21.7.2018 | Svátek má Vítězslav


ROZCESTNÍK: Pošumaví 11.–13. 3. 2017

28.3.2018

Dlouho plánovaný prodloužený víkend konečně nastal a tak jsme s Kes celé natěšené čekaly na výjimečně neopožděné EC do Prahy… Když vlak zmizel z tabule na nástupišti, trochu nás to znejistělo, ale v hale jsme zjistily, že mu naskočilo 5 minut zpoždění. Jako další desítce vlaků… Čekáme, čekáme a najednou 80 minut. No nebudu to prodlužovat, o 3 hodiny později jsme posledním pátečním vlakem odjely směr Praha.

Náš pražský azyl opět nezklamal a opět poskytl i taxislužby, takže nás čekalo asi 5 hodin spánku, ale hlavně, že se nám po komplikacích vůbec podařilo dorazit. (Jak jsem si později vygooglila, zastavený provoz mezi Brnem a Heršpicema měla na svědomí nahlášená bomba ve vlaku RegioJet. Naštěstí jen planý poplach.)

Sobota:

V sobotu ráno jsme v Příbrami nabrali posledního člena výpravy, i když technicky vzato jsme se přestěhovali do nového vozidla a paní řidička přibrala nás, nakoupili jsme zásoby a hurá do Vily Pauly v Klenové se ubytovat a vyrazit na první sobotní výlet v podhůří.

Počasí nám přálo, nepršelo a i viditelnost byla přes zataženou oblohu celkem dobrá, takže jsme celou cestu viděli vysoké šumavské dominanty, jako třeba Malý a Velký Ostrý, hřeben Jezerní hory (1343 m n. m.) nebo dvě vysoké věže na německé Hohen Boger (1079 m n. m.). Tyto radiokomunikační věže NATO obsluhovali Francouzi, Němci i Američané do roku 2003. Dnes je na jedné z nich rozhledna.

Hohen Bogen s vysílacími věžemi.

Hohen Bogen s vysílacími věžemi.

My sami jsme navštívili aspoň rozhlednu na svaté Markétě z roku 2014, která je celoročně otevřená a přístupná. Výhled by za jasného počasí mohl být ještě o něco lepší, ale i tak byly dobře vidět vzdálené vrcholy, které jsme měli celou naši sobotní trasu na očích. Kupodivu jsem byla na rozhledně a bylo něco vidět! Když jsi vzpomenu na loňský pokusy za silného deště, ve sněhu anebo v husté mlze…

V Tetěticích jsme pak obdivovali zřejmě kdysi krásnou kapli sv. Izidora, kterou nechal postavit František Albrecht Hrobčický roku 1722, a hezky opravený zámek.

Celý sobotní výlet byl ve znamení ztrácejících se značek – nejdřív žluté, nedobře značené zelené a neexistující naučné, ale aspoň kolem buližníkových Tupadelských skal byla naučná stezka dobře značená a rozhodně minout tuhle skalní dominantu by byla hrozná škoda. A dokonce tu rostly hromady sněženek.

Záplavy sněženek. Pošumaví.

Večer jsme hladoví zakotvili v zavřené hradní Harantově restauraci, kde nám pan majitel přichystal hody, nanosil domácí feferonky, zatopil v krbu, prolíval nás tekutinou, co se do nás vešlo, a vůbec se všelijak staral o naší naprostou spokojenost. No a co, že otvírací doba je až od dubna. Rozhodně pokud sem náhodou zavítáte, byla by obrovská chyba se nenajíst právě tady, kde se majitel pojí v jedné osobě s vynikajícím kuchařem. Parádní den nakonec skončil drobnou nehodou, při níž mi spadl telefon na podlahu a umřel. Definitivně.

Neděle:

Dnešní plán byl jasný, přes Špičák po hřebenu, pěkně 25 km. Zmožení ze soboty jsme ale zvolili kratší variantu s tím, že se na rozhlednu vyvezeme lanovkou. Ještě štěstí, že paní řidička taky lyžuje a napadlo ji, že v zimní sezóně to s turistama růžově nevypadá, a tak jsme volali ráno na Špičák. Samozřejmě měla pravdu a tak nám byl tentokrát zapovězen i kvůli tomu, že turistická trasa vede částečně přes sjezdovku. Rychle jsme zvolili náhradní plán a vyrazili autem k zastávce Hamry – Hojsova stráž a rychlíkem se svezli do Špičáku. Železnice se tu kousek před Špičákem noří do tunelu z roku 1876, dlouhého 1747 m, a tak jsme se za tunelem ocitli v jiném světě. Ve sněhovém světě.

Cestou na Čertovo jezero se ukázalo, že komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Přece si nebudu brát na 14 kiláků ortézu, když sníh je jen na sjezdovkách, že jo? Chyba lávky, protože sníh byl totálně všude a na cestách navíc pekelně uklouzanej. Zvolila jsem bezpečnější cestu neprošlapaným sněhem a ploužila se za ostatníma. Na Čertově jezeře (1030 m n. m.) bylo jasný, že budu ráda, když se vůbec dostanu po svých zpátky do Špičáku. Krásně zrovna slunilo, tak jsme posvačili, asi 100x vyfotili zasněženou plochu jezera ledovcového původu a rozdělili se na dva tábory. Odvážné turisty, kteří se nenechali zaskočit ani sněhem, a bačkory s bolavýma nožičkama:) Prostě když někoho bolí zraněný koleno a odpočívá stylem, že si dá „jen” 27 km předchozí víkend, protože z větší vzdálenosti má obavy, a ještě si neveme ani ortézu, dobře mu tak.

Čertovo jezero.

Čertovo jezero.

Bez telefonu a spojení se světem (rozuměj mapy a jízdní řád), jsme s Kes slezly do Špičáku k vlaku, kde nebyla ani noha, která by nás nasměrovala na vlak do někam, tak jsme oběhaly obec ve snaze najít aspoň autobusovou zastávku. Úspěch korunovalo zklamání, že o víkendu tu nejezdí vůbec nic. Jako prostě nic.
Zpátky na vlak, kde se ukázal průvodčí, a tak jsme vítězoslavně koupily lístky do našeho v představách vysněného cíle – do Klatov. Horký maliny v parádní a asi zatím nejlepší nádražní restauraci, co jsem viděla, byly dobrá náplast na předčasně zkrácený výlet a nahřívání hrbů na nádraží na teplým jarním slunku dodalo nudnýmu čekání na vlak rozměr parádního relaxu.

V Klatovech jsme koupili paní řidičce dort k jejím kulatým narozeninám a jako správní bufeťáci jsme čekaly u vjezdu na obrubáku se slaninou k svačince na parkovišti u obchoďáku, až nás autem vyzvedne sekce odvážných turistů. Večer nás čekalo druhé kolo nezřízeného obžérství a od pana majitele jsme dokonce dostali pudink s malinama jako pozornost podniku k již zmíněným kulatinám.

Pondělí:

Sbalení a trochu smutní z toho, že už je poslední den minivolna, jsme vyrazili směr vlci ve vlčím výběhu v Srní, který byl otevřen v roce 2015 a byl to hlavní důvod naší přítomnosti zrovna v této lokalitě. V centru jsme hned ráno byli jediní návštěvníci a tak po příjemné procházce lesem jsme už korzovali po visuté lávce nad vlčím výběhem a sledovali a fotili vše, co se hlo i co se nehlo. Ono se toho nakonec ani moc nehlo, nejen člověk se rád vyhřívá na sluníčku, ale zase bylo naprosto jasný, že pes domácí je vážně z vlka.

Aneb posuďte sami:

Vyhřívající se vlk. Srní.

Vyhřívající se vlk. Srní.

Do příchodu dalších návštěvníků jsme si užívali hodinku vlky sami pro sebe a pak vyklidili prostor. S ostatníma lidma to ztratilo kouzlo. Vedoucí pan Jiří Kec nám pak v centru na videu ukázal, jak si vlci hrají ve sněhu, a trochu jsme pokecali o výkonné technice, kterou mají k ostraze prostoru a zároveň jako možnost natáčet vlky, když se děje něco zajímavého. Aktuálně výběh čítal 8 kousků dospěláků, ale mohli jsme na videu sledovat i loňská vlčata.

Foto: Mawenzi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.
Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz

Mawenzi Neviditelný pes


Facebook OSVĚDČENO: Výlety, které zabaví děti a neunaví rodiče
Facebook OSVĚDČENO: Výlety, které zabaví děti a neunaví rodiče

Zavřené školky a letní prázdniny si žádají jediné – vyrazit na nezapomenutelný rodinný výlet, zabavit děti a neunavit rodiče. Jaké jsou naše tipy na výlety po Čechách?

Diskuse


Z. Dalmi
14:39
28.3.2018

Z. Maw
15:01
28.3.2018

Z. Yga
19:06
28.3.2018

Z. Iva
20:44
28.3.2018

Z. Maw
21:22
28.3.2018

Z. Jitur
14:14
28.3.2018

Z. Maw
14:59
28.3.2018

M. Beda
13:23
28.3.2018

Z. Maw
13:27
28.3.2018

Z. Vave
12:49
28.3.2018

Z. Maw
13:25
28.3.2018

Z. Matylda
12:34
28.3.2018

Z. Maw
12:57
28.3.2018

T. Zana
13:00
28.3.2018

Z. Maw
13:39
28.3.2018

T. Zana
16:43
28.3.2018

Z. Maw
19:06
28.3.2018

T. Zana
20:52
28.3.2018

Z. Maw
21:25
28.3.2018

Z. Maw
20:06
28.3.2018

T. Zana
20:46
28.3.2018

Z. Asteris
12:25
28.3.2018

Z. Maw
12:30
28.3.2018

T. Zana
11:46
28.3.2018

Z. Maw
12:28
28.3.2018

Z. Maw
12:55
28.3.2018

T. Zana
13:06
28.3.2018

Z. Maw
13:56
28.3.2018

T. Zana
16:37
28.3.2018

Z. Maw
17:29
28.3.2018

A. Lex
11:04
28.3.2018

Z. Maw
12:24
28.3.2018

Z. Lika
9:49
28.3.2018

Z. Maw
12:21
28.3.2018

Z. Yga
8:26
28.3.2018

Z. Maw
8:58
28.3.2018

Z. Xerxová
6:23
28.3.2018

Z. Maw
6:58
28.3.2018

počet příspěvků: 38, poslední 28.3.2018 09:25









KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !