3.12.2016 | Svátek má Svatoslav






ŠKOLSTVÍ: CERMAT a ti druzí

13.5.2013

Ohledně státních maturit už bylo řečeno mnoho, ale nyní, během jejich třetího ročníku, bych rád sumarizoval jejich přínosnost pro životy studentů středních škol a jejich učitelů. Jelikož jsem češtinář, budu se zaměřovat primárně na češtinu, snad mě některý z kolegů doplní i u cizích jazyků.

Třetí ročník státní maturity byl odstartován velkohubými projevy o tom, že všechny nedostatky předchozích let již byly odstraněny a že od letošního roku už bude všechno v pořádku. Pojďme se na tyto "změny" podívat zblízka. Maturita z českého jazyka a literatury má tři části; didaktický test, písemnou práci a ústní zkoušku.

Co je úkolem didaktického testu z českého jazyka?

Žáci mají za úkol prokázat porozumění textu (a k tomu se vejde i nějaká ta gramatika - řádově to bývají čtyři pět otázek z 32 (!)). A v tom je dle mě kámen úrazu. Pokud ústní část maturity vyžaduje rozpoznání uměleckých jazykových prostředků a funkčního stylu, není zapotřebí test zkoušející, zda žák z odstavce pochopí, že vyhovuje odpověď "B". Celý test je v podstatě jenom hodně rozvětvenou modelovou situací otázky: Pokud si chci koupit maso na guláš, půjdu do: a) ovoce a zeleniny, b) do masny, c) do drogerie, d) do železářství.

Dalším problémem je podoba "deduktivních otázek", kdy z narážky na mrtvého protektora má student pochopit, že text vznikl "v květnu 1942". Ale patří tyto otázky do testu z českého jazyka? Samozřejmě souhlasím s tím, že středoškoláci by měli takovéto věci vědět; na straně druhé je ale třeba odlišovat řekněme absolventa maturitní nástavby, kosmetičku, kuchaře a gymnazistu, kteří mají zcela odlišné výchozí podmínky. I když chtějí "jednu maturitu", můžou být pro některé obory otázky daného typu likvidační (sám jsem kosmetičky učil, dějepis měly dvě hodiny v "prváku" a to bylo všechno, češtiny měly v průběhu čtyř let 10 hodin týdně, na gymnáziích jich je dvacet). Mimochodem se zde nabízí i otázka, proč musí mít kosmetičky maturitu, proč se vyžaduje u automechaniků, prodavačů a tak podobně, ale o tom snad někdy jindy.

Třetím problémem je také vyměřený čas, protože některé výchozí texty testu jsou natolik dlouhé, že průměrně hláskující středoškolák, co se dokopal k přečtení šestnácti knih z povinných dvaceti, je nemusí ani stíhat přečíst. Kapitolou samou pro sebe jsou potom různí dyslektici a dysgrafici - ti sice mají právo na specifické podmínky testu (výjimka PUP), ale zase jsou soustředěni na jedné spádové škole a v hrdých osmnácti letech by si připadali jako "retardi", pokud by tam měli mít k ruce asistenta. Proto jdou se zbytkem třídy a "nestíhají".

Posledním (a podle mě největším zlem) didaktického testu je to, že na něj nelze třídu zodpovědně a plně připravit. Soudím, že škola má ověřovat pouze ty znalosti, které vyučuje (byť samozřejmě s přesahem do základního školství), ale jak chcete naučit člověka chytrosti nebo všeobecnému rozhledu? Dobrá, mají ho mít, ale proč je to proboha montováno do češtiny? A proč řada výchozích textů vypadá na první pohled jako ekonomická studie (grafy, tabulky, schémata - student má potom zaškrtnout tu možnost, která nejlépe odpovídá zobrazovanému)?

Co tedy didaktický test z českého jazyka přináší?

Stres pilným studentům, kteří by se rádi "naučili", ale můžou pouze vycházet ze starších testů.

Obrovskou byrokratickou zátěž - k testům se ještě tisknou různé seznamy žáků ve skupinách, hlavičky testů, pokyny pro zadavatele - aby se následně test digitalizoval scannerem. Proč nelze dělat testy - když nic jiného - on-line?

Výdaje - na jednoho žáka se jenom na všechny možné testy (kromě slohu a didaktického testu v češtině ještě totéž v angličtině, němčině a didaktický test v matematice) a výkazy k ústní zkoušce spotřebuje cca 50 papírů. Navíc samozřejmě něco stojí barva do tiskáren. Pak se člověku snadno stane, že ve fondu nákupů už nevyjdou peníze na lihové fixky.

Co je úkolem maturitní písemné práce z českého jazyka?

Jednoduše řečeno, mají žáci napsat sloh v předepsaném rozsahu a dodržet přitom zadání a útvar (tedy z úvahy o eutanasii se jim nesmí stát vypravování o pobytu v Itálii). OK. I zde je ale leccos v nepořádku.

První výhradu mám jako češtinář k rozsahu práce. Požadovaných 250 slov vypadá oslnivě, ale v praxi se jedná o cca 25 - 30 řádek textu, což podle mě není mnoho. Jak chcete napsat dobrou úvahu nebo dobré vypravování v takovémto rozsahu? Je sice pravda, že maximální rozsah práce není omezen, ale pokud se někdo příliš "rozepíše", nemusí vystačit s časovým limitem (90 minut).

Horší jsou ale podle mě samotná kritéria hodnocení. Žák může získat až 30 bodů (výborný), minimum je 12 (dostatečný), přičemž se hodnotí tři respektive čtyři kritéria, z nichž tři mají ještě podkritéria. Co je tedy hodnoceno.

* Paradoxně jako první je rozsah práce (naprosté minimum 200 slov). Pokud budu hnidopich, můžu velmi dobrou glosu potopit na rozsahu (199 slov), zatímco velmi mizernou úvahu nebo popis pracovního postupu pustím (200 a více slov).

* Dodržení zadaného tématu a zadaného útvaru - zde se za každý uděluje 0 - 5 bodů podle toho, zda daný text splňuje patřičné náležitosti. Jak ale správně hodnotit "libovolný útvar publicistického funkčního stylu"? Pokud text z jednoho z výše uvedených kritérií nevyhovuje, je práce hodnocena nulou bodů a "není splněna".

* Jazyk a slovní zásoba - ty navazují na zadaný útvar - třeba toho "libovolného publicistického útvaru". Máme jej hodnotit jako fejeton, blog (jazyk může být nespisovný) nebo otevřený dopis (důsledně spisovný jazyk)? Další problém je v tom, že pokud si student vykoleduje nulu bodů za jazyk (třeba za hrubé pravopisné chyby nebo za naprosto nevhodné výrazy), práce se dále hodnotí a ještě z ní nakonec může žák dostat "solidních" dvacet bodů (cca trojka).

* Výstavba textu - zde je hodnocena stavba samotných souvětí, návaznost vět, myšlenek a členění na odstavce. Tady většinou mnoho problémů nebývá - leda zpřeházený slovosled a nevhodné členění práce. Pokud budu vycházet ze závazné "Bodové škály hodnocení písemných prací" vydané MŠMT, bude většina prací "v pohodě".

Výsledky hodnocení se pochopitelně zaznamenávají na přiložený arch, kde se proškrtává, rozepisují body, pořád dokola píše evidenční hodnotitelské číslo, datum opravy a datum, do kterého je nutno práce opravit.

Co tedy maturitní písemná práce z českého jazyka přináší?

Zvýšenou byrokratickou zátěž - učitel (hodnotitel) musí opravovat předepsaným způsobem. Testy se navíc digitalizují dvakrát (před a po opravení) a odesílají se CERMATu.

Výdaje podruhé - všichni hodnotitelé písemných prací museli projít několikadenním školením o tom, jak "nově" opravovat - to samozřejmě vykonávali ve svém volném čase. Stát navíc loni snížil plat pedagogům o pět procent (nepedagogickým pracovníkům dokonce o deset), aby vzápětí školil centrální hodnotitele (loňské písemné maturity), od kterých se zase letos upustilo.

Co je úkolem ústní zkoušky z českého jazyka a literatury?

Studentovým úkolem je zde pohovořit o jedné z dvaceti přečtených knih (tu si vylosuje) a zasadit ji do literárního kontextu. Tato část doznala nejmenších změn, opět je zde hodnoceno bodovou škálou (maximum je devět bodů, naprosté minimum čtyři). Student má k dispozici pracovní list s ukázkou z přečtené knihy (opět minimálně tři exempláře - pro něj a pro členy komise) a s neuměleckým textem (třeba odborným). O obou částech má pohovořit; u uměleckého textu o jazykových prostředcích, ději knihy (je-li jaký), charakterizovat postavy, říct něco o autorovi, jeho současnících a o směru nebo skupině, do které je řazen. U neuměleckého ho poznat, popsat jazykové prostředky, příznaková slova a vyjmenovat útvary daného stylu.

Kamenem úrazu je zase hodnocení. Hodnotí se literární část (umělecký text), stylistika (neumělecký text) a "kultivovanost projevu". A v ní je problém. Už mnohokrát jsem zažil, že zkoušený sice "kultivovaně hovořil" plných patnáct minut, ale v podstatě o ničem, což často vede k tomu, že dostane 1 - 0 - 3 body a vysmátý odchází, neboť se opět o výsledku hlasuje v komisi. První rok nových maturit museli dva hodnotitelé ústní zkoušky dospět k jednomyslnému rozhodnutí, pokud ne, měl se předseda komise přiklonit k jednomu z nich. Od loňského roku se opět hlasuje, což bohužel často vede k tomu, že jsou češtináři přehlasováni, protože student "přece něco řekl". Navíc si (bohužel) spousta lidí myslí, že do češtiny může mluvit, protože z ní kdysi přece taky maturovala a četla něco od Čapka. Ale budiž, to se dělo i dřív.

Co tedy ústní zkouška z českého jazyka a literatury přináší?

Zvýšenou byrokratickou zátěž - kromě samotných pracovních listů (mimochodem, ty vytváří češtinář, listy uveřejněné CERMATem nelze zodpovědně použít, protože jsou jednak z velké části dostupné na internetu, jednak mají velmi proměnlivou kvalitu), ještě záznamové archy pro dílčí hodnocení (hodnotitelé), záznamový arch výsledného hodnocení (komise), různé seznamy omluvených a připuštěných žáků atd. Opět se vše digitalizuje a posílá do CERMATu.

Výdaje potřetí - jak už jsem psal výše, hodnotitelé (i ústní zkoušky) museli projít opět školením (ve svém volném čase), opět se vyplácá nesmyslné množství papíru, šanonů, eurodesek a tak dále.

Závěrem

Všechny výše uvedené problémy existují již třetím rokem. Už během prvního ročníku státních maturit ve školním roce 2010/2011 se mluvilo o nesmyslném plýtvání papírem, časem a nervy studentů. A už třetím rokem pokračuje několik nešvarů, které úplně zbytečně a nesmyslně dělají z maturit větší drama, než kdysi bývalo.

1. Neprůhlednost. Maturitu neuděluje škola jako instituce, ale CERMAT. Ten samý CERMAT, který poté, co nachystal příliš náročné testy z matematiky, řekl: "Tak pardon, změníme kritéria." To je hodnocení vzdělání? Buďto student ty znalosti má mít (a potom byl CERMAT v právu a neměl couvat), nebo je mít neměl a potom tam udělal někdo chybu, za kterou měl být potrestán. Tercia non datur.

2. Časová náročnost. Studenti v podstatě maturují celý květen. Je to proto, že CERMAT musí mít čas zpracovat jednotlivé testy, ale zároveň studenti mají jít k ústní zkoušce až ve chvíli, kdy vědí, zda testy splnili či ne (zlepšení proti minulým létům, kdy se ústně odmaturovalo a pak se čekalo na vyjádření "Zeleného orákula". Studenti tak ale "ztrácejí tempo", což se jim pak u ústní zkoušky nemusí vyplatit.

3. Vysoké náklady. Každá škola musela vytvořit datový digitalizační terminál (DDT) s přímým připojením na CERMAT a scannerem, zamykatelným stolem a v zamykatelné místnosti. Navíc se každoročně vyplýtvá obrovské množství papírů, které se vzápětí digitalizuje. Dále všichni učitelé, kteří se u maturity mají nějak objevit, museli být proškoleni (na zadavatele testů, hodnotitele písemné a hodnotitele ústní maturity), což také něco stálo (a doposud stojí).

4. Chybějící zpětná vazba. CERMAT se absolutně nezajímá o stanovisko učitelů jednotlivých předmětů - nikdo z mých přátel češtinářů nebyl nikdy osloven CERMATem ohledně podoby testů. Jediné, co mi od nich přišlo, byl on-line dotazník (najednou to jde), zda a jak moc používám výpočetní techniku při výuce češtiny.

Proto by mě zajímalo, kdy konečně Ministerstvu školství a vládě dojde, že léčit mají doktoři, stavět zedníci a... zkoušet učitelé, ne úředníci ve Slonovinové věži CERMATu.

P. S. I když vím, že v očích široké veřejnosti jsou učitelé flákači, co "nic nedělají", "mají každou chvíli prázdniny" a "odučí si tři hodiny a jdou domů", rád bych napsal jednu věc. Ano, někteří učitelé skutečně nic nedělají - stejně jako někteří úředníci nebo lékaři. Já jsem z těch, co dělají - a to i ve svém volném čase. Věřte nebo ne, stále si doplňuji vzdělání četbou, i když připouštím, že mě to baví.

Ano, máme každou chvíli prázdniny. Je to proto, že ke své práci potřebujeme studenty a ti o prázdninách do školy nechodí. Pokud mám práci, není problém do školy jít i o jarních nebo podzimních prázdninách (a často nám to i ředitel školy přikáže). Raději používám termín nucená dovolená, protože v létě ji prostě mám, během roku si ji vybírat dost dobře nelze.

Ano, odučím si tři hodiny a jdu domů. Někdy si jich odučím sedm. Pak přijdu domů a opravuju písemky, které jsem nestihl opravit v práci "po výuce", protože jsem dělal třeba třídnici, zapisoval do katalogových listů (záznamy o všem, co se týká studenta) nebo měl třídní schůzky do sedmi večer. Někdy doplňuji "doma" i známky do elektronické žákovské knížky, vypracovávám pracovní listy k maturitě, opravuji slohy nebo čtenářské deníky, je toho dost. To jen pro ty, co si myslí, že mám(e) nadbytek volného času.



Diskuse


J. Jurax
1:34
14.5.2013

I. Babková
17:52
13.5.2013

F. Kusák
17:33
13.5.2013

J. Chaloupka
15:54
13.5.2013

V. Venc
12:50
13.5.2013

J. Ráž
12:17
13.5.2013

F. Eliáš
9:17
13.5.2013

počet příspěvků: 13, poslední 14.5.2013 01:34









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.