26.9.2017 | Svátek má Andrea


SPOLEČNOST: Otazníky kolem hazardu

20.12.2016

Diskuze o zdanění hazardu, hracích automatů a videoterminálů stále běží na plné obrátky. Nemohu se ale ubránit dojmu, že to možná bereme ze špatné stránky. Jistě, peníze ze zdanění by měly dorazit přesně tam, kam patří. Tedy na bohulibé účely a ke sportovním organizacím. Je to ale nejpodstatnější? Myslím si, že ne. Možná by ta hlavní otázka měla znít: Chceme vůbec hazard, sázení a především házení rodinných finančních prostředků do proherních automatů? Daňové výnosy za cenu zničení lidských osudů i celých rodin?

Nepříliš inteligentnímu jedinci možná uniká, že už samotné automaty jsou nastaveny tak, aby vždy vyhrávaly a vyplácely výhry jenom tak, aby vydělal hlavně jejich majitel. Hráč sice může náhodně vyhrát, ale pokud bude hrát trvale, musí se nepochybně dostat do ztráty. Často tragické. Někdo může namítnout - hráčská vášeň je nesmrtelná a zabránit jí nelze. To je sice pravda, ale je nutné ji podporovat? Reklamou v novinách, neony na ulicích, reklamou ve sportovních přenosech v televizi?

Zkusme se teď podívat jinam, do zahraničí. Vidíme takové množství pouličních heren ve Španělsku, v Londýně či jinde v Evropě? Ani náhodou. Tamní vlády si pravděpodobně uvědomují, že není rozumné podporovat chorobné sklony ve společnosti, a tak hazard omezují, jak jen to jde.

Nejprve tedy Španělsko. Při návštěvě Malagy jsem se pozorně rozhlížel v centru města a hledal jsem nějaký ten „herní bar“. Nenašel jsem ani jediný. Podobně to vypadá ve velké většině civilizovaných států Evropy. Slušné země prostě nepřipustí, aby se v centru města objevovaly (tak jako v Praze) blikající neony lákající občany, aby tam odevzdali svoje peníze. Vydělané anebo často získané z podpory v nezaměstnanosti.

Zastavím se nyní podrobněji u dvou států mimo Evropskou unii, v Brazílii a v USA.

Brazílii jsem projel křížem krážem. Pozorně jsem se rozhlížel v Sao Paulu, V Riu i v dalších, menších městech. Nezaregistroval jsem jedinou viditelnou hernu. Přitom Brazílie není bohatá země a chudáků se sklonem k hazardu je zde určitě spousta.

Ještě zajímavější jsou Spojené státy.

Když se řekne USA, tak se ve spojitosti s hazardem každému vybaví legendární Las Vegas. Jsou zde ale i další slavná místa, jako třeba Reno nebo Lake Tahoe. A jsme u jádra věci. Americký systém a filozofii ve vztahu k hazardu jsem si nechal vysvětlit od přátel, kteří žijí v Memphisu, kde hernu na ulici prostě nenajdete. Moudří zákonodárci tam dospěli k závěru, že: Hazard je zlo, ke kterému jsou často náchylní i ti nejchudší a nejpotřebnější, kteří se mylně domnívají, že právě v herně se jim podaří bezpracně zbohatnout. Zakázat jim „gambling“ jistě nejde, a tak jim to pojďme alespoň co nejvíce zkomplikovat. Jak to vypadá v praxi? Velmi jednoduše. V okolí velkých měst jakékoliv herní zařízení zakážeme, a pokud si někdo bude chtít otevřít hernu, musí tak učinit sto kilometrů od velkého města. A co Las Vegas? To přece stojí v poušti a původně tam nebylo vůbec nic. Kdo chce Las Vegas navštívit, musí si tam zaletět nebo zajet stovky kilometrů autem přes vyprahlou poušť. Není tedy možné vybrat si podporu v nezaměstnanosti a za rohem ji naházet do automatů! Chcete holdovat hazardu? Proč ne... ale musíte na to mít! To je myslím zdravá úvaha. (Pankrác Perla to definoval větou: Kdo nemá na lyže, ať nejí lanýže.)

Las Vegas nebo Lake Tahoe jsou určitě tak trochu netypická města. Jak to tedy vypadá ve zmíněném Memphisu, městě původně velice chudém se spoustou nezaměstnaných, chudých černochů? Přátelé mi to předvedli v praxi.

Večer jsme sedli do auta a vyrazili za hazardem. Blízko to nebylo. Nejprve jsme museli absolvovat po dálnici skoro sto kilometrů, abychom se dostali do nejbližšího herního areálu nabitého „forbesy“, do kterých lze vhazovat čtvrťáky, ale i zelenými stoly na ruletu, kde se točily tisícovky. Součást návštěvy - hudební vystoupení a opulentní večeře u švédských stolů. Příjemný zážitek. Všude kolem cinkání herních automatů, stejně jako v Las Vegas. Do mašinek jsme naházeli každý tak deset dolarů, nevyhráli jsme prakticky nic a po pár hodinách jsme spokojeně vyrazili zpátky do Memphisu. Což to zavést i u nás? Proč neumožnit vznik herního městečka třeba ve Vodochodech (místo nenáviděného letiště), jen pár kilometrů od Prahy? Všechny herny ve městě pak postupně zavřít a zbavit se tak ostudného stavu ve městě. Myslíte, že by „nepřizpůsobiví občané“ na podpoře byli ochotni dojíždět za herní vášní autobusem příměstské dopravy? Těžko...

Závěrem:
Možná by nevadilo zakázat herny plošně a hazard vytlačit, stejně jako ve Státech, do několika málo lokalit vzdálených desítky kilometrů od industriálních center. Ty pak náležitě zdanit a výnos rozdělit podle přesně stanoveného (a kontrolovaného) vzorce mezi potřebné. Anebo by snad toto jednoduché a vyzkoušené řešení některým „zájmovým skupinám“ bylo proti srsti?



Diskuse


V. Mlich
10:20
20.12.2016

Š. Hašek
11:58
20.12.2016

J. Jurax
21:34
20.12.2016

I. Hil
22:34
20.12.2016

V. Mlich
0:32
21.12.2016

Š. Hašek
9:40
20.12.2016

Š. Hašek
9:46
20.12.2016

počet příspěvků: 7, poslední 21.12.2016 12:32









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.