Téže společnosti, kterou děsí moc tajných služeb, stačí k odsudku jen cejch pedofilie

Zkuste si malý test v oboru směřování západní civilizace: Co více ohrozí vás, vaši pověst i kariéru? Podezření z terorismu, nebo z pedofilie? Ta otázka je nastavena vyhraněně, ba přehnaně. Přesto se zdá, že blíže k realitě má odpověď b. Pedofilie vytěsňuje "starý dobrý" antisemitismus, ba i módní plagiátorství. Ukazuje to i aktuální aféra nové německé vlády.

Ministr zemědělství neodstoupil proto, že ohrozil fungování státu, ekonomiky, vlády. Rezignoval proto, že loni jako ministr vnitra varoval dnes už exposlance Sebastiana Edathyho, že po něm jde policie. Apolicie po němšla proto, že se ocitl v důvodném podezření, že je zapleten do pedofilie.

Pedofilie je civilizačním tématem dneška. Postihuje široké složky společnosti. Ti, kterým se hodila jako nástroj proti špičkám katolické církve (Vatikán tají případy pedofilie!), loni s překvapením zjistili, že se po více než třiceti letech vytahuje i na zástupce liberálů a Zelených v Německu. Že jim tehdy šlo o dekriminilizaci homosexuality a ostatní postižené skupiny se s obhajobou odlišnosti jen jaksi svezly? Vykládejte to někomu, kdo je pedofilií posedlý a pokládá ji za větší hrozbu než terorismus (ten se dá bagatelizovat odkazem na Bushovu "válku s terorem").

Řekněme rovnou, že pedofilii bagatelizovat nechceme a nemůžeme – ať už se týká té či oné církve, té či oné osobnosti, té či oné politické strany. Nemělo by to ani smysl, neboť jde o reálný problém. Ale tento článek – podobně jako kritické reakce v Německu, jimiž se volně inspiruje – nepojednává o pedofilii jako takové, nýbrž o obsesi pedofilií, která přerostla ve společenskou a politickou zbraň. Nehájí německého politika Edathyho, pouze si všímá smrště, která se kolem něj rozjíždí.

Pro uvedení do kontextu připomeňme základní fakta "kauzy Edathy". Tento poslanec za SPD mezi lety 2005 a 2010 v celkem 31 případech koupil (stáhl z placeného webu či objednal zásilku poštou) z jednoho kanadského serveru obrázky nahých adolescentních chlapců. Důležitý detail: ty obrázky nebyly pornografické, ba ani explicitně sexuální, pouze hanbaté.

Tím Edathy nepřekročil německý zákon. Ten sice zapovídá i samotné ukládání dětské pornografie na soukromé pevné disky, ale toto nebyla pornografie. To by musel mít Edathy na harddisku uložen divočejší materiál či alespoň kšeftovat s tím, co už měl – ale to nebyl jeho případ. Přesto se "kauza Edathy" stala spouštěčem aféry, která zahájila rozsáhlé policejní vyšetřování (i domovní prohlídku), vedla k demisi ministra a mává německou vládou. Co si z toho všeho přebrat?

Za prvé: Kdo zná Spielbergův film Minority Report (podle povídky Philipa K. Dicka), asi tuší, o čem je řeč. Minority Report je sci-fi příběh. Odehrává se v roce 2054, kdy experimentálně funguje Preventivní kriminální policie (Precrime). Tři "tušitelé", lidé nadaní schopností předvídat zločiny, skládají mozaiku vizí budoucí vraždy do stále dokonalejšího a jasnějšího obrazu – až stanoví přesný čas a místo činu, který se teprve má odehrát. V té chvíli vyráží zásahová jednotka Preventivní kriminální policie, aby činu na poslední chvíli předešla.

Nepřipomíná to "kauza Edathy"? Na blogu Frankfurter Allgemeine Zeitung to líčí Don Alphonso (žádný grafoman, stálý pilíř společenské rubriky). Odmítá Edathyho hájit. Už sám fakt, že Edathy hanbaté fotografie objednával z fiktivních adres, svědčí o tom, že si uvědomoval společenskou nepřijatelnost své záliby. Je to prostě chování neslučitelné s mandátem poslance. Ale znamená to snad, že "hobby" provozované v letech 2005–2010 má zničit celou Edathyho existenci?

V "kauze Edathy" se pro dnešek vyvozují důsledky z chování na síti před čtyřmi až devíti lety. Jako by nestačilo, že to dělají firmy jako eBay, Amazon, Facebook či Google. Postupujeli ale takto stát, je to podle Dona Alphonsa horší. Retroaktivně působící dozor státu už zavání totalitou. Nezvažuje totiž, že v mezičase se ten člověk mohl změnit, reflektovat své činy a tak dále. Co bude následovat? Nabízí se logický krok – vyvíjet modely a programy, které zjistí potenciální pachatele a rizikové skupiny už preventivně z jejich chování na síti. Zdůvodní se to jako víno: přece boj s extremismem. Ale výsledkem bude internet bezpečný jako v Číně a Severní Koreji.

Tady jsme u Minority Report, u toho, co Preventivní kriminální policii odlišuje od právního státu. Právní stát vyznává zásadu "nulla poena sine lege" (není trestu bez zákona). Kdo neprodal drogy, není dealerem. Kdo nepoložil bombu či se na tom nedomlouval, není teroristou. Kdo nedokonal zhanobení dítěte, není pedofilem. Anebo je, jak je teď cejchován Sebastian Edathy? Stačí k důkladné ostrakizaci jen to, aby se jen díval na obrázky efébů?

Rozhodují o tom gumové zákony, v Německu paragraf 184 trestního zákoníku. Podle něj může být dětskou pornografiíi Mirabeau ("Náprava"), Gide ("Penězokazi") či Mann ("Smrt v Benátkách"). Dětskou pornografií, píše Don Alphonso, mohou být i sádrové odlitky starých řeckých kúroi (soch nahých mužských adolescentů), které shromáždil, když studoval klasickou archeologii.

Čeho se vůbec bát Za druhé: Nápadně působí i jiná věc. Už od loňska se Německo zmítá v obsesi ze "šmírování". V žádné jiné evropské zemi nevyvolala odhalení Edwarda Snowdena o aktivitách amerických tajných služeb takové pozdvižení a odpor jako v Německu. Projevuje se tu i vzájemné nepochopení.

Američané nechápou, že Němci se nebojí hrozby teroru, ale přitom se děsí globálního oteplování, jaderné energie, geneticky upravených potravin a odposlechů. Němci zase nechápou, že Američané, občané země, jež nikdy nezažila totalitu, ale už dvakrát zachraňovala Evropu, se obávají teroru, ale nechává je chladnými globální oteplování a nebojí se tajných služeb. O tomto rozdílu se diskutuje už nějakou dobu.

Když slyší slovo odposlech Němec, vybaví si Gestapo či Stasi. Slyší-li slovo odposlech Američan, vybaví si tajné služby, které střeží jeho bezpečí. Ten protiklad je prostě realitou. Ale když už Němci propadají obsesi ze "šmírování" soukromí, proč jim nevadí "šmírování" pedofilů včetně těch, kteří si jen před lety stáhli pár hanbatých obrázků? I tuto otázku vznáší "kauza Edathy".

Za třetí: Mimo pozornost médií je i důležitý fakt, že právě německá média citují z vyšetřovacího spisu. Například poznámku Spolkové kriminální policie (BKA, vlastně "německá FBI"), že dotyčné fotografie "nejsou relevantní z trestněprávního hlediska". Tu náhle průsak informací nevadí, i když nejsou trestně relevantní. Zato jsou relevantní z hlediska politické a mediální kampaně, že.

To vše ukazuje na mene tekel současných trendů. Společnost se děsí "šmírování" tajných služeb. Ale jakmile jde o cejch pedofila (nikoliv o pedofila prokázaného!), tatáž společnost sází na Precrime, na preventivní odsudek.

LN, 19.2.2014