Mediální událostí těchto dní je nesporně pražský pochod gayů Prague Pride. Sám pochod by možná ani takové pozdvižení nevyvolal, na to, že kolem nás chodí osoby jiné sexuální orientace, jsme dávno zvyklí a málokoho to pohoršuje, neřkuli vůbec udivuje. Značná medializace letošního prvního ročníku Prague Pride, či spíše Gay Pride, jak se akce jmenuje v zemích, kde se koná již tradičně, třeba v Německu, je výsledkem událostí vlastně spíše pobočných a nikoli bezprostředně souvisejících.

Prvním impulsem byl fakt, že pochodu udělil záštitu pražský primátor Bohuslav Svoboda. Využil svého práva podpořit víceméně jakoukoli v Praze se konající akci. Kromě toho je lékař – gynekolog, a nikoli mravokárce. Díval se tedy patrně na věc i z hlediska své vlastní odbornosti. Vsadil bych se, že i Pavel Bém, jeho předchůdce, by takové akci záštitu udělil. Bém si zakládal na své nekonformnosti a podporoval lecjaké – i minoritní aktivity, a jistě ho nikdo nevinil z toho, že by se tím odcizoval své pravicové politické platformě. Právě to nyní vyčetl Svobodovi mluvčí iniciativy D.O.S.T. Ladislav Bátora. Tím ovšem svému záměru vsítil vlastní branku. Medializace jeho někdejších politických aktivit mu před veřejností – a je lhostejno, zda oprávněně – nasadila psí hlavu. Jeho útok na Svobodu a na Prague Pride vehnal do řad příznivců pochodu i lidi, kteří by si ho jinak příliš nevšímali. Pěkným příkladem budiž Jiří Paroubek, který explicitně prohlásil, že takto medializovaný pochod půjde osobně podpořit, zatímco kdyby nešlo o skandální kauzu, zůstal by doma.

Mediální strkanice tak úspěšně zakrývá podstatu celého problému. Tu vystihl nejpřesněji politolog Roman Joch, který označil za nešťastné, když se otázka sexuální orientace politizuje. Každý má nezadatelné právo mít tu či onu sexuální orientaci, ale nelze z této orientace dělat politický program. Zejména ne v podmínkách absolutní svobody v tomto směru, kdy za svou sexuální preferenci není nikdo pronásledován ani trestán. Svoboda slova u nás pokročila za těch více než 20 let od listopadu 1989 natolik, že otázka sexuální orientace vůbec nepatří k těm, které by dominovaly veřejnému diskurzu. Toto téma prostě lidé vzali na vědomí, většina se zbavila jakýchkoli předsudků a zastává zcela liberální stanovisko, spočívající v aplikaci hesla „moje svoboda končí až tam, kde omezuje svobodu tvoji“.

A to je možná pravý důvod toho, proč se na stránkách novin vede tak obšírná diskuse o pochodu gayů Prahou. Prostě proto, že jinak by jej nikdo nepovažoval za nic neobyčejného a zasluhující zvláštní pozornost. Jenomže s militantními gayisty, či jak vlastně nazvat ony bojovníky za práva sexuálních menšin, je to podobné jako s militantními ekologisty. Potřebují za každou cenu přivábit mediální pozornost, aby prodali své mediální zboží veřejnosti a vsugerovali jí, že se jedná o téma s velkým T. S gayisty se to má jako s těmi vojáky v Mertově písni: „soustavně neohroženi nemají, komu by podlehli“. Jenomže to není stav, který by zapáleným bojovníkům – za cokoli – vyhovoval. Oni potřebují situaci vyhrotit, aby vynikl jejich zájem. Bojím se však, že tím hlavním zájmem není rovnoprávnost bez ohledu na sexuální orientaci, neboť tento zájem je dlouhodobě bez problémů uspokojen. Tím pravým zájmem nutně musí být zájem hmotný. Na boj za cokoli se totiž dají – při patřičné medializaci – získat zajímavé finanční příspěvky, a to včetně nadnárodních, evropských.

V souvislosti s Prague Pride bych tedy rozhodně nemluvil ani o boji za práva gayů, jak činí gayisté, ani o úchylkách a patologických jevech, jak činí jejich kritikové. Mluvil bych jedině a výhradně o byznysu. A nikoli malém.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6