Pro společnost jsou ghetta žádoucí a má smysl nechat tam lidi žít, jak chtějí

Ghetta nabízejí minimální útočiště a zázemí nejen pro ty, kteří si nemohou dovolit víc, ale i pro ty, kteří by jiný život žít neuměli či nechtěli. Bojovat proti ghettům je projevem absence schopnosti vnímat realitu a přirozenost.

Návrhy řešení aktuálně uměle vyvolaného problému ghett jsou součástí principu páchání dobra. Tak například přišli nějací lidé a chtěli vymýtit války, aby se všichni měli dobře a zavládl mír. Nezdařilo se a války jsou dál. Paradoxem stavu je fakt, že za nové válečné konflikty mohou ti, kteří mají míru plnou hubu. Takový stav trvá tisíce let. Přišli další a chtěli vymýtit nemoci, aby lidé neumírali. Jedny nemoci vymizely, nové přicházejí navzdory úsilí. Tisíce let například upalovali a masakrovali nevěřící, další pak totéž dělali věřícím. Věřícím v cokoli, to je jedno. Oba tábory přežily dodnes. Miliony let se střídala období sucha a deště, větru i bezvětří, chladna s teplem. Přišli nějací lidé a začali s tím bojovat. Výsledkem je opětovné a nadmíru stabilní střídání období sucha a deště, větru a bezvětří, a navzdory vynaloženému úsilí některých lidí i chladna s teplem. Tisíce let byli lidé bohatí a chudí, zdraví a nemocní, chytří a hloupí, pracovití a líní, sečtělí a knihou nepolíbení, přející a závistiví, silní a slabí, hodní i zlí. Je to normální. Status quo existence člověka na planetě Zemi. A tisíce let také lidé bydleli na různých místech podle toho, co si mohli dovolit nebo kde chtěli žít - byť mnohdy k údivu ostatních.

Ghetta ve své podstatě tak, jak je chápeme i dnes, existovala po celou dobu vývoje lidstva. Byla přirozenou součástí života lidí ve skupině. Pak přišel zase někdo z party těch, co bojují za povinné dobro pro všechny, a začal ghetta označovat za nehodné existence dnešní společnosti. Jako balzám na duši v tom falešném boji mi zněla slova Josefa Fliťara z tzv. vyloučené lokality v obci Straškov, kterého se to sakra týká, jako reakce na otázku ve věci možného přestěhování do vsi, které odmítá: „Jsme tu doma, ne? Já už tu jsem šestnáct let. Moje děti tady všechny vyrostly.“

Různé modely pomoci lidem proti jejich vůli měly vždy za následek jen zasetí jiných, nových, nečekaných problémů v širším měřítku, výměnou za ty lokální zmapované problémy původní. Nechte, vy z vás, kteří chcete ghetta zlikvidovat, žít v nich lidi tak, jak sami chtějí nebo na co zkrátka mají a co si mohou dovolit. Je to přirozené. Objekty zdánlivé pomoci, vytržené ze svého přirozeného prostředí, se stanou nakonec jen oběťmi násilné resocializace. Výsledkem boje proti tzv. vyloučeným lokalitám budou jen lepší hadry a boty na ztracených duších. A to si nezaslouží nejen lidé v ghettech, ale ani lidé za jejich hranicemi. Být chudý a bydlet bez teplé vody a splachovacího záchodu není hřích hodný trestu vykořenění.

Převzato z blogu se souhlasem autora