Tak máme nový případ hodný komentářů, slovních ekvilibristik, vzdechů nad trýznícími rodiči i nevhodně zasahujícím státem: Alternativní rodiče chránili své děti úplnou izolací od společnosti. Děti nepoznaly tradiční dětské hračky ani lékařské prohlídky. Jak je v kraji zvykem, úřady rodičům děti promptně odebraly a svěřily je do náhradní rodiny. V ní se konečně malí lidé otrkají, seznámí s obsluhou televize a mobilního telefonu a podle znělky se naučí rozpoznávat televizní reklamy.

Kam státu povolíme přístup?

Co bude s příběhem dneška dál? Po seznámení s fakty se veřejnost rozdělí na dvě nesmiřitelné poloviny: v první budou lékaři, sociální pracovníci a militantní rodiče. Všichni dohromady i po částech budou usilovně hledat trestný čin, kterého se rodiče dopustili, volat po jejich exemplárním odsouzení a po nové právní úpravě, která vyjmenuje, co má dítě v jakém věku umět a co všechno je musí rodič naučit. Do sporu zasáhne veřejný ochránce práv, nadace a spolky a posléze Evropská unie, která vydá směrnici kalibrující požadavky na dítě podle věkových kategorií. Náš stát ve snaze zavděčit se vymyslí srovnávací zkoušky pro kojence a rodiče, jejichž děti budou ještě ve dvou letech cumlat dudlík, pro výstrahu před polednem popraví. Zavedou se přepadové hlídky hlídající teplotu a nutriční hodnotu kojenecké stravy a vstup do provozoven rychlého bude občerstvení zakázán všem, jejich BMI překročí průměr a váha výšku v centimetrech mínus sto. Naprostým vítězstvím skončí akce "Povinné kamery do každé kuchyně a každého dětského pokoje - kdo řádně vychovává, ten se nemá čeho bát!" V nastalé debatě budou zakázány nejen cirkusy, ale i psi na vodítku a s náhubky, neboť se tím ohrožuje jejich právo na svobodný pohyb po planetě a narušuje zvířecí integrita, o psychických dopadech na duši zvířete ani nemluvě. Spolu s balíkem animo zákonů bude zakázáno zabíjení zvířat pro maso, chov myší jako potravy hadům, zoologické zahrady budou zrušeny a všechna zvířata propuštěna z otroctví. Budoucnost bude navždy patřit veganům.

Kde má být rodič pán a vládce?

Druhá polovina, představovaná zejména rodiči a příslušníky ozbrojených sil, si vzpomene na vlastní výchovné metody a pod heslem "Kdo nikdy neplácl, nechť hodí kamenem!" vyrazí do ulic za svobodné vychovávání. Vznikne Liga na ochranu rodičovských práv zastávající názor: "Co jsem si vyrobil a porodil, to si vychovám i zkazím sám." Uspořádá demonstraci proti zákazu dětské práce s odůvodněním, že utírání prachu ani sekání zahrady nikdy nikomu neublížilo, a puberťáci za tuto neformální výuku budou naopak svým rodičům vděčni ihned po nástupu do práce. Namísto třídních knížek a domácích úkolů z češtiny a matematiky zavedou školy palečnice, důtky a švédské boty. Obecná vzdělanost i studijní výsledky se v důsledku strachu z fyzických trestů a pracovních táborů během několika let prudce zvýší. Následkem přísné a nic neodpouštějící výchovy se sníží množství bezdomovců, nezaměstnaných, nepřizpůsobivých i osob závislých na sociálních dávkách a produktivita práce i pracovní nasazení vzroste o 800 procent, což bude mít příznivý vliv na hrubý národní produkt a republika brzy předežene dlouhodobě kralující Katar. Započatý vývoj zcela zahluší prvotní kritiky vzbouřenců požadujících, aby stát realizoval nejenom svá práva směrem k občanům, ale i povinnosti za současného použití zdravého selského rozumu namísto formalismu. Vždyť čím jiným lze odůvodnit, že na jedné straně se čerstvě narozené dítě nemůže jmenovat Jarní vánek a na druhé chybějící formalita umožní zapsat do matriky dítě jako Bezejmenná?

Mince reality se dvěma stranami

Ale dost nadsázky a více reality: V dnešní liberální společnosti není lehké vybalancovat vějíř práv a povinností státu, dětí a rodičů. Ovšem každý z vrcholů trianglu by si je měl uvědomovat a není od věci o nich občas diskutovat. Možná totiž, že hranice mezi nimi není jasně znatelná. Rodiče nejspíš mají nejen právo na styk s dětmi, ale i povinnost je řádně vychovávat. Dítě má patrně pomáhat svým rodičům, tedy i umývat nádobí a česat jablka, na druhé straně i základní lidské právo na zdravý rozvoj a dobrý růst. I když je otázkou, co je horším trestem: zda jedna výchovná Kalouskova facka, hodinová přednáška plná výčitek nebo lhostejnost vykoupená penězi, manipulace či odkládání dětí k elektronickým hračkám a povrchně vysílající televizi. A stát? Nemá buzerovat, ale pomáhat, seč může, ovšem i zasáhnout a využít své regulace, když někdo jiný vlastní povinnosti poruší. Je jen otázkou času, kdy týrané či špatně vychované dítě zažaluje vlastní rodiče za újmu a stát za liknavost, že to vše dopustil. Kdo z trianglu má čisté svědomí, nechť ovšem klidně hodí kamenem.

LN, 1.12.2011

Autorka je advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti