26.4.2024 | Svátek má Oto


SPOLEČNOST: Výzva

14.9.2015

Mnoho lidí adoruje známé osobnosti, zejména ty, jejichž bohatě publikované smýšlení je v daný okamžik shodné s jejich. Na základě výše zmíněného mají pocit sounáležitosti s nimi a odvozují od toho i příslušnost k jakési nevyřčené elitě. Proto také (většinou bez bližšího zkoumání) přejímají hodnoty a postoje oněch adorovaných osobností. V prvé řadě je to rozškatulkování světa na dobré a špatné.

Protože papouškují své názory pouze na základě příslušnosti ke skupině a nikoliv na základě svého uvážení nebo dokonce na základě zkoumání všech informací, stávají se rigidní ve svém posuzování dobrého a špatného. Přesun z jedné kategorie do druhé a naopak jim připadá nemožný. Zejména proto, že by je příliš traumatizoval rušením jejich neochvějných jistot, najmě té příslušnosti k elitě. Od této úchylky se odklánějí zřídkakdy, takže je pro ně téměř nepochopitelné, že u lidí, kteří občas mozek i používají, tomu může být jinak.

Kromě toho je tato jejich zdánlivá příslušnost k elitě vede k přesvědčení, že jsou lepší než jiní, tudíž by měli ostatní, méně dokonalé, soustavně přesvědčovat o své pravdě, a tak je zachránit od jejich pomýlení. Podle stupně inteligence volí různé cesty. Jednou z nich může být i sarkasmus.

Jakmile někdo ze škatulky pravdy, lži a nenávisti vysloví jakýkoliv názor a ještě si troufne ho i uveřejnit, je třeba dát tomu pomatenci a jeho příznivcům ponaučení. Poukázáním na malost pomatence a jeho nohsledů si sami dokazují svoji velikost a při psaní svých sarkastických vět dosahují někteří i opakovaného orgasmu. O tom, co pomatenec publikoval, je rozhodnuto na základě příslušnosti do škatulky, a číst, co bylo napsáno, je zbytečné. Je to prostě špatně!

Pro nás, kteří občas rozum používáme, je jakákoliv polemika na toto téma ztížená, neboť používání logických argumentů je házením hrachu na zeď. Zásadním postulátem diskutujících z opačné strany barikády bytostí, které mají mozek, je přesvědčení, že psal-li to ten první podepsaný, je to prostě špatně!

Výzva občanů České republiky vládě a Parlamentu ČR, jejímž prvním podepsaným a také pravděpodobně autorem je Václav Klaus, je poměrně jasně strukturovaný a stručný text.

Zapomeňte na to, kdo text psal a byl prvním podepsaným. Naopak, pro zlepšení možnosti používat rozum si představujte, že výše zmíněnou výzvu psal třeba Vladimír Dlouhý, Michael Žantovský nebo Tomáš Halík, prostě někdo z Vaší strany barikády jedinců výjimečných kvalit. Tak co, půjde to?

No a teď zkuste použít ten orgán, co máte v hlavě mezi ušima, a zamyslet se nad jednoduchou otázkou:

Který z osmi odstavců výzvy je tak pitomý a bytostně s ním nesouhlasíte, že je potřeba dělat si z té výzvy legraci?

No nic, tak snad jindy.

Petr Novák