U samospráv na vyšší úrovni až po kraje se pak přesvědčení lidí o zkorumpování tamních politiků prohlubuje a nejvíce „trestných bodů“ dostává parlament a vláda. Dotázaní sice asi neberou v úvahu, že o korupci v menších sídlech a správních celcích možná nevědí kvůli tomu, že lokální noviny jsou vesměs v rukou místní samosprávy a pro média s celostátní působností je její případná korupce až na výjimky pod rozlišovací schopností, ale to není podstatné.

Co je důležité, že přes mnohé sliby a ujištění nedělají proti korupci lautr nic vrcholní politici – a týká se to jak parlamentu, tak vlády. Podle některých jejich činů se dá dokonce říct, že bojují proti boji s korupcí, viz například Langrovo rozprášení finanční policie. Takový bezprecedentní krok by si nikdo na západ od našich hranic nedovolil, zatímco u nás mlčí i opozice. Proč asi?

Na nezákonné obohacování ve větším rozsahu upozorní naše média jen zřídka, a i to dělají občas nepřesným zpravodajstvím, jak o tom svědčí třeba případ rozkradených fondů Phare. O tuto kauzu se nyní zajímá Evropská komise, před naším soudem stojí patrně zcela nevinní úředníci, ale s výjimkou jednoho pořadu České televize je všude ticho po pěšině.

Na další ukázku boje našich politiků proti boji s korupcí upozornil týdeník Euro, který se věnoval návrhu zákona proti praní špinavých peněz. Podle tohoto zákona mají mít banky a jiné finanční instituce povinnost provádět hloubkové kontroly u takzvaných PEPs, tedy politicky exponovaných osob (politically exponed persons), čili lidí, u nichž je nebezpečí korupce a praní špinavých peněz největší. Týdeník cituje jeden odstavec směrnice Evropského parlamentu, kde jsou uvedeny osoby, jichž se má zákonné opatření týkat. Jsou to nejen vrcholní politici, ale i členové nejvyšších soudních orgánů, nejvýše postavení činitelé bank, ozbrojených sil, kontrolních sborů podniků ve vlastnictví státu a další. Paragraf našeho navrhovaného zákona obsahuje víceméně shodný výčet těchto PEPs, ale je doplněn o větičku, že se to týká osoby, „která obdobné funkce vykonává v orgánech Evropské unie nebo jiných mezinárodních organizací, a to po dobu výkonu této funkce a dále po dobu jednoho roku po ukončení výkonu této funkce, a která za prvé má bydliště mimo Českou republiku, nebo za druhé takovou významnou veřejnou funkci vykonává mimo Českou republiku.“

Není to roztomilé? Zákon se má vztahovat třeba na Tošovského nebo Špidlu, ale nikoliv na Topolánka, Rychetského nebo Romana – protože nemají bydliště mimo Českou republiku! Neposmáli byste se?