Neměl jsem původně v úmyslu vyjadřovat se ke státní maturitě. Nejspíš proto, že jsem ji v květnu sám skládal, a proto jsem necítil dostatečný odstup, který je při psaní textů, jež by si rády dělaly nárok na objektivitu, tak potřebný. Ale tento článek si žádný takový nárok neklade, je ryze subjektivní. Nemám ve zvyku nechat se unášet subjektivitou, ale v nezměrné změti útoků na státní maturity ať už ze strany studentů, jejich rodičů, kteří pochopitelně nemohou mít názor odlišný od názoru svých dětí, které ve zkoušce nepříliš uspěly, či dalších, již se nechali strhnout aktivní menšinou, která chtěla zpochybněním zkoušek samotných odvrátit pozornost od vlastní neschopnosti, je slyšet jen jedna strana. A já cítím potřebu přispět opačným názorem, aby byl slyšen hlas všech.

Má zkušenost s letošní státní maturitou je diametrálně odlišná od těch, které jsou neustále prezentovány v médiích. Neustále vidíme nešťastné studenty, kteří se dušují, že práce, kterou odevzdali, byla výborná a pouze vinou anonymních hodnotitelů z CERMATu dopadli tak, jak dopadli, tedy špatně. Nebudu zde posuzovat didaktický test z matematiky vyšší úrovně, neboť jsem jej nepsal, avšak musím přiznat, že vystoupení již odvolaného ředitele CERMATu Pavla Zeleného v Hyde parku 10. května, tedy krátce po vypuknutí maturit, mne osobně vcelku přesvědčilo. Zato jsem byl nemile překvapen způsobem jednání, jaký předvedli přítomní studenti. Do značné míry rozumím jejich rozčarování, které způsobila údajně přílišná náročnost testu, avšak měli bychom si – ano, my studenti – také uvědomit, že maturitní testy by neměly vypadat tak, aby bylo lze dopředu mechanicky "natrénovat" způsob řešení daných úloh, nýbrž měly by prověřit, zda jsme látce skutečně porozuměli a zda dokážeme samostatně řešit nejrůznější typy úloh. Právě na tuto věc pan Zelený ve zmíněném pořadu upozornil a já s ním v tomto ohledu naprosto souhlasím.

Co se další problematické části státní maturity, tj. slohové práce z českého jazyka týče, cítím potřebu ohradit se proti tvrzení, že ti, kteří si zvolili vyšší úroveň, kteří projevili tvůrčí či myšlenkovou originalitu, byli biti a nespravedlivým hodnocením CERMATu poškozeni. Já jsem si z českého jazyka vyšší úroveň vybral, z hlediska žánrového jsem psal esej, přičemž při vší své skromnosti tvrdím, že byla formálně i ideově původní a splnila veškeré žánrové náležitosti. Výsledek? Obdržel jsem plný počet bodů. Vycházeje z vlastní zkušenosti tak soudím, že studenti by v prvé řadě měli být upřímní sami k sobě, měli by být sebekritičtí, pokorní a hledat chybu nejprve u sebe. Kopat do všech kolem ve chvíli, kdy nedopadli podle svých představ, je přece nedůstojné a, řekl bych, i poněkud směšné. Snad jsem příliš krutý a opojen vlastním úspěchem, avšak pravdou zůstává, že prezentovat tuto část a potažmo státní maturitu jako celek za chybnou, je do značné míry zavádějící. Protože i ti, kteří si zvolili úroveň vyšší a měli po dlouhá léta hodnocení výborné, mohli ve státní maturitní zkoušce (i slohové) své předešlé výkony potvrdit. To říká má zkušenost. Avšak z médií musí veřejnost nabýt dojmu právě opačného. Bohužel se zdá, že i samotné politické elity podlehly halasnému křiku menšiny, která sebevědomě prohlašuje, že mluví za všechny. Ne, nemluví.

Jistě, současná podoba státní maturity má své nedostatky a já sám s ní nejsem příliš spokojen, přesto jsem přesvědčen, že tvrzení o nelidskosti, přehnané náročnosti, chybnosti, tudíž o celkovém selhání nynější koncepce je nesprávné. Slova o tom, že vyvolává nepřiměřený psychický tlak na studenty, platí snad pouze ve chvíli, kdy se na zkoušku dostatečně nepřipravili a věnovali se přípravě jen pár týdnů. Pak ano, mají být z čeho vystresováni; to ale není v žádném případě chyba státní maturity. Dovedu si představit, že dojde k určitým modifikacím, avšak nedomnívám se, že by bylo zapotřebí náročnost úloh snižovat, rušit dvojí úroveň apod. Já osobně bych se kupříkladu ve zkoušce z českého jazyka přimlouval k tomu, aby byla vypuštěna ústní část s tím, že by se rozšířila část písemná, a to o oblast literární teorie a historie, které jsou zastoupeny pramálo, třebas i formou otevřených úloh. Slohovou práci je třeba zachovat a - ač mně osobně by bylo sympatičtější, aby ji opravovali učitelé přímo na daných školách - musím připustit, že v pozdějším životě budou naše texty, napíšeme-li nějaké, rovněž hodnotit cizí lidé, nikoli ti, kteří nás dlouhou dobu znají, a proto se mi zdá, že i v tomto ohledu je současná podoba nastavena správně. Mimochodem, pokud jde o výše zmíněnou dvojí úroveň testů, není pravda, že studenti nejsou ničím motivováni k tomu, aby si vybrali úroveň vyšší. Co třeba vlastní hrdost a čest? Připravení gymnazisté by s vyšší úrovní českého jazyka neměli mít výraznější problém, to samé platí o cizím jazyku, který si navíc mohou sami zvolit. Je podle mého názoru mylná představa, že by maturita měla sloužit zároveň jako přijímací test na vysoké školy. Bylo by to ještě možné přijmout u matematických oborů, kde se skládá zkouška právě jen z matematiky, pročež by z povahy věci mělo úspěšné splnění vyšší úrovně stačit. Avšak u humanitních oborů, které jsou zpravidla specializované, přece nemůže maturitní zkouška čímkoli posloužit. V tomto ohledu bych v ní spatřoval toliko nezbytnou podmínku pro to, aby vůbec mohli studenti o studium daného oboru usilovat. A systém bych zde nastavil kupříkladu tak, že vysoké školy by mohly přijímat pouze žádosti těch, kteří státní maturitu složili ve vyšší úrovni (pochopitelně jen u těch předmětů, které jsou s příslušným vysokoškolským oborem spjaty).

Bylo by možné o tomto tématu hovořit dlouhé hodiny. Nezmínil jsem zde zdaleka vše, co bych chtěl a co se problematiky státní maturity týká, avšak – jak už bylo na samotném počátku řečeno –tento text nemá být objektivní studií či odbornou úvahou, nýbrž subjektivní reakcí na štvanici, kterou vyvolali neúspěšní maturanti a s níž se při nejlepší vůli nedokáži ani v nejmenším ztotožnit. Nezbývá než popřát těmto studentům mnoho štěstí při zářijovém reparátu, více pokory a nadhledu a odborné veřejnosti a příslušným elitám více odvahy a rozhodnosti čelit mediálnímu nátlaku, který je zcela neadekvátní a snad i účelový.

Zemanek.webnode.cz