Již více než 2000 vědců podepsalo petici proti xenofobii. Mezi nimi profesor Jan Sokol. Vědci apelují na to, aby se lidé chovali k imigraci „racionálně“. Jakou mají naději?

Jan Sokol v pořadu Události, komentáře vystoupil s názorem „vědců“ – dávám do uvozovek proto, že se to takto prezentuje. V zásadě apeloval na „zdravý rozum“ a na to, abychom se i my (nevědci?) snažili oprostit od emocí a přijali imigraci jako realitu a snažili se tento problém hodnotit ve všech souvislostech.

S Janem Sokolem souhlasím, možná i bez výhrad. Nicméně ve vztahu k problému imigrace a „obyčejného člověka“, nedávám petici „vědců“ žádnou šanci. Problém imigrace se přesunul už před mnoha a mnoha měsíci do roviny politiky a jsou to politici a pohříchu i „nastupující politici“, kteří se nás rozhodli před imigrací chránit. A když říkám před imigrací, myslím tím islám.

Ze stávajících politiků, pokud lze toto slovo na některé jedince vůbec použít, se o naše blaho stará nejvíce Tomio Okamura. Od Romů se jeho zájem přesunul k migrantům a zatímco se mu jeho Úsvit rozpadl pod rukama, založil si SPD, se kterou nás bude chránit, i kdyby tu žádný islamista nebyl.

Potom tu máme pana Martina Konvičku. Ten se jistě zaručí za to, že zde islám nebude, protože ho nechceme. I kdyby se pod vědeckou petici podepsalo tisíckrát více osob, Konvička si své místo v poslanecké sněmovně jistě nenechá vzít.

A zcela na špici „boje s imigranty“ je náš prezident. Ten vytušil, že by mu starost o imigrační vlnu a její dopad na „obyčejného člověka“ mohl zabezpečit znovuzvolení. Nepovedený podzim 2014 má nahradit v jeho podání „povedené imigrační léto“, které mu má vrátit popularitu, jaké se těšil před podzimem 2014.

Výše uvedeným chci říci jenom jedno. Diskuse o imigraci se již plně přesunula do roviny emocí a pokusy vrátit ji do roviny věcné jsou možná chvályhodné, nicméně bez větší naděje na úspěch. Přesto je přinejmenším pozoruhodné, jak se stávající politické elity, a to v celé Evropě, se situací nevypořádávají. Místo plánů a řešení nás „uklidňují“, vyzývají k rozumu. Ovšem na síle nabývají ti, co chtějí Evropu pro Evropany (Čechy Čechům, Francii Francouzům atd.).

Přitom hlavní proud uprchlíků pochází ze zemí rozvrácených Islámským státem. Ti „nejodvážnější“ politici hovoří o tom, že se situace musí řešit právě v místě, kde problém vznikl. Prezident USA vsadil na letecké údery a holedbá se úspěchy, které toto bombardování přineslo. Jenže všichni vojenští analytici vědí, že letadla přiletí a musí zase odletět, a rozhodující je to, co se odehrává na zemi. Ani deset let bombardování Vietnamu válku v Indočíně Američanům nevyhrálo. Proti islamistům z IS stojí nepravidelná armáda Kurdů, kterou navíc nyní bombarduje Turecko, zcela rozvrácená armáda syrského režimu a málo bojeschopná armáda Iráku. Mírotvorce Obama, jak se alespoň americký prezident představil ve svém projevu v Praze, po sobě zanechává mnohem nebezpečnější svět než před svým nástupem do funkce. Islámský stát je neblahým produktem jeho zahraniční politiky. V zásadě je nadějí pro euroamerickou civilizaci společná akce Ruska a NATO proti IS. I Rusko je totiž součástí euroamerické civilizace, i kdyby se Putin tisíckrát zaštiťoval „zvláštnostmi“ ruského lidu.

Nové výzvy vyžadují nová řešení, aneb starými způsoby nelze vyhrát nové války. Čím dříve si to všichni hlavní protagonisté euroamerické civilizace uvědomí, tím lépe.

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz