Když se otřete slovem o skupinu obyvatel, natož o rasu, jste popotahováni zákonem. Chraň bůh ještě proti nim něco podniknout, omezit je, usurpovat, dotknout se jejich občanských práv. Když někdo vydírá stát a vezme si k tomu rukojmí, stává se teroristou, a proti tomu se tedy zasahuje hodně ostře. Není divu, protože co je nejdůležitější pro normální lidi? Klid a pořádek, aby si mohli nerušeně žít své životy a osudy.

A najednou se tomuto pořádku v demokracii vymyká jedna privilegovaná skupina obyvatel, která si říká odboráři. Odbory mají bránit pracující konkrétního zaměstnavatele, pokud by se k nim choval jinak, než je v kraji zvykem. Ale neměli by už vystupovat proti státu, byť by byl jejich zaměstnavatelem, protože stát se chová tak, jaký mandát mu dali voliči na 4 roky. Odborářům nedal nikdo žádné právo zasahovat do věcí celostátního významu, ovlivňujících neodborářskou většinu. Něco jiného je samozřejmě vyjádřit svůj názor. To je možné publikačně nebo i pokojnou, nikoho neohrožující a neomezující demonstrací. Na to mají odboráři stejně jako ostatní občané svaté právo.

Ale čeho jsme svědky v poslední době? Protesty si berou za rukojmí pro prosazení svých zájmů ostatní obyvatele státu. Ať už jsou to někteří lékaři, kteří se neštítili ohrozit i zdraví svých chlebodárců - pacientů, nebo nyní vrcholoví odborářští bossové. Bylo kardinální chybou ministra zdravotnictví, že ustoupil lékařům. Vypustil džina z láhve.

Z konání odborářů přímo čiší, že jejich snahou je, aby stávka byla co nejbolestivější. To znamená, aby vyvolali co největší škody a omezili normální život co největší části občanů. Aby vládu přitlačili do kouta. Braní rukojmích a ultimata, to už není ani politika, to jsou přece teroristické praktiky, to bychom si neměli zakrývat. Jinak na takovýto alibisticko-opatrnický postup naše demokracie zajde. Skupina obyvatel má právo vyjádřit svůj názor, avšak ne vyvolat dopravní kolaps v hlavním městě. Dovedete si představit, jak by policie konala, kdyby se dopravní kolaps jen v části města pokoušela vyvolat skupina chuligánů a výtržníků? Naštěstí ne všichni zaměstnanci jsou v odborech a ne všichni odboráři sdílejí militantní názory svých bossů.

Nechť se tedy odboráři nepletou do politiky a vyjadřují své preference ve volbách. Rozumná část Evropy chápe, že tváří tvář asijské konkurenci jsou reformy nezbytné a doby celoevropského socializmu jsou ty tam. Reformy musí přece bolet, jinak jsou to jen kosmetické úpravy. To dočasné omezení životní úrovně je pro lepší dlouhodobější výhled a perspektivu. Je tragické, když to někteří nechápou, protože čas pracuje proti nám. Co to udělá, když to nechápou celé státy, nám nyní názorně ukazuje Řecko.

http://hlubucek.net