16.11.2018 | Svátek má Otmar


ŠKOLSTVÍ: Soukromé Scio nabízí sociální slevu, veřejné instituce ne

8.4.2011

Pan Červinka v článku Plíživá privatizace přijímacích zkoušek rozebírá situaci v přijímacím řízení na středních a vysokých školách, přičemž komentuje roli, kterou v této oblasti zaujímá společnost Scio.

V prvé řadě musíme poděkovat za uznání profesionality. Odborná veřejnost je si vědoma skutečnosti, že stát v případě aktivit a projektů směřovaných do této oblasti vynakládá zcela bezúčelně stovky milionů korun , a to mluvíme pouze o tzv. státních maturitách. Pokud by se stát před deseti lety rozhodl vzít na sebe náklady účastníků Národních srovnávacích zkoušek (podle jejich výsledků přijímají desítky fakulty uchazeče ke studiu, pozn. autora), mohl dnes využívat v podstatě shodného potenciálu, který je vkládán do státních maturit, a to za zhruba desetinových nákladů. Přitom s garancí kvality standardní pro obdobné projekty na mezinárodní úrovni a se zcela jasnou a adresnou odpovědností za případné problémy. Je na místě dodat, že k samotné státní maturitě se společnost Scio dlouhodobě staví kriticky. Řadu informací, včetně rozsáhlého analytického materiálu, naleznete zde.

Dovoluji si pouze upřesnit několik domněnek, které pan Červinka ve svém článku uvádí. V některých případech pouze doplňuji kontext, aby si čtenář, který se běžně v této sféře nepohybuje, mohl udělat objektivní představu.

Pan Červinka uvádí, cituji: „Filosofie tohoto podnikání je jednoduchá - milý rodiči, zaplať a my ti připravíme dítě tak, aby testy, které jsme připravili, udělalo.“

Ano, tak to je. Podobně to dělá například organizace Educational Testing Service (www.ets.org), která v USA zajišťuje obdobné „high stake“ testování. Ale abychom se drželi domácího prostředí, nabídka společnosti Scio se nijak neliší od toho, když učitelé některé střední školy připravují uchazeče na přijímací zkoušky v rámci soukromého doučování (pochopitelně placeného), které si střední škola vytváří sama, nebo když vysoká škola pořádá přípravné kurzy na své přijímací zkoušky. S tím rozdílem, že lektoři kurzů společnosti Scio se nesmějí zároveň podílet na autorství testů a zadání aktuálních testů neznají.

Rozdíl je zejména v samotných testech. Společnost Scio se na tuto činnost specializuje a disponuje odborným zázemím, vysoké ani střední školy tuto možnost nemají. Testy společnosti Scio proto jsou detailně statisticky popsány (je známa jejich kvalita a jejich vlastnosti, jako je reliabilita či diskriminační schopnost), což se rozhodně obecně říci nedá. Je to podobný rozdíl jako mezi kalibrovanou váhou a zařízením, které se dlouho používá a proto se jeho výsledkům věří. Tím do značné místy odpovídám i na otázku, cituji: „Stačí si položit otázku, zda v kurzech získají frekventanti kvalitativně vyšší úroveň vědomostí nebo získají jen dovednost vyplnit správně ten který test.“ Ano, test je vždy pouze modelovou situací, do značné míry umělou a do značné míry nespojitou s realitou. Pokud jsou ale testy připraveny podle standardního postupu (více zde), víte, jaké výsledky vlastně získáváte a jakou váhu jim můžete (chcete) dát.

Cituji dále: „Za tichého přihlížení neschopného státu si tu jedna firma vytváří monopol na přijímací zkoušky.“ Fakt, že společnost Scio je jediná soukromá společnost, která se v této oblasti prosadila, a že tedy působí monopolním dojmem, je způsoben relativně vysokou náročností na odborné zabezpečení a know how. Nejedná se, jak se mnozí domnívají, o žádnou formu protekcionismu. Neschopnost státu v této věci je zřetelná, nicméně její důvody jsou na širokou odbornou diskusi, rozsah této reakce není dostačující. Uvedu tedy jen zkušenost z Anglie, kde regulátor Ofqual dohlíží nad testováním ve vzdělávání, stanovuje jeho podmínky, nicméně testování samotné nabízí různí realizátoři. Tento model je tedy zjevně dost odlišný od státního CERMAT, který má dělat vše dohromady.

Cituji: „Není třeba nijak hluboké úvahy, abychom dospěli k závěru, že ti, co navštěvují přípravné kurzy Scia, případně vyzkoušejí přijímací zkoušky nanečisto (opět pořádané Sciem), jsou při přijímacích zkouškách zvýhodněni. To je jedna stránka věci, řekněme z určitého morálního pohledu.“

Takové konstatování by hlubší úvahu zasloužilo. Morální rozměr může skutečně vzniknout tehdy, pokud je poskytovaná příprava primárním zdrojem úspěchu při zkoušce a pokud se nůžky v přístupu k takové přípravě rozevřou do té míry, že se pro někoho stane nedostupná. Ani jedna podmínka ale neplatí. Neplatí přímá úměra mezi vynaloženými prostředky a úspěchem ve zkoušce. Nejlepší uchazeči (typicky ti, jejichž výsledky spadají pravidelně do prvního decilu, tedy mezi 10 % nejlepších, pozn. autora) často dokonce žádnou přípravu od společnosti Scio neobjednávají. Panem Červinkou uvedená částka (10 000 Kč), kterou zákazník „může“ vynaložit za přípravu na přijímací zkoušky, není relevantní. Jedná se o souhrn všech nabízených materiálů a přípravných služeb, z nichž si drtivá většina uchazečů, bez ohledu na úspěch ve zkoušce, volí pouze zlomek. Průměrná útrata uchazečů o studium na VŠ či rodičů uchazečů o studium na SŠ se tak pohybuje v řádu stovek korun.

Příprava na zkoušky připravované společností Scio tedy zůstává dostupná. Kromě toho si ale uvědomujeme, že i takové náklady mohou zůstat bariérou pro sociálně oslabené uchazeče či rodiny. Uchazeči o studium na středních školách mají proto v řadě případů možnost absolvovat zdarma přijímací zkoušky nanečisto na školách, na které se hlásí, uchazeči o studium na VŠ, spadající mezi sociálně potřebné, platí za zkoušku místo zhruba 400 Kč pouze 100 Kč a uplatňují slevu 60 % na veškerou přípravu. Této možnosti využívají stovky z nich. Dovolím si na tomto místě poznamenat, že takto zohledňuje nerovné sociální podmínky v ČR pouze společnost s ručením omezením, žádná veřejná instituce podobné řešení nenabízí.

Věřím, že se mi podařilo do značné míry odpovědět na některé otázky a domněnky v článku pana Červinky uvedené, stejně tak jako na příspěvky z diskuse pod článkem. Jen telegraficky si dovolím na některé další reagovat. Fakt, že není možné se naučit na test sledující obecné studijní předpoklady uchazeče (logické myšlení, schopnost číst a analyzovat text, vyhodnotit sadu podmínek, pracovat s numerickými hodnotami apod.), není „záludností“. Jedná se o test, jehož obdoba je používána v různých jiných zemích (zejména anglosaských) a který pochopitelně nesleduje znalosti. Ty ale mohou být nikoliv výsledkem píle žáka, jako spíše kvality školy, kterou navštěvoval. Tyto rozdíly test Obecné studijní předpoklady (OSP) eliminuje. Vedle toho, výsledky testu OSP v průměru vysoce korelují s výsledky znalostních testů. To znamená, že z velké míry odpovídá indikace schopností a dovedností měřených testem OSP úrovni získané v rámci klíčových předmětů vzdělávání.

Je pravda, že obdobné testy používané v USA (GRE, SAT reasoning test apod.) skutečně byly inspirovány testem používaným americkou armádou, nicméně už několik desetiletí se používají v přijímacím řízení na americké univerzity. Test společnosti Scio je odvozen ze vzdělávací testů, nikoliv z testů armádních.

Znalostní testy, které jsou součástí přijímacích zkoušek, pochopitelně počítají s mírou zvládnutí studia a tím je také řízen obsah otázek v testu. Tvrzení, že jsou v testu i fakta, která žáci nemohli probrat, je proto zavádějící.

V testech společnosti Scio nelze uspět „střílením“, tedy tipováním. Tento prvek je eliminován odečtem části bodu za špatně zodpovězenou otázku (tedy diskriminací „střelců“).

Chyby v testech se skutečně vyskytnout mohou (statisticky 2 – 3 na tisících ostrých úloh). Způsob řešení takové eventuality je založen na posouzení úlohy a jejím případném vynětí z hodnocení. Testy jsou záměrně připravovány v takovém rozsahu, aby vynětí poměrného počtu úloh nemělo vliv na jejich statistické parametry (schopnost měřit).

Pravděpodobně se mi nepodařilo zodpovědět vše, dotazy prosím směřujte na bkartous@scio.cz.

Scio

Bohumil Kartous


Diskuse


F. Eliáš
12:18
8.4.2011

B. Michal
12:58
8.4.2011

T. Vodvářka
5:59
8.4.2011

F. Eliáš
12:23
8.4.2011

K. Dvořák
23:52
8.4.2011

počet příspěvků: 5, poslední 8.4.2011 11:52









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.