Většina Čechů, které jsem kdy potkal, sdílela přesvědčení, že Američané jsou politováníhodní primitivové, což dokazovali svou neschopností rozlišovat mezi někdejším Československem a Jugoslávií.

Při vynášení takových soudů jsem občas zareagoval právě takovou otázkou, kdo je či co je Medan. Správné odpovědi jsem se zpravidla nedočkal, často s protiotázkou, proč vytahuji něco tak obskurního, to je přeci neférová, nesolidní taktika.

Načež jsem vychrlil: Medan je po Jakartě a Surabaji největší metropole Indonésie, jednoho z nejpočetnějších států světa. Medan má určitě aspoň dvakrát tolik obyvatel, než má naše matička stověžatá. Cosi politicky sympatického jsem si pamatoval z dávné doby, když jsem v západočeském pohraničí u okresního soudu jménem republiky rozhodoval spory rozvaděných kolchozníků o osobním vlastnictví králíků a slepic. V roce 1958 totiž na ostrově Sumatra došlo k pokusu o separatistickou a zejména protikomunistickou vzpouru.

Sumatra má dvakrát tolik lidí a třikrát tolik prostoru než tehdejší Československo. Z okénka letadla společnosti Garuda nahlížím na nížiny - mangrove swamps, nevábné močály, tady nouzově přistát a už se odtud nevymotáme. Kopce pod námi, aby ne, nejvyšší hoře chybí jen padesát metrů do výše čtyř kilometrů, jak vysoký je vlastně Mont Blanc? A na rozdíl od Švýcarska tady na Sumatře mají 100 sopek, z toho 15 stále činných. Taková energie jistěže nedodává klidu domorodcům, ale prospívá zemědělství, sopečný popel smíšený s prstí působí blahodárně. Na export odtud zejména putují olej, dřevo, kaučuk, káva, pepř a tabák. Nevěřím, že by uspěli s vývozem jejich cigaret zvaných kretek. Koření si je totiž hřebíčkem.

- - -

Archeologové tam vyhrabali prý milion let staré lidské kosti. Prapředky malajského původu, tam sídlící tisíce roků před Kristem, začali vytlačovat Číňané, Mongolové, Siamci, pořád někdo někoho odněkud vypuzuje. Vznikla mocná království, v devátém století tam přijeli Arabové s islámem. Ti se rovněž pachtili po koření, stejně jako jiní Asiaté a Evropané a ty všechny přetrumfli Holanďané. Ti založili kolonii v nejlepší vykořisťovatelské tradici. Systém nucených prací, robota jako řemen a platba pánům v podobě téměř poloviny úrody. Páni též poručili, co na poli poroste. Nikoliv tedy příliš rýže do talíře, ale novinky jako káva a čaj na export, cukr a též indigo na výrobu barev. Účelem kolonie bylo sloužit mateřské či spíš macešské zemi a nikoliv kolonizovaným poddaným. Olej, kopra, kaučuk (třetina světové produkce), chinin ( většina světové produkce) - z těchto zdrojů se financovala industrializace v Nizozemí.

Druhá světová válka, pád Singapuru, potupná porážka Britů, debakl bílého pána.

Domorodci vítali japonské agresory jako osvoboditele, připomínajíce si starodávnou věštbu, že po vládě bílého buvola přijde vláda žluté slepice a po ní konečně nezávislost.

Významní patrioté včetně Sukarna neváhali kolaborovat.

V Jakartě zaplápolala vlajka nezávislé Indonésie, červenobílá jako vlajka polská, jenže s tím červeným navrch.

Po krátkém letu ze Singapuru budeme přistávat. Setkání se sličnou inteligentní maturantkou na letišti, pracovala tam jako hajzlbába, dvanáct až čtrnát hodin denně za žold rovnající se jednomu dolaru, sedm dní v týdnu. Nenaříkala, však není na tom tak špatně, jen málokdo může pracovat v prostředí s ohleduplnou klimatizací.

Země islámská a přitom není nic snazšího než s dívčinou navázat kontakt pohledem. O něco takového se pokusit u zarputilých mohamedánů a ti by nás ukamenovali.

Nemám tušení, proč se letiště v Medanu jmenuje Polonia.

Proč se náš hotel jmenoval Polonia.

Před hotelem parkovala dodávka a na okně měla přilepen nápis SOLIDARNOSC.

- - -

Tamější verze islámu značně slevila ze svých přísných principů. V hospodách je k mání vepřové a lze popíjet alkohol bez obav být bičován. Ženy tam nenosily škrabošky, muž směl mít manželky jen dvě, nikoliv čtyři, a k přivedení té druhé musel mít souhlas té první.

Zásluhou svého orientálního manželství přibuzné máme leckde, včetně Medanu. Navštívili jsme jejich soukromou hudební školu, jakož i mohutné, důkladně dekadentní sídlo, v němž jsem byl představen dalšímu příbuzenstvu, včetně tuze atraktivní neteři, z níž se ale vyklubal synovec - toť transvestita, profesionální muzikant, hraje na piano v lepších nočních podnicích, půl roku v Medanu, půl roku v Amsterodamu.

Oželel jsem zájezd k dceři českého dramatika Vratislava Blažka, kamaráda Josefa Škvoreckého. Žila nějakých sto kilometrů severním směrem, v manželství s českým inženýrem u koncernu Mobil, s titulem Corrosion Specialist na vizitce. Ovšem, v tropech přímo na rovníku koroduje, plísním podléhá snad všechno.

Jeli jsme turistickým autobusem 200 kilometrů do hor k sopečnému jezeru Toba, tomu zcela největšímu v jihovýchodní Asii, 1707 čtverečních kilometrů veliké a 450 metrů hluboké. V té oblasti žijí Batakové, zajímavý národ, včerejší kanibalové a dnešní křesťané. Uprostřed jezera je ostrov větší než celičký Singapur a jmenuje se Samosir. (Takto podobně se můj plzeňský dědeček vyjadřoval o pivech nevalné kvality.)

Cukrovou třtinu směrem do vnitrozemí vystřídaly plantáže kaučukové, na pni s pramalými kyblíčky pro odkapávající lepkavý materiál.

Slovo BATAK pochází z malajského označení lupiče, vyděrače a též vepřožrouta. Opravdoví podivíni, podezíravci, kteří se z nížin stáhli do kopců. Obav z případně nepříjemného souseda se zbavovali kanibalismem. Nejvíc jim chutnaly paže. Na Nové Guineji, pokud si správně vzpomínám, dávali či ještě dávají přednost stehnům.

Co Batak, to stoprocentní lenoch, parazit, nejvýš se chopit kytary a zpívat. S takovou letorou by se dalo předpokládat, že obejmou islám, jeho fatalismus, a ono ne. Stali se z nich křesťané, tam u jezera Toba se dali na protestantství, ale hřích zahálky se misionářům nepodařilo z nich vytřískat.

Manželky lenochů z povolání se tedy musejí sakramentsky ohánět, starat o domácnost, polnosti, případně i obchod. Tucty obchodů prodávají totožné turistické tretky, metrová sousoší a mandolíny. Jeden náš spolucestující se optal místní matky, zda si může vyfotografovat její roztomilou dcerušku, a ona mu ji mermomocí chtěla prodat.

Sem do lahodného chládku míří mnozí zájemci ze žhavých rovníkových nížin. Svahy jsou poseté vilami, letohrádky, jeden hotel vedle druhého. Do největšího z nich zrovna dorazila kavalkáda mercedesů s hlučnými Teutony - toť společnost manažerů bavorských reklamních kanceláří, pěkně děkuju. Prcháme do ještě vyšších kopců a najednou před námi procesí bradatých mnichů - že by pravoslavní popové měli také sjezd?

Řvoucí čluny vlečou lyžaře na provaze po hladině jezera. Před námi roste vysoká, téměř kolmá stěna, u břehu jakoby alpská chateau. Když se k ní víc přiblížíme, působí spíš dojmem roztomilých perníkových chaloupek z pohádky.

Dřevěné chaloupky tu uměli stavět bez jediného hřebíku. Vesnicím vládli jacísi králové, dnešní davy se fotografují u kamenných stolů a židlí, kde zasedali konšelové,. zejména na místě, kde krájeli oběti a připravovali lidožroutské hody.

- - -

Milion zatáček, jeden vysoký vodopád, pár historických míst, solidní dřevěná sídla bez hřebíku s ohnutou střechou v rozích, načež další zastávka snad všech turistů, totiž město Brastagi v příjemné výšině 1300 metrů. Nadšenci šli šplhat na blízkou sopku, já šel po rovině na ovocný trh k inspekci zboží. Dopadla takto v abecedním pořádku:

Ananas.
Avokádo, laciné a mnoho.
Banány. Přemnoho druhů, od trpaslíků po habány, tři do metru.
Belimbing neboli starfruit, žluté vodnaté ve tvaru hvězdice, doma by nám to příliš nechutnalo, ale tady v tropech příjemně chladí.
Durian, mimořádně smradlavá ohavnost, na niž si ale lze zvyknout. Však lidé si zvykli i na komunismus, na ledacos.
Guava, bledě růžové ve tvaru hrušky, líp to chutná jako džús.
Jablka jakási.
Jeruk, tak se označuje cokoliv citrusového.
Kokosy.
Mango, plod mangovníku.
Manggis, též mangosteen, pod hnědým povrchem bělostná aromatická nádhera.
Nangka, žlutozelená, víc než dvacetikilová koule. Neochutnal jsem, natož abych se s ní vláčel.
Papaya neboli pawpa, doporučuji zejména ke snídani.
Rambutan, červené s měkkými ostny, rozlomit, uvnitř pak obsah dost unikátní příchuti, kterou lze snad popsat jako kombinaci jablka a vlašského ořechu.
Sawa, barva a tvar bramboru, jenže s medovou příchutí.
Zurzast, též zvané bílé mango či custart apple. Anglickým slovem custard se rozumí žloutkový krém.
Zapomněl jsem zaznamenat leechee, velmi chutné, ale gramaticky sporné.

- - -

Mnohými zatáčkami jsme se dali na zpáteční cestu do horkého klimatu nížin. Dřevěné baráčky, nezřídka ohyzdné chýše, i když třeba s televizní anténou na vratké střeše. Každou chvíli se dostavila dešťová smršť, což s okolním blátem dělalo dost bezútěšný dojem.

A z takových brlohů za svítání vylézali nijak nepříjemně se tvářící tvorové, snad spokojení se svým údělem. Už v sedm ráno hodin děcka pochodovala do školy, aniž by ovšem vyčkávala neexistující školní autobusy. Bílé košile, červené kalhoty či sukně, tedy v národních barvách. Starší mládež měla na sobě uniformy v šedém či modrém a někteří kluci se šnořili jakoby pionýrskými šátky.

Pár kroků od silnice bujela džungle. Tam někde ještě pár slonů si cestu razí,

orangutani ve větvích se pohybují, tygři neslyšně se šinou a pranic z toho jsme neviděli.

Větví ubývá a člověčího náporu přibývá.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče