3.6.2024 | Svátek má Tamara


SPOLEČNOST: Paroubek a jeho Únor 1948

8.6.2006

Předseda ČSSD Paroubek je v očích veřejnosti úzce propojen s jedním z největších mindráků v dějinách českého národa – Únorem 1948. V mládí Paroubek Únor 1948 otevřeně vychvaloval. Nyní připravuje jeho reprízu. Přestože na veřejnosti hřímá, že Únorem 1948 je vítězství ODS v demokratických volbách... Paroubkův nehorázný výrok by měl nastartovat masivní odpor všech demokratických politických stran i všech demokraticky smýšlejících občanů! Jeho sobotní vystoupení po volbách do poslanecké sněmovny nesmí upadnout do zapomnění pod nánosem dalších výroků, které ještě od tohoto „politika“ uslyšíme.

Paroubek označil vítězství politického konkurenta ve svobodných volbách za Únor 1948, přestože se v roce 1948 žádné volby nekonaly. Takovou demagogii jsme už dlouho neslyšeli! Blízko k Únoru 1948 bychom se naopak ocitli v případě, že by ČSSD spolu s KSČM získala 101 hlas v poslanecké sněmovně. Paroubek by totiž okamžitě sestavil vládu postavenou na hlasech nereformované komunistické strany. Zopakoval by se tak rok 1946 a prezident by neměl jinou možnost než podat demisi.

Před volbami Paroubek spojení s KSČM popíral. ČSSD dokonce přijala v tomto smyslu neurčité usnesení. V prvním povolebním projevu předsedy ČSSD Paroubka jsme ale všichni slyšeli, jak nenávistně vykřikoval, že levice má 101 křesel! Dosud si žádný předseda ČSSD nedovolil sčítat poslance KSČM a ČSSD, říkat jim levice a počítat s jejich podporou pro novou vládu. KSČM byla až do Paroubkova předsednictví považována za nedemokratickou stranu, se kterou se není radno spojovat a nechávat jí podíl na moci.

Změnila se KSČM za poslední dva roky? Nikoliv. Změnil se pouze předseda ČSSD… Sama ČSSD se ale nezměnila – znovu obelhala své voliče. Tentokrát ovšem naprosto nehorázným způsobem. Kde jsou akce „čisté ruce“, předvolební výroky typu „zdroje tu jsou“ a „bohumínská usnesení“?

Stejně jako se stal Stanislav Gross nepřijatelný svým lhaním o tom, jak přišel k penězům na pořízení bytu (mimochodem, dosud to nevíme), stal se Paroubek nepřijatelný svými výroky zpochybňujícími demokratické instituty.

Paroubek nás vrací před rok 1989 svým slovníkem i svou ideologií. Místo knedlíkového socialismu nabízí „knedlíkový kapitalismus“, který se vyznačuje uplácením velkých skupin obyvatelstva sociálními dávkami na úkor astronomického zadlužování celé země a vznešenou ideou „ekonomika roste, tak držte hubu a krok, Češi, nebo dostanete přes držku“.

Otevřené spojenectví Paroubka s komunisty nemá v této zemi po roce 1989 obdoby. V posledním roce přijala ČSSD s KSČM celou řadu zásadních zákonů, jejichž negativní dopady všichni pocítíme v příštích letech. Paroubek dokonce označuje KSČM za menší zlo než ODS! KSČM, která otevřeně vychvaluje diktátorský režim na Kubě! KSČM, která žije z nostalgie po předlistopadových časech! KSČM, která usiluje o vystoupení z NATO a Evropské unie, tedy institucí, skrze něž se Česká republika stala součástí demokratického prostoru. KSČM, která se nedistancovala od zločinů komunismu a při každé příležitosti jejich existenci popírá!

Paroubek se na místě předsedy vlády neocitl po volbách. Byl tam kooptován svou stranou. V demokratických volbách prohrál s předsedou ODS Topolánkem. Měl by z toho vyvodit patřičné závěry a politickou scénu opustit!

Paroubek škodí této zemi. Svými výroky, svou agresivitou, svou arogancí, svým zpochybňováním demokracie, svým hulvátstvím, svým sklonem k diktátorství, svou orientací na KSČM, svou psychickou labilností, svými manipulacemi.

Považuji za zcela oprávněné vystoupit proti Paroubkovi. Je hrozbou pro Českou republiku, nikoliv spasitelem ČSSD!

Dokáže se Paroubka jeho politická strana zbavit? V době, kdy to vypadá, že ČSSD rovná se Paroubek, tedy, kdy tato strana přestala existovat a stala se mocenskou pákou jednoho muže, asi ne…

Mohu jen doufat, že voličům ČSSD přejel po Paroubkově sobotním proslovu mráz po zádech stejně jako mně a že příště mu svůj hlas nedají. Vyměnit sociální jistoty za demokracii je nebezpečné. Ostatně, už jsme si to zkusili v letech 1948 až 1989. Nakonec jsme neměli ani svobodu, ani prosperitu. Jen jistotu, že je nikdy mít nebudeme…

Radek Sárközi