měly ještě v září loňského roku ujgurské milice přinejmenším dva vý­cvikové tábory: jeden pro děti a jeden pro dospělé. Je ale možné, že po intenzivním bombar­dování několika sektorů této oblasti ruským a syrským letectvem z října a listopadu loňského roku, kritizo­vaném tureckou vládou a tureckým prezidentem Erdoganem, oba tyto výcvikové tábory Uj­gurů lehly popelem. Reportáž televizní stanice Al Mayadeen, která měla potvrdit podezření analy­tiků specializujících se na Blízký východ, že ujgurské rodiny kolonizují syrské vesnice, pak ME­MRI (Mi­ddle East Media Research Institute) monitorující islámský terorismus a násilný extremis­mus, se zřetelem na činnost teroristických organizací v rámci arabského světa, publikoval v září 2015. Zde příslušné video.

Podle světových agentur abú Muhammad Džulání, vůdce syrské Fronty an-Nusrá, vyzval v říjnu 2015 všechny islamisty k útokům na vesnice alávitů v Sýrii. Extremistická Fronta an-Nusrá, napojená na al-Káidu, je součástí koalice sunnitských radikálních skupin zvané Džaíš al-Fatah, podporované nejen Saúdskou Arábií a Katarem, ale i Tureckem. Jejím cílem je vytvoření islám­ského státu na území Sýrie, přičemž někteří izraelští experti dnes považují Frontu an-Nusrá za daleko nebezpečnější než samotný Islámský stát. „Není jiná možnost než vystupňovat bitvu a cílit na alávitská města a vesnice v Latákíji,“ prohlásil Džulání na zvukovém záznamu zveřejněném na internetu. Přičemž organizace Human Rights Watch už v září 2013 hlásila, že „syrští povstalci“ za­bili stovky civilistů, včetně žen, dětí, seniorů a nevidomých, při srpnových úto­cích na vesnice alá­vitů v governorátu Latákía na severu země. A právě v Latákíji, poblíž syrsko-tu­recké hranice, byl 24. listopadu 2015 tureckou stíhačkou F-16 sestřelen ruský bombardér Su-24, který poskytoval vzdušnou podporu pravidelné syrské armádě v boji proti Frontě an-Nusrá a u nás téměř neznámé Syrské turkmenské brigádě či Syrian Turkmen Army (STA), označované někdy za element tzv. Svo­bodné syrské armády (Free Syrian Army), nedávno ještě podporované Spoje­nými státy. Celou si­tuaci ve fundovaném článkuvýstižně popsal turecký odborník Metin Gurcan, jehož zá­sadní infor­mace se v našich sdělovacích prostředcích (až na několik málo zmínek) prak­ticky neobjevo­valy.

Většina světových agentur pak v prosinci loňského roku přinesla zprávu, podle které tu­recký pre­miér Ahmet Davutoglu, v reakci na intenzivní bombardování pozic ozbrojených Turkmenů, respek­tive Syrské turkmenské brigády (STA), paradoxně obvinil Rusko, že se v syrském governo­rátu Latákía pokouší o etnickou čistku. „Rusko se snaží o etnickou čistku v severní Latákíji, chce přinu­tit veškeré turkmenské a sunnitské obyvatelstvo, které nemá dobré vztahy s režimem, aby odešlo. Rusové je chtějí vyhnat, chtějí etnicky vyčistit tuto oblast,“ řekl ve středu 9. prosince 2015 v Istan­bulu novinářům Davutoglu. Ovšem turkmenské vesnice, které vesměs touží po připojení k Turecku, nejsou jen v governorátu Latákía. Řada turkmenských vesnic se nachází i v governorátu Idlíb, kde se Turkmeni rovněž při­pojují k džihádistům. A právě v turkmenských vesnicích a městečkách první Ujgurové, přicházející do Sýrie, našli vhodné zázemí. Ujgurština patří mezi turkické (turkotatarské) jazyky a je blízká tu­rečtině. Mezi turkické jazyky patří také turkmenština, která je rovněž turečtině blízká. Turkmeni žijí­cí v Sýrii (především kolem syrsko-turecké hranice) tak zpravidla hovoří turečtinou, kterou ovládají i do Sý­rie přicházející Ujgurové. Přičemž jednotícím prvkem všech skupin džihádistů v Sýrii, s oblibou odříká­vajících verše z Koránu, je pak arabština, která je zde úředním jazykem.

V létě loňského roku evropské zpravodajské servery, včetně těch našich, jako rarituzveřejňovaly fotografie osmdesátiletého staříka Muhammeda Amina z Ujgurska, představujícího nejstaršího džihádistu, ja­kým se kdy Islámský stát pochlubil. Jeho snímky přinesl i server Dailymail, který kromě fotografií nejstaršího džihádisty přinesl též infor­mace o vymývání mozků ujgurských dětí zvrácenou ideologií Islámského státu a upozornil své čtenáře na původní pro­pagandistické video. Na něm ujgurský imám Muhammed Amin hovoří o tom, jak Ujgursko s celou rodinou opustil poté, co se dozvěděl, že jeho syn, bojující v řadách dži­hádistů, byl v Sýrii za­bit. Objevují se zde však i záběry (od stopáže 1:20 do 3:06) ze školy vedené džihádisty, určené, jak už to tak u džihádistů bývá, nikoliv k běžné školní výuce, ale výhradně k výuce Koránu, kombinované s omíláním ideo­logie islamismu. Malé děti, na hlavách šátky opat­řené emblémem IS, na tomto videu oznamují, že budou vždy a všude, a tedy i v Sin-ťi­angu (Ujgur­sku), se svolením Alláha potírat „nevěřící“. Zde video.

Je tedy s podivem, že řada našich publicistů přitakávala zprávě dávno ne ne­stranné, ale značně již zpolitizované Amnesty International (AI), uveřejněné 23. prosince 2015, kri­tizující výhradně ruské letecké kampaně v Sýrii. Na třiceti stránkách textu, popisujících se­lhání pří­slušníků ruských ozbrojených sil ve vztahu k platným zásadám a normám práva ozbroje­ných kon­fliktů, nechybí útoky proti civilnímu obyvatelstvu. Ty se měly odehrávat na úze­mích ovláda­ných skupinami stojí­cími v opozici proti Asadově režimu, přičemž tato „opozice“ jak podle AI, tak i podle některých na­šich komentátorů, nepatří k džihádistům, tudíž s nebezpečnou ideologií islamismu nemá údajně nic společného. Amnesty Internati­onal ve své zprávě kritizuje především útoky, které „sys­tematicky cílí na území obývaná menšinami“, což se ve skutečnosti týká jen etnických Turkmenů na severozá­padě země, neboť na lokality ovládané kurdskou menšinou, na vesnice alávitů, ani na jezídské vesnice ruské letectvo ne­úto­čilo. Ovšem zásadní fakta, dokládající skutečnost, že se na územích obý­vaných turkmenskou menšinou v době intenzivních náletů nacházeli bojovníci Fronty an-Nusrá, milice Syr­ské turkmenské brigády (Syrian Turkmen Army), ale i ujgurští džihá­disté z Turkistánské brigády (Kati­bat Turkistani), se do třiceti stránkové zprávy slavné Amnesty International zřejmě již nevešla.

O všelijakých válkách či ozbrojených konfliktech na Blízkém východě se toho dá napsat hodně. Především v málo známých souvislostech a při různých úhlech pohledu. Ovšem to nejpodstatnější, jak vyplývá z jedné u nás kdysi populární písničky, již dávno bylo řečeno: „Napsal si někdo, na starý kůl, prostinký nápis - válka je vůl.“

Ujgurské děti

Ujgurské děti v Sýrii vyučované džihádisty. Zdroj: dailymail.co.uk

Převzato z KarelWagner.blog.idnes.cz se souhlasem autora



Renault Grand Scénic 1.6dCi- 130k BOSE...
Renault Grand Scénic 1.6dCi- 130k BOSE...

r.v. 2015, naj. 22 472 km, diesel, 1. majitel
519 000 Kč (s DPH)






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.