26.4.2024 | Svátek má Oto


SPOLEČNOST: Klid na práci ve škole (a legraci k tomu)

19.3.2018

Když se někteří naši žáci ve středu 14. 3. 2018 rozhodli, že se chtějí přidat ke čtvrteční stávce, tedy akci VyjdiVen, nezbylo mi než zpozornět. A nyní, ačkoli je tato záležitost již nepochybně stará jako sám pleistocén a např. na hlavní stránce Seznamu frčí spousta dalších parádně čerstvých Novinek, neodpustím si tenhle komentář.

Proč? Protože znám prostředí střední školy. Protože znám naše žáky, kteří na tu ulici šli. Protože je k tomu potřeba něco říci samostatně, tj. bez přívěsku nalepeném za kouzelné výroky našeho pana prezidenta a za spravedlností a radami naplněné ohlasy občanů, což všechno mj. z Novinek bystře zmizelo hned dnes dopoledne.

Někteří středoškoláci usoudili, že mají potřebu vyjádřit se k současné politické situaci. Před naši školu se vyhrnuli téměř všichni, od prváků až po čtvrťáky. Všechny obory (máme jich osm) - mohl tam jít kdokoli. Naší starostí bylo, aby žáci neskončili pod auty frekventované ulice. Starostí některých kolegů bylo, že žáci nechtějí psát písemku, že chtějí kouřit, že nevědí, oč jde. Tedy nejen ti žáci. Starostí paní ředitelky bylo, abychom zajistili bezpečnost žáků, aby věděla, co tam bude jejich mluvčí vlastně číst, aby o této aktivitě věděli rodiče nezletilých žáků a buď jim ji povolili, nebo zamítli. Všechny tyto starosti byly legitimní a zcela oprávněné.

Ve čtvrtek 15. března 2018 ve dvanáct hodin se tedy naši žáci vyhrnuli z budovy a k nim se přidali postupně i žáci další blízké školy (a možná nejen jedné), kde se nic podobného nekonalo. Mluvčí našich, dívka ze čtvrtého ročníku, vylezla na kontejner a přečetla výzvu VyjdiVen. Její začátek, který přirovnal absurdní politickou situaci u nás k teoretické analogii v Německu („představte si, že v Německu by byl premiérem zvolen bývalý člen NSDAP…“), bohužel někteří nepozorní účastníci nepochopili. Ale všichni přítomní studenti poslouchali a byli zticha. Pokud tam přišli i takoví, kteří o věci nevěděli původně vůbec nic, měli nyní jasněji. Nebo jasno. Pak měli možnost výzvu podepsat. Je krátká, jasná a naprosto nezpochybňuje výsledky voleb. Její základní body jsou tři a týkají se dodržování ústavních povinností prezidentem, týkají se vlády v demisi a jejích rozhodnutí a vyzývají Senát k aktivitě za dodržování ústavních zvyklostí. Většina žáků výzvu podepsala. Všichni se chovali skvěle. V půl jedné byli opět ve třídách. Nikomu se nic nestalo.

Do škol politika nepatří, hm, to zní dobře a také je to dobře míněno. Jenže mnohé je politika, například nová maturita je politická věc od A do Z a já vím, o čem mluvím. A pak, politici často jezdí do škol. Na besedy se studenty. To je v pořádku? Mám takový smutný dojem, že věta o politice, která nepatří do školy, se někdy náramně hodí a někdy se nehodí vůbec. Ale žáci mají zároveň plné právo vyjádřit svůj názor zrovna tak, jako kdokoli jiný. A my, kteří čas od času brečíme nad tím, jak je jim všechno jedno, bychom měli být rádi. Ti naši to udělali a jestli se u toho ulili z písemky nebo si vykouřili cígo, tak se s tím my, starší mravokárci, musíme nějak vyrovnat. Fotili se u toho a posílali fotky na sociální sítě. Vypadají na nich, jako že se dobře baví, občas se trochu stydí, předvádějí, že je to jen prostě taková fajn free akce. Když vidím ty záběry, vidím mladé lidi, kteří žijí ve společnosti nadbytku. Jsou obrazem nás všech. Ale mají moje plné pochopení a mají moji plnou podporu. Pod výzvu, kterou podepsali oni, se podepisuji také. Také mně se nelíbí to, co Výzva shrnuje, a veškeré fráze o pražské kavárně apod. jsou čistou demagogií.

Opravdu, možná: mnozí středoškoláci si neuvědomují, oč jde. Nebo oč jít má. Jistě, mohli jít vyjádřit své názory např. po výuce. Kdyby to někdo na někdy odpoledne svolal. Jistě, ještě nic nedokázali, kdy taky? Jsou příliš mladí. Ale nepodsouvejme jim prosím, že je někdo zmanipuloval. Že jsou nějakým stádem, které někdo „dospělý“ a zkušený využívá pro své cíle. Tihle mladí lidé přesně vycítí, co je fér a co ne, a jestli někdo má smysl pro etiku a pro to, co se má a co se nemá, jsou to oni. Když jsem s nimi v pátek o věci mluvila, byli do jednoho tzv. v obraze a prosím, nikdo nemá právo nazývat je blbci. Doufám, že budou i nadále schopni prokouknout faleš, lež, fráze, demagogii, manipulaci a oportunismus, i kdyby to mělo na první pohled vypadat, že nevědí nic. Vědí toho rozhodně víc, než si kdekterý spravedlivý starý milicionář nebo poctivý zkušený účastník webových diskusí umí připustit. Ohlasy na čtvrteční studentskou akci mi velmi připomínají počáteční ohlasy z listopadu 1989 – evokují zejména Miroslava Štěpána a jeho „nebudeme přece poslouchat děti“. Mám dojem, že by bylo občas velice prospěšné tyhle „děti“ poslechnout. Kromě své bravurní schopnosti „žít na sítích“ totiž disponují i smyslem pro spravedlivou realitu.

Plzeň

Taťána Vroblová