Podle amerického prezidenta Obamy mají Spojené státy zájem na tom, aby se z Iráku nestala základna džihádistů. To je truchlivý konec intervenční politiky. Bůh ochránil téhož Obamu, aby nenamočil Spojené státy a s nimi i celý západní svět do další krvavé bažiny zvané Sýrie. Stačilo málo, letadla by vzlétla, do mlýnku na maso by vcházeli mladí lidé a bilióny dolarů by letěly komínem.

Přitom Irák platil za zemi, kde se "to povedlo", takto byl výsledek intervence prezentován. Poruším zásadu být neosobní: i já byl přesvědčen, že je zásah v Iráku správný, že je třeba Husajna svrhnout. Netušil jsem, a budiž mi omluvou, že netušili i mnohem lépe informovaní lidé, jak je nemožné v 21. století prosazovat politický koncept z pumovnice.

Po dvaceti letech šíleného bojování a vzdorování terorismu a voleb a dalších voleb se na Irák valí pohroma v podobě islamistické tmy.

Život si pomůže. Jih Vietnamu také zavalili komunisté a následovalo krveprolití. Dnes je z Vietnamu rozumný prosperující asijský stát a američtí veteráni tam jezdí na prázdniny a na výlety s rodinami. I to patří k životu. Představa islamistického Iráku coby vzkvétajícího státu je v aktuální chvíli hodně divoká, ale co víme, co se stane za dvacet, třicet let.

Kdyby ten lidský věk při těch politických experimentech tak strašně neletěl...