Na rozhraní Strašnic, Vinohrad a Žižkova, téměř ukrytá za mohutnou stavbou hotelu Don Giovanny, se nachází budova, která vypadá jako malý zámeček. Za silnou závorou a s bytelnou vrátnicí. Všichni tu oblast známe pod jménem Hagibor ale málokdo ví, že je to v překladu hrdina.

Byla jsem v ní na návštěvě mnohokrát při příležitosti zahájení provozu, kulturních pořadů či oslav různých svátků. Co je to za budovu a čím je tak významná?

V roce ji 1911 nechala postavit Židovská obec pro své členy podle návrhu arch. Viktora Kafky jako nemocnici a chorobinec. Otevřena byl 11.května 1911.

Když v roce 1926 ztratil židovský sportovní klub možnost užívat hřiště Sparty na Letné, zřídil na svých vedlejších pozemcích novou základnu a rozšířil jméno Hagibor i na ni.

Po německé okupaci, kdy pro židovské děti platil zákaz navštěvovat běžná hřiště a parky, stal se jedním z posledních míst, kde se mohly scházet, hrát si a sportovat. Dalším takovým místem byl nedaleký Milíčův dům na Žižkově, ale to by byla další, dlouhá pohádka.

Na Hagiboru po svém útěku z nacistického Německa působil i sportsmen Fredy Hirsch. Jeho osud by opět byla další pohádka. Krátce tedy pouze to, že se o židovské děti staral nejen na Hagiboru, ale později i v Terezíně a v Osvětimi. Díky svému serióznímu a suverénnímu vystupování pro ně získal v koncentračním táboře lepší podmínky. Mnohé přeživší tehdy děti jsou přesvědčeny, že přežily pouze díky jemu.

V roce 1944 se z Hagiboru stal pracovní tábor, kde byli soustřeďováni tzv. židovští míšenci. Táborem prošlo cca 3500 lidí.

Po válce byl využíván Rudou armádou pro soustřeďování Rusů před repatriací, později jako internační tábor pro kolaboranty i „kolaboranty“ a pro odsunované Němce.

Poté byla budova a pozemky vráceny Židovské obci a v 50. létech přešla pod správu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady jako dětské oddělení. V restituci přešla opět do vlastnictví Židovské obce.

V roce 2006 započala velkorysá rekonstrukce a dostavba podle návrhu arch. Jana Línka a Josefa Koláře. Nákladem 190 mil. byl celý objekt přestavěn a dostavěn na Domov sociální péče pro přeživší holocaustu.

Otevřen byl 14. května 2008. V den, kdy jsme si připomínali 60. výročí vzniku státu Izrael. To symbolické datum rezonovalo ve slovech všech na slavnostní otevření pozvaných hostů.

Jak jsme se mohli po pozdější prohlídce přesvědčit, je to dokonalé centrum, které myslí na všechny potřeby svých klientů, či stálých obyvatel. Po několika letech bylo v prostorách historické budovy otevřeno i rodinné centrum, kam mohou docházet děti se svými rodiči i prarodiči.

Ti přeživší útrap koncentračních táborů zde mají nejen vše potřebné, ale opravdový komfort. Že by jim ale veškerá dokonalá stávající péče nahradila ztracená léta a útrapy, které byli nuceni podstoupit, o tom nemůže být ani řeč. To jsou dluhy, které nebude možno splatit nikdy. My ale, náš národ, dlužníky nejsme.

V den 70. výročí vzniku státu Izrael bude do Jeruzaléma přesunuto velvyslanectví Spojených států. To by měly mít povinnost učinit všechny země, které mají jen špetku účasti na utrpení Židů v době 2. světové války. Ty ostatní by je měly následovat. Diplomaté se mnou asi nebudou souhlasit. Ale diplomacie není jediný pohled na život. Lidé by měli být alespoň alespoň trochu stateční. Ti přeživší holocaustu, tak celé pohnuté historie Izraele po 2. světové válce, stateční byli.